Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 864/2023

30 Cdo 864/2023-339

USNESENÍ

J. K.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 3 865 330 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. -327, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala obnovy řízení jako právní nástupkyně původního žalobce, jehož žaloba o zaplacení částky ve výši 3 865 330 Kč s příslušenstvím, byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2018, č. j. -232, jenž byl následně potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020, č. j. -281. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 4. 2020. Předmětem této žaloby byla náhrada škody za nezákonně vedené trestní stíhání a s ním spojenou ušlou mzdu v celkové výši 2 802 714 Kč, kterou původní žalobce pobíral u dosavadního zaměstnavatele Komerční banky, a. s. Původní žalobce dále nárokoval ušlý zisk ze ztráty výhod z bankovního fondu Penzijního pojištění u Komerční banky, a. s., v celkové výši 396 151 Kč, jakož i ušlý zisk z kapitálového fondu životního pojištění ve výši 238 000 Kč a ztrátu výhod z penzijního připojištění u Penzijního fondu Komerční banky, a. s., ve výši 210 240 Kč. Důvod pro obnovu řízení žalobkyně spatřuje v nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. , jenž stanoví, že „spojují-li obecné soudy odpovědnost státu za újmu způsobenou jednotlivci v trestním řízení striktně s vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, aniž by s ohledem na specifické okolnosti věci zohlednily negativní následky způsobené mu v přípravné fázi trestního řízení, postupují v rozporu s d příliš formalisticky a nesouladně se smyslem a účelem odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci podle d“.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 7. 2022, č. j. -311, žalobu, jíž se žalobkyně domáhala obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním. Nejvyšší soud však toto dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné ve smyslu v rozsahu předložených otázek hmotného a procesního práva, jež dovolatelka považuje za dosud neřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu:

1. „zda skutečnost, že se žalovaná Česká republika ve formě nálezu svého Ústavního soudu započala oproti dosavadnímu jednání svých obecných soudů chovat ve věci dle v souladu s čl. I. své y, je novou skutečností ve smyslu ustanovení či pouhou změnou judikatury“;

2. „zda ve věcech, kdy žalovanou je Česká republika dle , má přednost veřejný zájem na ochranu státních financí před právy jednotlivého občana garantovanými a y či naopak, resp. do jaké míry má v těchto věcech přednost princip obecné spravedlnosti (favor iustitiae) před restriktivní formalistickou aplikací podústavního práva, konkrétně i ustanovení , resp. Do jaké míry lze postupovat v těchto věcech analogicky jako při aplikaci favoris restitutionis“;

3. „zda ve věcech, kdy žalovanou je Česká republika dle , lze v případě žaloby na obnovu řízení aplikovat pouze ustanovení , písm. a) , či zda má přednost přímá aplikace y a a d (dále jen „ “)“.

Dovolací soud konstatuje, že dovolatelkou shora předložené a takto formulované otázky nemohou založit přípustnost dovolání podle , neboť se týkají otázek, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení právní otázky, zda změna výkladu ustanovení v posléze vydaném nálezu Ústavního soudu, případně změna výkladu zákona v praxi příslušné organizační složky žalované, může představovat relevantní rozhodnutí či skutečnost ve smyslu pro obnovu řízení. Z formulace shora uvedených otázek a odůvodnění dovolání nicméně současně vyplývá, že takové řešení právní otázky odvolacím soudem podaným dovoláním dovolatelka napadá.

Podle žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Judikatura dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. , či ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. ) i právní teorie (srov. , Komentář, C. H. Beck, 7. vydání 2006, II. díl, str. 1190 a 1191 či Doležílek, Jiří. Důvody obnovy řízení. In: Svoboda, Karel, Smolík, Petr, Levý, Jiří, Doležílek, Jiří a kol. . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1003 - 1008.) je dlouhodobě ustálena v závěru, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, jehož pomocí lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Nápravy pochybení při právním posouzení věci nebo procesně právních vad se tudíž žalobou na obnovu řízení domáhat nelze [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. , a ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na jeho internetových stránkách http://nalus.usoud.cz]. Skutečnosti nebo důkazy mohou být podle důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení, to znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“, a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „nové“ tehdy, jestliže je účastník, přestože v době původního řízení objektivně existovaly, nemohl použít, protože o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní.

Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není pozdější změna judikatury sama o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení, neboť rozhodnutím ve smyslu se rozumí takové rozhodnutí, jímž se odchylně řeší předběžná otázka rozhodná pro výsledek původního řízení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. (uveřejněné pod č. 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. , ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. ; ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 30. 10. 2018, ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. či ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. ].

Přitom platí, že žaloba na obnovu řízení je v koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou další skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé nemůže obstát z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky (shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. , a ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. ).

V usnesení ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. , odmítl), Nejvyšší soud zdůraznil, že žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, s jehož připuštěním se pojí zásah do právní moci soudního rozhodnutí a dochází tak k prolomení principu právní jistoty, tedy principu, jenž patří k základním atributům právního státu. Obnova řízení může proto sloužit k dodatečnému zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci toliko tam, kde skutkový stav nemohl být náležitě (úplně a správně) zjištěn již v původním řízení. Tyto aspekty je pak třeba mít vždy na zřeteli při posouzení, zda jsou v konkrétním případě naplněny zákonem stanovené důvody obnovy řízení.

Na základě shora uvedeného pak důvod obnovy řízení podle ustanovení nezakládá ani změna výkladu ustanovení ve světle nálezu Ústavního soudu, jenž byl vydán po skončení původního řízení, a v němž byl zaujat jiný právní názor než ten, kterým se řídily soudy v původním řízení. Odvolací soud se tedy v posuzované věci při řešení uvedené otázky ve smyslu neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž dovolací soud ani na podkladě podaného dovolání neshledává důvod k její změně.

Dovolání žalobkyně není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v usnesení soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 7. 2024

Mgr. Vít Bičák předseda senátu