Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 231/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ivana Křivého, zastoupeného Mgr. Ditou Křápkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Lipová 5a, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -308 ze dne 30. října 2018, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -277 ze dne 12. dubna 2018 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -250 ze dne 17. ledna 2018, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení České republiky - Ministerstva financí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , v němž mu byla přiznána náhrada za omezení vlastnického práva regulací nájemného. Důvod obnovy stěžovatel spatřoval ve vydání rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Čapský a Jeschkeová proti České republice ze dne 9. 2. 2017 (stížnosti č. 25784/09 a 36002/09), v němž se tento soud vyjádřil ke způsobu určení náhrady za omezení vlastnického práva. Obecné soudy stěžovateli nevyhověly s tím, že obnova řízení slouží k odstranění nedostatků původně zjištěného skutkového stavu. Pozdější rozhodnutí soudu důvodem pro obnovu řízení zásadně být nemůže. Rozhodnutí, jichž se stěžovatel dovolával, nijak nevypovídají o skutkovém stavu, ale o jiném právním posouzení otázek ve věci obdobné věci stěžovatele. Nemohou tedy být důvodem pro obnovu řízení.

2. Proti rozhodnutím Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 brojil stěžovatel ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnického práva a na náhradu za omezení vlastnického práva a práva na soudní ochranu. Porušení těchto práv stěžovatel spatřoval v tom, že v původně vedeném řízení bylo nepochybně konstatováno porušení jeho vlastnického práva. To je závěr právní. Výše přiznané náhrady a stanovení hodnot, na nichž je výpočet založen, je však spíše otázkou skutkovou, případně otázkou hraniční mezi skutkovou a právní. Ve světle závěrů Evropského soudu pro lidská práva nemohou obstát původní zjištění, neboť soudy vycházely z nesprávně nastavených výchozích hodnot. Jde tedy o rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, které vypovídá o skutečnostech podstatných pro původní řízení. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva je pro Českou republiku závazná a je povinností státu dodržet závazky plynoucí z mezinárodního práva, třeba právě i obnovou řízení. V opačném případě by byla založena nerovnost mezi stěžovatelem a ostatními, kteří se na základě rozhodovací činnosti Evropského soudu pro lidská práva domohli náhrady v řádné výši. K tíži stěžovatele nemůže být kladen fakt, že v původním řízení nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany práva, neboť povolení obnovy řízení tím není podmíněno. Snaha o vyčerpání opravných prostředků by nebyla efektivní, neboť existovala ustálená judikatura Nejvyššího soudu a rozhodovací činnost Ústavního soudu byla rozporná. V případě změny judikatury navíc musí být nové závěry uplatněny na věci dřívější.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

4. Otázkou, kterou stěžovatel v nynější věci předložil, se Ústavní soud v kontextu rozhodování o náhradě za regulaci nájemného v nedávné době zabýval. V nálezu

sp. zn.

ze dne 2. 10. 2018 dospěl k jednoznačnému závěru, že není dán prostor pro obnovu řízení tím, že Ústavní soud zaujme v určité věci právní názor, který by mohl být ku prospěchu stěžovatelům v dřívějších, již ukončených, řízeních před Ústavním soudem, resp. ku prospěchu osob v již ukončených řízeních před obecnými soudy. Totéž platí pro případy osob, které se nacházely v právní situaci obdobné té, v níž uspěly jiné osoby před Evropským soudem pro lidská práva, ale které ústavní stížnost a posléze stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva nepodaly, resp. jsou jejich řízení již skončena.

5. Tímto nálezem je sám Ústavní soud vázán ( y), důvody pro postup podle neshledal. Vzhledem k tomu, že citované rozhodnutí plně řeší právní otázky nyní posuzované věci, postačí na jeho odůvodnění odkázat (srov. i ).

6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu