Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4183/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Pozemkového fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 45797072, zastoupeného Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Nuselská 375/98, proti žalovanému P. K., zastoupenému JUDr. Lubomírem Rokytou, advokátem, se sídlem v Bílovci, Slezské náměstí 14, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2011, č. j. -49, takto:

Odůvodnění:

Žalobce napadl dovoláním v záhlaví označené usnesení, kterým Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. května 2010, č. j. -29, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení ve věci vedené u tamějšího soudu pod sp. zn. .

Podle ustanovení (dále též jen „ “) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V souzené věci dovolání přípustné není.

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [odstavec 1 písm. a)]. Ustanovení platí obdobně (odstavec 2).

O případ obdobný případům popsaným v ustanovení a b) se v souzené věci nejedná (napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím a rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno rozhodnutím odvolacího soudu). Dovolání pak nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatel žádnou právní otázku v intencích posledně citovaného ustanovení výslovně neformuloval a na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z argumentace, jejímž prostřednictvím polemizuje s právním posouzením odvolacího soudu, neboť dovoláním zpochybněné právní závěry, na nichž spočívá napadené rozhodnutí, odpovídají judikatuře dovolacího soudu.

Výklad ustanovení je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně, a žalobou na obnovu řízení se tudíž nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad [srov. např. usnesení ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 2, ročník 2004, pod číslem 27, usnesení ze dne 17. března 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod číslem C 2581, svazek 29, a usnesení ze dne 16. dubna 2004, sp. zn. , in www.nsoud.cz]. Není pak naprosto žádných pochybností o tom, že závěr o neplatnosti smlouvy je závěrem právním, že jde o výsledek právního posouzení (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 1998, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 63/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a že neplatnost smlouvy, bez zřetele na to, zda jde o neplatnost absolutní, je vlastností právního úkonu, jeho kvalitou z hlediska právního, nikoliv skutečností (prvkem objektivní reality) ve smyslu ustanovení Z rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž dovolatel argumentuje (z rozsudku ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. , a usnesení ze dne 5. ledna 2005, sp. zn. ), opačný závěr v žádném případě nevyplývá, jak správně dovodil již odvolací soud.

V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je též závěr odvolacího soudu, že rozsudek ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , v jehož rámci Nejvyšší soud v jiném řízení mezi týmiž účastníky o jinou pohledávku posoudil jako absolutně neplatnou tutéž smlouvu o prodeji podniku ze dne 1. června 1998, z níž soudy v řízení, jehož obnovy se dovolatel domáhá, dovodily závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného, není rozhodnutím, které jako důvod obnovy řízení stanoví Nejvyšší soud ve své judikatuře vyložil, že takovým rozhodnutím zákon míní rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu ustanovení a 2 , to jest případy, když příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud rozhodnutím předchozím vázán ( ) či z dřívějšího rozhodnutí vycházel ( ), anebo posoudil-li předběžnou otázku sám ( ) a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak (srov. např. rozsudek ze dne 15. srpna 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 4, ročník 1997, pod číslem 33, a usnesení ze dne 28. ledna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud se nemýlí v názoru, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2006, sp. zn. -134, jež bylo – s odlišným právním posouzením v otázce platnosti smlouvy o prodeji podniku – zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , za takové rozhodnutí považovat nelze. Skutečnost, že jiný soud v jiném řízení, nevyjímaje Ústavní soud či Nejvyšší soud, posoudil vymezenou právní otázku jinak, důvod obnovy řízení podle ustanovení nezakládá (srov. např. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , rozhodnutí R 48/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru pod číslem C 67, svazek 1/2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , a ; žalovanému, který by měl na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. ledna 2012

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu