Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1102/2025

24 Cdo 1102/2025-308

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po zůstaviteli Z. P., zemřelému dne 3. ledna 2018, za účasti 1) J. P., zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova č. 441/14, 2) J. P., 3) H. W. a 4)M. F., účastníci 2) až 4) zastoupeni JUDr. Zdeňkem Sochorcem, advokátem se sídlem v Popovicích č. 9,o žalobě na obnovu řízení podané J. P. proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 10.4.2018 č.j. -82, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání J. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. května 2024 č.j. -244, takto:

I. Dovolání J. P. seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

1. Dovolání J. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30.5.2024 č.j. -244 ve věci samé není přípustné podle ustanovení , neboť závěr odvolacího soudu o tom, že dovolatelem tvrzené „dodatečně zjištěné“ skutečnosti a „důkazní novoty“ k prokázání investic vynaložených na rekonstrukci domu zůstavitele nepředstavují důvod pro obnovu řízení podle ustanovení , je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

2. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce „nových“ skutečností a důkazů podle ustanovení vychází z názoru, že institut žaloby na obnovu řízení představuje výjimečné prolomení právní moci rozhodnutí, a tedy i právní jistoty účastníků a často i třetích osob; proto ustanovení jej upravující nelze vykládat extenzivně. Obnovu řízení lze zpravidla povolit jen tam, kde účastník v původním řízení neměl objektivně žádnou vinu na tom, že neuplatnil (nemohl uplatnit) relevantní skutečnosti nebo důkazy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.9.2016 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2019 sp. zn. ). Vzhledem k tomuto pojetí institutu obnovy řízení proto skutečnosti a důkazy, které má na mysli ustanovení , jsou (ve srovnání s původním řízením) „nové“ pouze tehdy, jestliže účastník řízení – přestože v době původního rozhodnutí objektivně existovaly – je nemohl bez své viny použít například proto, že o nich nevěděl, a současně jestliže ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.7.1973 sp. zn. , uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1975, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.7.2005 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2013 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2017 sp. zn. ). Posouzení otázky, zda v konkrétním případě dovolatel mohl (či nemohl) při aktivitě, kterou lze očekávat od účastníka řízení při uplatňování jeho práv, použít skutečnosti či důkazy „bez své viny“, vždy záleží na úvaze soudu; tuto úvahu může dovolací soud zpochybnit jen v případě její zjevné nepřiměřenosti. Protože tu jde o vyvolání mimořádného zásahu do právní moci soudního rozhodnutí je třeba při posuzování „viny“ dovolatele používat „měřítka spíše přísnějšího než blahovolného“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.10.2009 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2019 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.7.2018 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2019 sp. zn. ). Na uvedených obecně přijímaných právních závěrech dovolací soud nadále setrvává.

3. Ve smyslu těchto právních závěrů odvolací soud v projednávané věci náležitě zkoumal, zda konkrétní informace o rozsahu, charakteru a výši výdajů vynaložených dovolatelem na rekonstrukci domu zůstavitele a důkazy k prokázání úhrady těchto výdajů z prostředků dovolatele (čestná prohlášení dodavatelů o provedení stavebních prací v letech 2010 až 2013, výpis z běžného účtu dovolatele za březen 2011 a tabulka s přehledem materiálu), dovolatel nemohl uplatnit v původním (pozůstalostním) řízení „bez své viny“. Důvodně přitom akcentoval, že je to především sám dovolatel, kdo tvrdí, že práce související s rekonstrukcí domu zůstavitele financoval, a tudíž „je z logiky věci vyloučeno“, aby již v průběhu pozůstalostního řízení v roce 2018 nevěděl o tom, jaké investice a v jakém rozsahu byly provedeny a komu byly hrazeny. Zároveň odvolací soud náležitě přihlédl i k počínání dovolatele v průběhu pozůstalostního řízení, jestliže poukázal na to, že poté, co dovolatel u jednání dne 18.3.2018 uplatnil „pohledávku z titulu investic do nemovitých věcí zůstavitele ve výši cca 800.000 Kč“, ostatní dědicové požadovali, aby je seznámil s fakturami a prokázal, že náklady hradil on a nikoli zůstavitel. Ačkoli soudní komisařka mimo jiné za tímto účelem jednání odročila na 5.4.2018, dovolatel následně nijak nekonal a z jednání se pro nemoc, kterou však nedoložil, omluvil. Ani v rámci dalšího jednání dne 10.4.2018 „ničeho stran svého uplatněného nároku netvrdil ani nedokládal“. Jestliže za tohoto stavu, kdy nelze sdílet úvahu dovolatele, že mu „soudní komisař neposkytl dostatečný procesní prostor“, dospěl odvolací soud k závěru, že „nelze dovozovat, že by dovolatel nezavinil nesplnění povinností k tvrzenému nároku a že by bez své viny skutečnosti a důkazy nemohl uplatnit v původním řízení“, jde o úvahu, kterou za daných okolností konkrétní věci nelze považovat za zjevně nepřiměřenou.

4. Namítá-li dovolatel, že soudní komisařka jím uplatněný nárok z titulu investic do nemovitého majetku zůstavitele „chybně posoudila jako nárok dle ust. § 173 věta druhá z.ř.s., v důsledku čehož se jím odmítla zabývat“ a neposkytla dovolateli „potřebné poučení“, potom přehlíží, že žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky – odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2011 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.1.2012 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2016 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.5.2022 sp. zn. ).

5. Z vyjádření dovolatele, že podává dovolání „do všech výroků“ napadeného rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že dovoláním napadá rovněž výrok, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. V tomto směru však dovolání rovněž není přípustné [srov. ].

6. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání J. P. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení odmítl.

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 5. 2025

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu