Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 196/2025

28 Cdo 196/2025-579

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) Z. M., b) B. Ž., a c) J. Ž., všech zastoupených JUDr. Miloslavou Konvalinkovou, advokátkou se sídlem v Ctiboři 42, Častrov, proti žalovanému J. B., zastoupenému Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, o určení vlastnického práva k nemovitostem, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 16. 9. 2024, č. j. -439, takto

Odůvodnění:

1. Žalobci podali žalobu na obnovu řízení, jež bylo pravomocně skončeno rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. 9. 2021, č. j. -90, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 1. 3. 2022, č. j. -133, a jímž byla jimi podaná žaloba na určení vlastnického práva k tam označeným nemovitostem zamítnuta.

2. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (soud prvního stupně) usnesením ze dne 22. 3. 2024, č. j. -285, žalobu na obnovu řízení zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

3. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (odvolací soud) usnesením ze dne 16. 9. 2024, č. j. -439, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I (výrokem I), změnil je jen ve výroku II o nákladech řízení (výrokem II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III a IV).

4. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně učiněné závěry, že nejsou splněny předpoklady pro obnovu řízení dle , , ve znění pozdějších předpisů ), dílem proto, že žalobci uplatněné skutečnosti a důkazy nejsou nové, neboť jimi žalobci argumentovali již v původním řízení, dílem pak i pro opožděnost dalších nově uváděných tvrzení a označených důkazů, jež – pokračuje odvolací soud – nemohou přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci (o určení vlastnického práva k nemovitých věcem).

5. Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho výroků I a II podali žalobci dovolání. Přípustnost dovolání vymezili odkazem na (s tím, že jde o konečné rozhodnutí ve věci o zaplacení částky nikoliv nižší než 50 000 Kč a že nejde o žádnou z dalších výjimek v tomto ustanovení vypočtených), spolu s citací , s tím, že „dovolacím soudem by měla být odlišně vyřešena otázka včasnosti uplatnění důvodů pro obnovu řízení a také otázka přípustnosti znaleckého posudku o ceně nemovitosti jako nové skutečnosti, kterou dovolatelé nemohli bez svého zavinění uplatnit v původním řízení“. V důvodech dovolání pak dovolatelé formulují otázky týkající se vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí přítomné věci, označení svědecké výpovědi (v ní obsažených tvrzení) coby nové skutečnosti, zda lze namítat nové skutečnosti a důkazy i v situaci, kdy si soudy v původním řízení „z úřední povinnosti“ neopatřily důkazy potřebné k prokázání skutkového stavu a nevyzvaly účastníky k jejich doplnění, a lze-li jako nový důkaz připustit další znalecký posudek i tehdy, vychází-li v původním řízení podaný znalecký posudek z neúplných podkladů a jako takový je vadný. Spolu s dovoláním učinili dovolatelé i návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

6. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť dovolání – v rozporu s ustanovením – neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatelé spatřují přípustnost dovolání, kdy absence této (obligatorní) náležitosti dovolání představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

7. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

8. Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

10. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně, má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

11. Chybějící údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), představuje vadu dovolání, kterou lze odstranit jen v průběhu trvání lhůty k dovolání a jejíž neodstranění brání pokračování v dovolacím řízení (k doplnění dovolání srov. větu první ).

12. K tomu dále srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. .

13. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu vztahující se k otázce obsahových náležitostí dovolání, resp. procesních důsledků vadného dovolání, srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , usnesení ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. , nebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

14. Příslušná pasáž dovolání (čl. I) zjevně není způsobilým vymezením předpokladů přípustnosti dovolání, jestliže v ní dovolatelé ve vztahu k uvedené náležitosti jen akcentují absenci výluk z přípustnosti dovolání podle , k níž dále citují kompletní znění (zahrnující vícero tam uvedených zákonných kritérií) a kdy se dožadují „odlišného vyřešení“ odvolacím soudem posouzených otázek. Požadavkem na „odlišné posouzení“ ovšem dovolatelé nepřípustně směšují instituty přípustnosti dovolání ( ) a dovolacího důvodu ( ), aniž by významově vystihli hledisko přípustnosti dovolání, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Pro takový případ by šlo o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, bylo-li by z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má, podle mínění dovolatele, dovolací soud odchýlit (viz výše odkazovaná rozhodnutí – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

15. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nedostáli dovolatelé ani v jiných částech dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska).

16. Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je odlišný od uvedení dovolacího důvodu ( a 3 ) a není tedy naplněn již tím, že dovolatel uvede důvod dovolání (shodně i shora odkazované stanovisko Ústavního soudu sp. zn. , bod 39 odůvodnění).

17. Ovšem ani při benevolentnějším posouzení dovolání (co do jeho náležitostí) nebylo by lze učinit závěr, že jde o přípustné dovolání (ve smyslu ).

18. Předně, namítají-li dovolatelé (prostřednictvím první formulované otázky), že o jejich žalobě na obnovu řízení rozhodovala vyloučená soudkyně, jde o námitku, jež nevystihuje způsobilý dovolací důvod podle věty první , ale (zmatečnostní) vadu řízení podle [k tomu srov. i větu druhou , podle něhož dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a )] a jež proto nemůže založit ani přípustnost dovolání [k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) pouze, je-li dovolání přípustné; srov. větu druhá ].

19. Ani další formulované otázky ovšem nezakládají přípustnost dovolání, neboť při jejich řešení napadeným rozsudkem se odvolací soud přidržel ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vztahující se k předpokladům, za nichž lze povolit obnovu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. , ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. , ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. , ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 27. 11. 2018, sen. zn. ).

20. Ve světle odkazované judikatury je zřejmé, že jako důvod obnovy řízení neobstojí žalobci (tvrzená) pochybení soudu v původním řízení (namítané vady řízení a z nich dovozované vady skutkových zjištění), ani skutečnosti, jimiž mohli argumentovat již v původním řízení, či tvrzení a důkazy, které (dodatečně) uplatnili až po uplynutí zákonem stanovených lhůt pro obnovu řízení. Důvodem obnovy řízení pak nejsou ani žalobci dovozované vady znaleckého posudku v původním řízení, kdy jako nový důkaz, který by nebylo lze provést v původním řízení, není ani jimi předkládaný (nový) znalecký posudek o ceně nemovitosti (k tomu srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. , ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. , a ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. ).

21. Napadají-li pak dovolatelé dovoláním usnesení odvolacího soudu i ve výroku pod bodem II, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II o nákladech řízení, nelze než odkázat na , podle něhož není dovolání (podle ) přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

22. Dovolatelé v dovolání vznesli i žádost podle o odložení vykonatelnosti napadeného usnesení. Jelikož bylo dovolání pro vady odmítnuto, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud neprojednatelného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

23. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

24. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 4. 2025

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu