Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 377/2024

-345

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce D. M., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, proti žalovanému Milanu Smejkalovi, sídlem ve Velkém Meziříčí, U Statku 2139/28, identifikační číslo osoby 75132427, zastoupenému Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 174/1, o žalobě žalovaného na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 17. 10. 2023, č. j. -323, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 3. 2023, č. j. -302, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

2. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (odvolací soud) usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. -323, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení ho změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

3. Odvolací soud uzavřel, že důkazy, které žalovaný „nově“ uplatnil (protokol o předání vozidla a protokol o technické prohlídce), nejsou způsobilým důvodem pro obnovu řízení. Oba „nové“ důkazy směřují k prokázání skutečnosti, kterou soud v původním řízení neměl za významnou a (vedle toho) ani jedna z listin před skončením původního řízení objektivně neexistovala. Z hlediska podmínek pro obnovu řízení stanovených v jde podle odvolacího soudu o důkazy, které žalovaný v původním řízení k prokázání svých tvrzení neoznačil.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení „pro meritum věci významné otázky“, při jejímž řešení se podle jeho přesvědčení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. . Namítá nesprávné právní posouzení podmínek pro povolení obnovy řízení. Odvolacímu soudu vytýká, že oba „nové“ důkazy (tj. protokol o předání vozidla a protokol o technické prohlídce) nesměřují pouze proti závěrům znaleckého posudku, nýbrž je navrhl k prokázání toho, že dotyčné vozidlo „je schopno jízdy, hodí se ke svému účelu a nenachází se na něm žádné vady, pro které by kupující mohl odstoupit od kupní smlouvy“ a „v jejich světle neobstojí“ dosud zjištěný skutkový stav. Odvolací soud „chybně bagatelizuje význam dotyčných důkazů a tvrzených skutečností, čímž má být podpořena nedůvodnost obnovy řízení“. Tvrdí, že dotyčné vozidlo nikdy nemělo vady, pro které by bylo možné odstoupit od kupní smlouvy a k prokázání tohoto tvrzení navrhuje důkazy – prosazuje, že „nemohly vzniknout dříve, než žalobce splnil svou povinnost (stanovenou v ) předat mu vozidlo“.„Nemůže mu být vytýkáno“, že měl žalobce během původního řízení požádat o předání vozidla. Okolnost, že oběy navržené k důkazu za trvání původního řízení neexistovaly, je pro posouzení splnění podmínek pro povolení obnovy řízení „naprosto bez významu“.

5. Podle dovolatele odvolací soud ustanovení „interpretoval v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu“, neboť podle zmíněného ustanovení není podmínkou, aby důkazy uplatněné jako důvod pro povolení obnovy řízení (v žalobě na obnovu řízení) byly v původním řízení navrženy či nikoliv.

6. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

7. Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

8. Podle platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

10. Dovolání není přípustné.

11. Z obsahu dovolání vyplývá, že žalovaný jeho přípustnost spatřuje v řešení otázky, zda v projednávané věci byly naplněny podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu a b)

12. Výklad je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně; nápravy pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad se tudíž žalobou na obnovu řízení domáhat nelze (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. , a ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. ). Skutečnosti nebo důkazy mohou být podle důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení, to znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“, a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „nové“ tehdy, jestliže je účastník – přestože v době původního řízení objektivně existovaly – nemohl použít, protože o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. , ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ). Důvodem pro povolení obnovy řízení nemohou být skutečnosti a důkazy, které nastaly či vznikly až po skončení původního řízení. Se zřetelem k ustanovení musí jít vždy o skutečnost, jež nastala do doby vyhlášení rozsudku, protože jen k takové mohl soud přihlížet v původním řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. , ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. , ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. , ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. , a ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. ).

13. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se dále podává, že okolnosti, které žalobce pokládal v řízení, jež má být obnoveno, za podstatné, ale soud je považoval za nerozhodné a nepřistoupil k jejich prokazování, nemohou být důvodem pro povolení obnovy ani v případě, že by žalobcem údajně uváděné skutečnosti měly být v původním řízení pokládány za relevantní. Smyslem řízení o obnovu podle a násl. není náprava případných pochybení při právním posouzení věci v podobě nesprávného výběru (určení) okolností, které jsou podstatné (rozhodné) pro rozhodnutí ve věci samé; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky – odvolání, dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. , srov. i s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. ). Nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez své viny v původním řízení [ ] je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. , a ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. ).

14. V projednávané věci soudy v původním řízení vycházely ze shodných tvrzení účastníků (budiž zdůrazněno, že se jednalo i o výslovná tvrzení žalovaného), že dotyčné vozidlo v době prodeje mělo vady popsané ve znaleckém posudku Mgr. Noska. Odvolací soud v původním řízení další dokazování ohledně vytčených vad vozidla (zda jde o vady odpovídající míře jeho používání nebo opotřebení) shledal nadbytečným, neboť žalovaný sám tvrdil, že prodávané vozidlo při prodeji mělo vady, které je činily nepojízdným a nebylo možno je doporučit ani ke koupi na náhradní díly a současně je tyto vady činily nezpůsobilým provozu na pozemních komunikacích.

15. Prosazuje-li dovolatel (oproti tomu, co tvrdil v původním řízení) nyní, že oba „nové“ důkazy směřují k prokázání výskytu menšího počtu či jiného druhu vad dotyčného vozidla (že „je schopno jízdy, hodí se ke svému účelu a nenachází se na něm žádné vady, pro které by kupující mohl odstoupit od kupní smlouvy“), pomíjí, že nejde o skutečnosti, jež nemohl použít (uplatnit) v původním řízení. Uzavřel-li odvolací soud, že žalovaným označené „nové“ důkazy (protokol o předání vozidla a protokol o technické prohlídce) směřující k prokázání skutečnosti, kterou soud v původním řízení neměl za významnou, důvodem obnovy řízení být nemohou, od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se neodchýlil.

16. Argumentuje-li žalovaný, že důkazy k prokázání výskytu menšího počtu či jiného druhu vad (dle jeho přesvědčení takových, které nebyly důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy) „nemohly vzniknout dříve, než žalobce splnil svou povinnost předat mu vozidlo“, přehlíží, že v nalézacím řízení navržení a provedení důkazů k posouzení technického stavu dotyčného vozidla v době prodeje objektivně nic nebránilo.

17. Ustanovení dopadá na situaci, kdy účastník řízení řádně splnil povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení ( ), avšak jím navržený důkaz (který může pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci) nemohl být v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v a před odvolacím soudem proveden, neboť tomu bránila překážka objektivní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. ). Závěr odvolacího soudu, že o takovou situaci se v projednávané věci nejedná, neboť žalovaný až nyní předestřené důkazy (jež se nadto týkají stavu vozidla v době jeho převzetí od žalobce zpět, nikoliv stavu v době prodeje) v původním řízení k prokázání svých tvrzení neoznačil, je souladný s výše citovanou judikaturou.

18. Poukazy dovolatele na rozhodnutí, od nichž se měl odvolací soud odchýlit, nejsou přiléhavé pro zjevnou odlišnost porovnávaných kauz. V usnesení ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. , byly důvodem pro povolení obnovy řízení historickéy z roku 1957, které byly nesprávně zařazeny v archivu a k jejich nalezení došlo teprve v roce 2013 náhodně v souvislosti s jinou restituční věcí. V usnesení ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. , se nejednalo o nové důkazy ve smyslu , neboť vznikly až po skončení původního řízení (jako v projednávané věci). V usnesení ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. , jde o případ, kdy žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti ani důkazy, které by zde nebyly v době vyhlášení rozsudku v původním řízení, resp. jejichž provedení tehdy nebylo možné (jako v projednávané věci).

19. Argumenty, jimiž žalovaný v dovolání polemizuje s věcnou správností rozhodnutí vydaného v řízení, jehož obnovy se domáhá, jsou bez významu, neboť nejsou způsobilé zpochybnit správnost dovoláním napadeného rozhodnutí, jež je výlučně založeno na posouzení otázky, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro povolení obnovy řízení.

20. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl ( ).

21. Žalovaný v dovolání výslovně uvedl, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy také v rozsahu nákladových výroků napadeného rozhodnutí, ve vztahu k nim však dovolání není přípustné podle

22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 17. 12. 2024

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu