Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1887/2026

22 Cdo 1887/2026-384

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného,Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové vevěcižalobkyně O. V., zastoupené Mgr. Markétou Pekařovou, advokátkou se sídlem v Kosmonosech, Tyršova 434/27, proti žalovanému L. V., zastoupenému JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou sesídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404/15, o určení práv k nemovitým věcem,o žalobě na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2026, č. j. -267, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 1. 2026, č. j. -235, zamítl návrh žalobkyně na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 26.3. 2026, č. j. -267, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) arozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

3. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalobě na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. nelze vyhovět. Konstatoval, že společné jmění manželů (žalobkyně a žalovaného) bylo vypořádáno rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 3. 2019, č. j. -129, vespojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. -266, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2019 a jehož nákladové výroky byly opraveny usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. -279, (dále také jen „opravné usnesení“). Uvedl, že žalobkyní tvrzená pochybnost o datu nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. -266, není způsobilá přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci ve smyslu , , (dále „ “). Žalobkyně se totiž domáhá obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , v němž byla zamítnuta její žaloba na určení práv knemovitým věcem, a to pro nedostatek naléhavého právního zájmu na daném určení. Na závěru onedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ovšem nemůže ničeho změnit ani případné nesprávné vyznačení doložky právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. -266. Podotkl, že právní moc výroků ovypořádání společného jmění manželů nebyla dotčena vydáním opravného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. -279, neboť toto opravné usnesení se týkalo pouze nákladových výroků, a tudíž jeho doručení účastníkům řízení nemohlo ovlivnit právní moc výroků ve věci samé. Uzavřel proto, že skutečnost, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. -266, byl katastrálnímu úřadu zaslán vdobě před vydáním opravného usnesení, nemůže mít vliv na rozhodnutí vřízení vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. .

4. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž ohlašuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení „účinků opravného usnesení týkajícího sevýroku rozhodnutí.“ Namítá, že odvolací soud redukoval tvrzený důvod obnovy řízení pouze na administrativní opravu doložky právní moci, ačkoli touto opravou bylo zasaženo do výrokové části rozhodnutí, které bylo následně použito jako podklad pronavazující zásahy do práv žalobkyně. Má za to, že vpoměrech řízení o vypořádání společného jmění manželů nelze opravné usnesení dotýkající se výrokové části rozsudku bagatelizovat jen proto, že se týká nákladových výroků. Poukazuje rovněž na nedostatky přidoručování opravného usnesení a na rozpory mezi obsahem spisu, doručenými listinami aevidenčními údaji soudu. Domnívá se, že skutečnosti a důkazy zpochybňující okamžik nabytí právní moci (včetně jeho evidenčního zachycení) rozhodnutí, zněhož soud vpůvodním řízení vycházel při závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určením, mohou představovat důvod obnovy řízení dle Nesouhlasí ani s konkluzí odvolacího soudu, že i pokud by rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. -266, nabyl právní moci až dne 17. 12. 2019, jak tvrdí žalobkyně, nemohla by tato skutečnost ničeho změnit na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení práv knemovitým věcem vřízení vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. . V této souvislosti žalobkyně upozorňuje, že pro povolení obnovy se nevyžaduje, aby nové skutečnosti vedly kjistému úspěchu žalobkyně vpůvodním řízení, neboť postačí, že jsou způsobilé vyvolat jiné právní posouzení věci. Vyjadřuje rovněž přesvědčení, že postupem odvolacího soudu bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný se k dovolání žalobkyně vyjádřil nesouhlasně. Zdůraznil přitom, že tvrzení adůkazy, které žalobkyně vpřítomné věci předložila, nemohou pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci ve smyslu Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) vzákonné lhůtě ( věta první ) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátkou ( ), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné ( ).

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolání žalobkyně není pro žádnou z jí vymezených právních otázek přípustné.

9. Podle žalobou na obnovu řízení může účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

10. Žaloba na obnovu řízení je v koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, prokteré původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žaloba na obnovu řízení je procesněprávním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. – toto usnesení, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, jepřístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky – odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. , ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. ).

11. Nejvyšší soud doplňuje, že podle jsou skutečnosti, rozhodnutí a důkazy důvodem obnovy řízení (pakliže v době původního řízení objektivně vzato existovaly) jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) asoučasně jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Pro závěr, že nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který se obnovy domáhá, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. , a další vněm odkazovaná rozhodnutí).

12. Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že žalobkyní tvrzená pochybnost o datu nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. -266, nepředstavuje okolnost způsobilou čehokoli změnit na závěru onedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení práv knemovitým věcem, pronějž byla žaloba vřízení, jehož obnovy se žalobkyně domáhá, zamítnuta, a již ztohoto důvodu tak žalobkyní tvrzené skutečnosti neodůvodňují povolení obnovy řízení.

13. Uvedená konkluze odvolacího soudu přitom zcela odpovídá shora citované ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu. Není-li pochybnost o datu nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu vPraze ze dne 17. 10. 2019, č. j. -266, způsobilá přivodittakovou změnu ve skutkových závěrech přijatých soudy v původním řízení, v jejímž důsledku by mohlo být přijato pro žalobkyni příznivější rozhodnutí, nelze obnovu řízení již proto (aniž by bylo nutné posuzovat splnění ostatních předpokladů) povolit. V tomto směru sluší sepřipomenout, že samotná doložka právní moci není právní skutečností, která by měla vliv na právní vztahy účastníků řízení. Takovýto vliv má pouze právní moc rozhodnutí jako taková, která nastane – nezávisle na vůli soudu či účastníků řízení – ve chvíli, kdy jsou splněny zákonné podmínky, tedy kdy je rozsudek řádně doručen a kdy jej již nelze napadnout odvoláním (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. ).

14. Zbývá dodat, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. -266, byl žalobkyni i žalovanému doručen dne 25. 11. 2019, což žalobkyně nezpochybňuje ani vpodaném dovolání (viz zejména bod 2 dovolání žalobkyně). Opravným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. -279, pakodvolací soud rozhodl o opravě výroků o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Důvod obnovy řízení podle ovšem ani výtky stran doručování tohoto opravného usnesení a vyznačení doložky jeho právní moci nezakládají. Výrok onáhradě nákladů řízení je totiž jako rozhodnutí o procesním nároku zpravidla závislý na rozhodnutí ve věci samé aje výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení (úspěchu aneúspěchu vřízení). Nárok na náhradu nákladů řízení vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má vtomto směru konstitutivní povahu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. ). Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že opravným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. -279, nedošlo k žádné obsahové změně výroků o věci samé dotčeného rozsudku, a tedy ani kmožnosti prolomit jejich právní moc. Případné pochybení při doručování tohoto opravného usnesení či při vyznačování okamžiku nabytí jeho právní moci tudíž neotvírá možnost zvrátit výsledek původního řízení o věci samé. Jinak řečeno, námitky týkající se doručení původního rozsudku důvodem obnovy řízení být nemohou (srovnej přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. ).

15. Přípustnost dovolání taktéž nezakládá námitka žalobkyně o porušení jejího práva na spravedlivý proces. Z obsahu jinak obsáhlého dovolání nevyplývá, jaké konkrétní procesní právo žalobkyně mělo být v průběhu řízení před odvolacím soudem porušeno, popřípadě ohledně porušení jakého práva, jehož se dopustil v řízení soud prvního stupně, nezjednal odvolací soud nápravu. Ostatně žalobkyně námitku o porušení práva na spravedlivý proces vypořádává jedinou větou, že „bylo zasaženo shora popsaným postupem soudů do základního práva dovolatelky na spravedlivý proces a právní ochranu dle čl. 36 LZPS“. Závěry odvolacího soudu nepochybně nelze označit za odporující žalobkyní zmíněnému ústavně zaručenému právu jen z toho důvodu, že při respektování zákonné úpravy a výše citované ustálené judikatury dovolacího soudu nebyly námitky vznesené žalobkyní shledány důvodnými. Právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo napříznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího. Navíc, nespojila-li žalobkyně otázku porušení práva na spravedlivý proces s konkrétním ustanovením procesního předpisu, jehož nesprávná aplikace odvolacím soudem měla ústavně-právní rozměr, včetně označení těch rozhodnutí Ústavního soudu, popřípadě i Nejvyššího soudu, jimž by se řešení právní otázky odvolacím soudem protivilo, pak v uvedeném rozsahu dovolání trpí deficitem, jenž může vést toliko (v uvedeném rozsahu) se zřetelem k obligatorním náležitostem dovolání ( až 3 ) k vyslovení závěru o jeho věcné neprojednatelnosti.

16. Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné (a v rozsahu argumentace o porušení práva na spravedlivý proces je vadné), Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

17. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno ( věta druhá ).

18. Sluší se pro doplnění uvést, že dovolací soud nepřehlédl, že žalobkyně zaplatila nazákladě výzvy soudu prvního stupně soudní poplatek z dovolání ve výši 14 000 Kč (vizzáznam o složení na č. l. 376).Soudní poplatek z dovolání neměl být soudem prvního stupně vyměřen podle položky č. 23 bod 1 písm. d) sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), ale podle položky č. 23 bod 2 Sazebníku. Dovoláním dotčené rozhodnutí odvolacího soudu nebylo totiž rozhodnutím o věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní); výše soudního poplatku zdovolání tak činí částku 4 000 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 24. 8. 2026

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu