Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2619/2019

-410

USNESENÍ

a/ J. R.

a

b/ H. M.

, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, proti žalované

České republice – Ministerstvu financí

, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu za nucené omezení vlastnického práva, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2018, č. j. -389, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalované na nákladech dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci napadli dovoláním usnesení ze dne 23. října 2018, č. j. -389, kterým Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil ve výroku I. i v nákladovém výroku II. (v tam uvedeném znění) usnesení ze dne 9. května 2018, č. j. -357, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) zamítl jejich žalobu na obnovu řízení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání, k němuž se žalovaná písemně vyjádřila, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť otázku, zda později přijaté rozhodnutí (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva) v jiné právní věci jiných účastníků, avšak skutkově i právně obdobné, je důvodem pro povolení obnovy řízení podle , posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

V právní teorii i soudní praxi (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 235i. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1800; usnesení Nejvyššího soudu z 16. dubna 2004, sp. zn. , z 30. května 2007, sp. zn. , z 30. října 2018, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 5. března 2019, sp. zn. , či z 12. února 2019, sp. zn. ) žaloba na obnovu řízení byla a je chápána jako prostředek nápravy pravomocně skončených věcí, v nichž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Samotné jiné právní posouzení věci – spojené se změnou judikatury (v souvislosti s později přijatým rozhodnutím v jiné věci) není důvodem povolení obnovy řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. srpna 1996, sp. zn. , uveřejněný pod č. 33/97 časopisu Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu z 28. ledna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Ústavního soudu ze 7. května 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 40/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Rozhodnutím ve smyslu se rozumí rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu a 2 , tedy rozhodl-li příslušný orgán odlišně o předběžné otázce v situaci, kdy soud byl předchozím rozhodnutím vázán či z dřívějšího rozhodnutí vycházel, anebo posoudil-li předběžnou otázku a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 24. října 2013, sp. zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 20. prosince 2016, sp. zn. , či usnesení téhož soudu z 1. července 2009, sp. zn. ). V usneseních z 5. září 2018, sp. zn. , z 12. února 2019, sp zn. /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 18. června 2019, sp. zn. ), či z 12. února 2019, sp. zn. , pak Nejvyšší soud – zejména s odkazem na tam uvedenou nálezovou judikaturu Ústavního soudu – rovněž dovodil, že soudy při výkladu a aplikaci práva vždy přihlížejí i k rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva, jejichž relevance dosahuje v českém právu ústavněprávní kvality. Nelze je však považovat za rozhodnutí ve smyslu výše uvedeného výkladu Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v jiné právní věci jiných účastníků (byť skutkově i právně obdobné) proto není důvodem pro obnovu řízení.

Pro úplnost pak zbývá odkázat na odvolacím soudem citované závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu z 2. října 2018, sp. zn. . V usnesení z 18. června 2019, sp. zn. , pak Ústavní soud konstatoval, že

„…se obdobnými případy (tedy možností uplatnění obnovy řízení na skončená řízení týkající se nároků plynoucích z protiústavní regulace nájemného) zabýval ve své nedávné judikatuře opakovaně (srov. za všechny například nález sp. zn. , ze dne 2. 10. 2018) a vysvětlil, že změny právních názorů plynoucí z nové judikatury nemohou být uplatněny již na pravomocně skončená řízení, neboť obnova řízení slouží ke zcela mimořádnému prolomení právní moci určitého rozhodnutí; opačný výklad by pak měl nedozírné následky pro právní jistotu mnoha osob. Interpretace, za niž se stěžovatelka přimlouvá a již lze stručně označit jako projev zásady incidentní retrospektivy judikaturního odklonu (srov. k tomu odst. 8 usnesení pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 9. 2017) se pak v případě pravomocně skončených věcí neprojeví ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva, což stěžovatelka ostatně ani netvrdí.“

Dovolací soud nepřehlédl ani dovolací sdělení, že dovoláním se napadá rozhodnutí odvolacího soudu, tedy jakoby i jeho nákladový výrok. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle odmítl pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnut).

V Brně dne 16. 10. 2019

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu