Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3656/2020

21 Cdo 3656/2020-484

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně A. O., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Markem Freundem, advokátem se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati č. 3672, proti žalované České republice – Generálnímu finančnímu ředitelství se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Lazarská č. 15/7, IČO 72080043, o neplatnost rozvázání pracovního poměru dohodou, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. listopadu 2016 č. j. -375, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. srpna 2020 č. j. -462, takto:

I. Dovolání žalobkyně seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 8. 2020 č. j. -462, podle ustanovení odmítl, neboť neshledal, že by právní otázka uplatněná žalobkyní jako předpoklad přípustnosti dovolání [zda později přijaté rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu) v řízení ve věci jiného účastníka proti stejnému žalovanému za stejného skutkového stavu (z pohledu místa, času, způsobu jednání) je důvodem pro povolení obnovy řízení] měla být dovolacím soudem vyřešena jinak.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že rozhodnutím jako důvodem obnovy řízení ve smyslu ustanovení zákon míní rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu ustanovení a 2 , tj. případy, kdy příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud předchozím rozhodnutím vázán ( ) či z dřívějšího rozhodnutí vycházel ( ), anebo posoudil-li předběžnou otázku sám ( ), a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak; otázkami předběžnými však nejsou dílčí právní (výkladové) otázky, z nichž sestává celkové právní posouzení a které není povolán řešit nikdo jiný než soud v řízení o uplatněném nároku (srov. např. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 1982 sp. zn. Cpj 67/82, uveřejněné pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1983, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999 sp. zn. , uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000). S tímto závěrem souhlasil i Ústavní soud, podle něhož za důvod obnovy nelze považovat nový právní názor (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2018 sp. zn. nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2020 sp. zn. ); povolení obnovy řízení z tohoto důvodu by nevyhnutelně vedlo s ohledem na vznik bezpočtu nových právních vztahů k narušení principu právní jistoty (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2000 sp. zn. ). V nyní posuzované věci nevidí dovolací soud důvod k odchýlení se od těchto závěrů. Takovým důvodem nemůže být ani argument žalobkyně, že „ve skutkově naprosto shodném případě zde vznikají nedůvodné rozdíly“. Žalobkyně totiž pomíjí, že rozdíly vznikly právě proto, že ve srovnávané věci byl využit mimořádný opravný prostředek určený k řešení právních otázek (dovolání), v případě žalobkyně však nikoliv.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 5. 2021

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu