Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3105/2024

25 Cdo 3105/2024-236

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: LAMB&SON s. r. o., IČO 06105122, se sídlem Prostřední Bludovice 715, 739 37 Horní Bludovice, zastoupená JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem 28. října 1610/95, 702 00 Ostrava, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2024, č. j. -221, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně napadla dovoláním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2024, č. j. -221, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 2. 2024, č. j. -204, jímž tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala obnovy řízení, a rozhodl o nákladech soudního řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Dovolání není podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „ “) přípustné, neboť otázku, zda později přijaté rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu) v jiné věci obsahující jiné právní posouzení téže otázky je důvodem pro povolení obnovy řízení podle , posoudil odvolací soud podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v posuzované věci.

3. V právní teorii i soudní praxi (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 235i. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1800; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. ) není pochyb o tom, že žaloba na obnovu řízení byla a je chápána jako prostředek nápravy pravomocně skončených věcí, v nichž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Samotné jiné právní posouzení věci – spojené se změnou judikatury (v souvislosti s později přijatým rozhodnutím v jiné věci) není důvodem pro povolení obnovy řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 1996, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 40/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Rozhodnutím ve smyslu se rozumí rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu a 2 , tedy byl-li soud v řízení, jehož obnova je požadována, buď vázán rozhodnutím příslušných orgánů nebo řešil-li konkrétní předběžnou otázku sám. Jinak řečeno, jde o případy, kdy příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud předchozím rozhodnutím vázán či z dřívějšího rozhodnutí vycházel, anebo posoudil-li předběžnou otázku a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. ), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. ].

4. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. , který má podle dovolatelky zakládat důvod obnovy řízení, nemá charakter rozhodnutí, jež by řešilo předběžnou otázku ve smyslu Dovolací soud v něm pouze vyslovil právní názor odchylný od právních závěrů, jež vedly k pravomocnému zamítnutí žaloby v původním řízení, jehož obnovy se dovolatelka domáhá, a to v řízení, kterého se žalobkyně neúčastnila. Dovolatelce nelze přisvědčit, namítá-li odklon napadeného rozhodnutí od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. . To se totiž týkalo právě obnovy řízení na základě rozhodnutí vydaného v jiném řízení, které řešilo předběžnou otázku ve smyslu , což není tento případ, a proto se od zmíněného rozhodnutí odvolací soud nemohl odchýlit. Ústavní soud totiž v řízení mezi týmiž účastníky vyřešil jinak otázku platnosti nájemní smlouvy, jež měla charakter předběžné otázky ve smyslu pro řízení o vyslovení závěru o neplatnosti výpovědi téže nájemní smlouvy.

5. Dovolatelce nelze dát za pravdu ani stran jejího argumentu, že jí zastávaný právní názor vyplývá z literatury, na kterou odkazuje (Svoboda, K. Opravné prostředky. Civilní proces z pohledu účastníka. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 313, marg. č. 208). Autor totiž v příslušné pasáži, kterou dovolatelka cituje, jednak navazuje na předchozí výklad vycházející z výše citované ustálené judikatury dovolacího soudu, jednak se jeho úvahy stále týkají předběžné otázky ve smyslu , nikoliv jiného právního posouzení v jiném sporu týkajícím se odlišných účastníků. Dovolací soud uzavírá, že odvolací soud dovolatelkou předloženou otázku posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, pro jejíž změnu neshledal důvody, a proto námitky dovolatelky nezakládají přípustnost dovolání podle

6. Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení

7. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

8. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 12. 2024

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu