Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 645/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 28. 6. 2002, č.j. -60, zamítl návrh žalované na povolení obnovy řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp.zn. a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 11. 2002, č.j. -78, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala splnění podmínek obnovy řízení dle a b) To, že skutečnosti a důkazy, které objektivně existovaly v době původního řízení a které by pro ni mohly přivodit příznivější rozhodnutí nemohly být v původním řízení použity, jde k tíži žalované, která tuto situaci zavinila, neboť po odchodu z bytu, k němuž svědčilo účastníkům právo společného nájmu (jehož zrušení bylo předmětem původního řízení) porušila povinnost ohlásit správnímu orgánu místo svého přechodného pobytu, a nezajistila si doručování písemností jí určených; proto jí byl soudem prvního stupně v původním řízení – poté, co soud vyčerpal všechny dostupné možnosti ke zjištění místa jejího skutečného pobytu – ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník. Pokud žalovaná zpochybňuje opodstatněnost ustanovení opatrovníka v původním řízení a snaží se žalobou na obnovu řízení zvrátit rozsudek v původním řízení vydaný, není podle názoru odvolacího soudu takovýto postup možný, neboť žalobou na obnovu řízení lze dosáhnout nápravy ve věci, kde nebyl správně zjištěn skutkový stav, a nelze se domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení či procesněprávních vad. Odvolacímu soudu proto nepřísluší, aby se při přezkumu rozhodnutí o obnově řízení zabýval (žalovanou) tvrzenými okolnostmi, které by z hlediska svého obsahu „snad spíše obstály jako důvody zmatečnosti“.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a o tvrzení, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. V dovolání uplatnila dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká nesprávnost jeho závěru, že neprokázala splnění podmínek obnovy řízení dle a b) Namítá, že se o rozsudku soudu prvního stupně vydaném dne 7. 2. 2001 v původním řízení dozvěděla až po nahlédnutí do spisu dne 15. 8. 2001, a nemohla tudíž uplatnit v původním řízení skutečnosti a důkazy, které by pro ni mohly přivodit příznivější rozhodnutí. Za rozhodnou považuje skutečnost, že tato situace nastala výlučně vinou žalobce a vyslovuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně vyčerpal všechny možnosti ke zjištění místa jejího pobytu. Namítá, že jí opatrovník neměl být ustanoven, že „rozsah pověření opatrovníka nebyl zřejmý“, a vyjadřuje pochybnost, zda mohl proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému v původním řízení podat odvolání; z toho dovozuje existenci vad původního řízení a nedostatek svého zavinění na tom, že v tomto řízení neuplatnila skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které pro ni mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Dovolatelka má za to, že pokud by odvolací soud (i soud prvního stupně) vzal do úvahy všechny okolnosti jejího případu a celou záležitost hodnotil ve všech souvislostech, pak by její zavinění neshledal. Namítá dále, že z napadeného usnesení odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) není zřejmé „podle jakého předpisu, co do časové platnosti … postupoval“, a že toliko v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že „přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení podle a ve znění účinném od 1. 1. 2000, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné“; z toho dovozuje, že napadené rozhodnutí je vadné. Konečně pak namítá, že v rozhodnutích soudů obou stupňů je jako sídlo její právní zástupkyně nesprávně uvedeno „P.“ namísto správného „P.“, kam jí bylo též doručováno. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem, vyvracel námitky dovolatelky o tom, že zavinil situaci, o kterou tato opírá důvody obnovy řízení a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Podle bodu 16. téže části a hlavy citovaného zákona pak platí, že návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Jestliže v původním řízení, o jehož obnovu jde, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 7. 2. 2001, pak odvolací soud musel odvolání projednat podle ve znění účinném po novele provedené , tj. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (v odůvodnění napadeného rozsudku zřejmě omylem uvedeno od 1. 1. 2000), neboť postup podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16. tohoto zákona nepřicházel v úvahu. Se zřetelem k tomu dovolací soud postupoval v dovolacím řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen „“).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (, ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení

Podle ustanovení ve spojení s , odst. 2 je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. ve spojení s ).

Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem podle (včetně jeho obsahového vymezení), by bylo možno zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat s otázkou, zda případné nesplnění podmínek pro ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu v původním řízení může být důvodem obnovy tohoto řízení podle (dovolatelka netvrdí, že řádně splnila povinnost označit důkazy, avšak jí navržený důkaz nemohl být proveden - ); avšak vzhledem k tomu, že tato otázka byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, nelze ve vztahu k ní shledat dovolání ve smyslu ustanovení odst. l písm. c) (ve spojení s ) přípustným.

Podle ustanovení může účastník návrhem na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Výklad uvedeného ustanovení je v právní praxi (srov. , Komentář, C.H.Beck, 6. vydání 2003, II. díl, str. 997, 998) ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Skutečnosti a důkazy (o „rozhodnutí“ v dané věci jít nemůže), jež má na mysli ustanovení , jsou nové tehdy, jestliže účastník řízení – přestože v době původního rozhodnutí existovaly – je nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost) použít.

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2003, sp.zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26, C 1964, zaujal právní názor, podle kterého věděl-li účastník řízení zastoupený opatrovníkem ustanoveným mu soudem o skutečnostech nebo důkazech v době, kdy probíhalo původní řízení, nemůže se v návrhu na obnovu řízení dovolávat jejich novosti, i když jeho opatrovník o nich nevěděl. Námitka účastníka řízení, že mu neměl být ustanoven opatrovník, který jej v řízení zastupoval, neboť předpoklady pro takové opatření nebyly splněny, je uplatnitelná řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu vydaném v řízení vedeném s opatrovníkem. V odůvodnění uvedeného usnesení je dále odkaz na právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45, podle něhož důvodem obnovy řízení nemůže být nesprávný procesní postup soudu (zde ustanovení opatrovníka bez náležitého vyšetření rozhodných okolností) v řízení, o jehož obnovu se žádá. V této souvislosti lze poukázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp.zn. , v němž se uvádí, že nedostatek řádného zastoupení účastníka v původním řízení může představovat toliko procesní vadu původního řízení, jež nejenže není (jako taková) relevantně přenositelná do řízení o jeho obnovu, především však o ní platí, že „skutečnost“ ve smyslu „skutkovém“ (podle ) nezakládá.

Závěry shora vyjádřené, byť se týkají výkladu ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2000, jsou použitelné i za současné právní úpravy, tj. podle úpravy uvedeného důvodu obnovy řízení obsažené v občanském soudního řádu ve znění po novele provedené , neboť znění ustanovení je - s výjimkou, týkající se odvolacího řízení (o níž v dané věci nejde) - obsahově shodné s ustanovením ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Dospěl-li tedy v souzené věci odvolací soud k závěru, že důvod obnovy řízení ve smyslu ustanovení , není dán, je tento jeho závěr v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Se zřetelem k uvedenému nebylo právně významné zabývat se otázkou případného zavinění žalované ve vztahu k neuplatnění skutečností a důkazů v původním řízení. Námitka dovolatelky, že v záhlaví napadeného usnesení není uvedena skutečná adresa její právní zástupkyně, nemůže mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu, zvláště když právní zástupkyni žalované bylo toto rozhodnutí doručeno.

Se zřetelem k uvedenému dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , , a a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.125,- Kč (, a 3, ve spojení s ost. 1 a ) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (, a 3 , ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 16.dubna 2004

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu