Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 31 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (36)848A0CCED9EFD98DC1257A4E00655111.html
HTML · 24.82 KB
No categories available
21 Cdo 1093/2010
U S N E S E N Í
Ing. P. Ch.
České republice - Ministerstvu spravedlnosti v Praze 2
, Vyšehradská 16, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti "rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Co 304/2007 -166 ze dne 31.10.2007, rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 37 C 169/2005 -139 ze dne 30.3.2007, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Co 123/2006 -80 ze dne 29.1.2007, rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 37 C 169/2005 -10 ze dne 7.2.2006 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. Nco 89/2007 -161 ze dne 30.3.2007", vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 86/2008 , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2009 č.j. 1 Co 454/2008 -30, takto:
Usnesení vrchního soudu a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2008 č.j. 37 C 86/2008 -11
se zrušují
a věc
se vrací
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou na obnovu řízení ze dne 15.2.2008, která byla podána u Městského soudu v Praze dne 18.2.2008, domáhal povolení obnovy řízení "ve vztahu k řízení, vedenému Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 C 169/2005 ". Jako důvod obnovy uvedl, že "v mezidobí NS ČR, resp. ÚS ČR v jiných řízeních rozhodly ve smyslu mého stanoviska ve věci, kdy tato rozhodnutí a právní názory novější zjevně rovněž nebylo možno - již pro časový posun - použít v řízení předchozím". Žalobu z tohoto důvodu podal proti rozhodnutím "č.j. 1 Co 304/2007 -166 z 31.10.2007 a č.j. 37 C 169/2005 -139 z 30.3.2007 a jim předchozím".
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.6.2008 č.j. 37 C 86/2008 -7 žalobce vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení žalobu doplnil tak, aby "vymezil, v jakém rozsahu napadá uvedená rozhodnutí, odůvodnil podání žaloby na obnovu řízení 've smyslu § 228 odst. 1 o.s.ř. ', vylíčil skutečnosti svědčící o včasnosti žaloby, tedy kdy se dozvěděl o důvodech pro obnovu řízení, označil důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, a stanovil, čeho se žalobou domáhá. Žalobce byl v usnesení současně poučen, že, nedoplní-li žalobu ve stanovené lhůtě, "bude jeho návrh pro nejasnost a neúplnost, která brání dalšímu postupu soudu, odmítnut (§ 43 odst. 1 a 2 o.s.ř. )".
Poté, co žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 18.7.2008, které došlo soudu prvního stupně dne 23.7.2008, Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.7.2008 č.j. 37 C 86/2008 -11 "návrh žalobce na obnovu řízení, došlý soudu 18.2.2008", odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že přes výzvu obsaženou v usnesení ze dne 20.6.2008 č.j. 37 C 86/2008 -7 žalobce ani podáním ze dne 18.7.2008 "nesdělil žádné nové skutečnosti, v podstatě pouze zopakoval tvrzení ze svého původního návrhu". Žaloba proto (nadále) trpí vadami, pro které je neprojednatelná, v řízení nelze pokračovat a žaloba musela být podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnuta.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.4.2009 č.j. 1 Co 454/2008 -30 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně správně vyzval žalobce usnesením ze dne 20.6.2008 č.j. 37 C 86/2008 -7 k doplnění žaloby a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy. Podle názoru odvolacího soudu žaloba neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 232 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalobce "jednoznačně neoznačil" rozhodnutí, proti kterým žalobu podává (když ji má podávat proti "č.j. 1 Co 304/2007 -166 z 31.10.2007 a jemu předchozí č.j. 37 C 169/2005 -139 z 30.3.2007 a jim předchozím"), že sice v odvolání uvedl, že (vedle výslovně shora označených rozhodnutí) "z procesní opatrnosti napadl předchozí procesní rozhodnutí, pak kauzálně předcházející rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Co 123/2006 -80 z 29.1.2007 a jemu předchozí Městského soudu v Praze č.j. 37 C 169/2005 -10 ze 7.2.2006 a dále rovněž Vrchního soudu v Praze č.j. Nco 89/2007 -161 z 30.3.2007", že však to z obsahu žaloby ve znění jejího doplnění nevyplývalo; žalobce proto "jednoznačně neoznačil" rozhodnutí, proti nimž žaloba na obnovu řízení směřuje. Není rovněž zřejmý důvod obnovy řízení, neboť žalobce pouze cituje ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. a ani v odvolání nevylíčil skutečnosti týkající se důvodu obnovy. Žalobce rovněž nevylíčil skutečnosti, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, když "pouze uvedl, že rozhodnutí č.j. 1 Co 304/2007 -166 mu bylo doručeno dne 2.1.2008". Také neuvedl, čeho se domáhá, když toliko uvádí "obnova řízení č.j. . se povoluje", což je však podle odvolacího soudu neurčité. Protože žalobce vady žaloby na obnovu řízení neodstranil a protože tyto vady brání pokračování v řízení, byla žaloba odmítnuta v souladu s ustanovením § 43 odst.2 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uvedl, že jeho žaloba na obnovu řízení netrpěla vadami, že byla projednatelnou a že v řízení bylo možno pokračovat; nebyly proto splněny podmínky pro její odmítnutí pro vady postupem podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. o.s.ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř. o.s.ř. "), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal - nepřihlížeje ke změně rozsahu (rozšíření) dovolacích důvodů, uplatněných dovolatelem v podání ze dne 26.1.2010 (po lhůtě uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 větě druhé za středníkem o.s.ř. o.s.ř. ) - napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. o.s.ř. ). Dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné a že rozhodnutí soudů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žaloba na obnovu řízení je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem o mimořádném opravném prostředku. Žaloba na obnovu řízení musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst.4 o.s.ř. o.s.ř. také označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Rozhodnutí, proti němuž žaloba na obnovu řízení směřuje, je označeno ve smyslu ustanovení § 232 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tehdy, je-li k jeho označení zvoleno takových identifikátorů, které je (ve svém souhrnu) nezaměnitelně individualizují tak, aby bylo zřejmé, o jaké konkrétní rozhodnutí soudu jde. Na závěr o takové individualizaci rozhodnutí je přitom třeba usuzovat z obsahu všech podání žalobce v jejich souhrnu. Nezaměnitelná identifikace napadeného rozhodnutí je provedena nejlépe označením soudu, který je vydal (vyhlásil), data vyhlášení, popř. vydání, a jednacího čísla, popř. spisové značky. Nicméně, napadené rozhodnutí lze označit i jiným způsobem (pomocí jiných identifikátorů nebo jen částí identifikátorů shora uvedených), povedou-li ve svém souhrnu (z hlediska obsahového) k jednoznačnému (určitému) závěru o tom, které konkrétní rozhodnutí soudu je napadeno.
V projednávané věci z podání žalobce obsažených ve spise bylo ke dni vydání napadeného usnesení odvolacího soudu (zejména z obsahu odvolání žalobce ze dne 16.8.2008) obsahově zřejmé, že žalobce (jak ostatně v odůvodnění svého usnesení uvádí též odvolací soud) napadá žalobou na obnovu řízení rozhodnutí soudu vydaná v rámci řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 C 169/2005 , a to konkrétně rozhodnutí odvolacího soudu - "Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Co 304/2007 -166 ze dne 31.10.2007" a jemu předchozí "Městského soudu v Praze č.j. 37 C 169/2005 -139", dále rozhodnutí "Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Co 123/2006 -80 ze dne 29.1.2007" a rozhodnutí "Městského soudu v Praze č.j. 37 C 169/2005 -10 ze dne 7.2.2006", a dále rovněž rozhodnutí "Vrchního soudu v Praze č.j. Nco 89/2007 -161 ze dne 30.3.2007". To, že takové nezaměnitelné označení posléze uvedených rozhodnutí bylo zřejmé až v rámci odvolacího řízení, je z pohledu závěru o výskytu vad (v tomto rozsahu) žaloby na obnovu řízení nerozhodné. Vada žaloby na obnovu řízení v podobě neoznačení (všech) napadených rozhodnutí proto byla (ke dni rozhodování odvolacího soudu) odstraněna a právní posouzení věci odvolacím soudem je v uvedeném rozsahu nesprávné. To, zda je proti všem napadeným rozhodnutím žaloba na obnovu řízení z pohledu vymezení její přípustnosti v ustanovení § 228 o.s.ř. o.s.ř. skutečně přípustná, je pro závěr o možnosti postupu podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. (odmítnutí podání pro vady) právně nevýznamné.
Ze žaloby na obnovu řízení je rovněž zřejmý rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá; žalobce uvedl, že označená rozhodnutí napadá "v plném rozsahu", tedy ve všech jejich výrocích; tato náležitost žaloby navíc nebyla ani důvodem rozhodnutí odvolacího soudu.
Uvedení důvodu žaloby na obnovu řízení v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho - po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) - vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů obnovy řízení uvedených v ustanovení § 228 o.s.ř. o.s.ř. se uplatňuje, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů obnovy řízení; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod obnovy řízení obsažen. Lze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že takovým způsobem uplatňovaný důvod obnovy žalobce v žalobě na obnovu řízení neuvedl, když toliko odkazoval na zákonné ustanovení a skutkově tvrdil, že "v mezidobí NS ČR, resp. ÚS ČR v jiných řízeních rozhodly ve smyslu mého stanoviska ve věci, kdy tato rozhodnutí a právní názory novější zjevně rovněž nebylo možno - již pro časový posun - použít v řízení předchozím". Závěr odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení trpí v uvedeném rozsahu vadou, jež brání pokračování v řízení, je proto správný.
Vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba na obnovu řízení je podávána včas, v sobě zahrnuje uvedení takových skutkových okolností, jež umožňují závěr o tom, zda žaloba je podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 233 o.s.ř. o.s.ř. V dané věci žalobce v žalobě uvedl, že napadené (konečné) rozhodnutí odvolacího soudu (Vrchního soudu v Praze ze dne 31.10.2007 č.j. 1 Co 304/2007 -166) mu bylo doručeno 2.1.2008; žaloba byla podána 18.2.2008. Již tím je nepochybné, že lhůta pro podání žaloby je zachována (neboť její běh neskončí ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 věta za středníkem před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí). Uvedená skutková okolnost v žalobě tedy sama o sobě byla postačující pro závěr o včasnosti žaloby. Závěr odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení trpí v uvedeném rozsahu vadou, jež brání pokračování v řízení, je proto nesprávný.
Žalobce v žalobě na obnovu řízení rovněž z hlediska obsahového uvedl, čeho se domáhá. Uvedl totiž, že se domáhá "obnovy předchozího řízení č.j. 37 C 169/2005 a to výrokem (petit) obnova řízení (č.j. .) se povoluje". Uvedené vyjádření nepřipouští pochybnosti, že žalobce se - ve vztahu k napadeným rozhodnutím - domáhá povolení obnovy řízení, tedy rozhodnutí soudu ve smyslu ustanovení § 235e odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
(Ne)označení důkazů v žalobě na obnovu řízení pak obecně není vadou žaloby, která by odůvodňovala postup podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když zde jde o unesení či neunesení důkazního břemene účastníka a poučovací povinnost soudu v tomto směru (srov. § 120 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , § 118a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ). Ostatně, tato náležitost žaloby ani nebyla důvodem rozhodnutí odvolacího soudu.
Ze shora uvedeného se podává závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska shledaných vad žaloby bránících pokračování v řízení správné toliko ohledně závěru o vadě žaloby spočívající v absenci skutkového vylíčení důvodu obnovy. To by samo o sobě mohlo vést k závěru, že (z celkového pohledu) rozhodnutí odvolacího soudu je správné, neboť z uvedeného důvodu, na kterém je rovněž založeno, z hlediska právního posouzení obstojí.
Za dovolacího řízení však dále vyšlo najevo, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K této vadě dovolací soud ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. o.s.ř. přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání.
Dospěl-li totiž soud prvního stupně k závěru, že poměry žalobce odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků a že mu má být ustanoven zástupce z řad advokátů, jak tento svůj závěr vyjádřil ve svém usnesení ze dne 9.11.2009 č.j. 37 C 86/2008 -54 (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení 243c odst.1, § 167 odst.1 a § 159a odst.4 o.s.ř. o.s.ř. vázán), neměl - při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů žalobce - k tomuto rozhodnutí přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení. Žalobce nemá právnické vzdělání, za řízení před soudy nebyl zastoupen, měl snahu - jak vyplývá z obsahu spisu - vyhovět výzvám soudu prvního stupně směřujícím k doplnění žaloby na obnovu řízení a k odstranění jejích vad a pro nedostatek potřebných znalostí nebyl schopen požadavkům soudu dostát. Za tohoto stavu věci měl soud prvního stupně - v zájmu ochrany práv žalobce (podle Čl. 37 odst.2 Listiny základních práv a svobo d má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení) - žalobce bezodkladně poučit již v této fázi řízení o možnosti žádat o ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o.s.ř. o.s.ř. ) a, kdyby o to žalobce požádal, bylo by namístě (z pohledu následně vydaného usnesení ze dne 9.11.2009 č.j. 37 C 86/2008 -54) žalobci takového zástupce ustanovit již v řízení před soudem prvního stupně. Nelze totiž dost dobře akceptovat úvahu, že - při nezměněných poměrech účastníka - jeho poměry odůvodňují ustanovení mu zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení § 30 o.s.ř. o.s.ř. pro dovolací řízení, avšak neodůvodňovaly takový postup (nejméně ve smyslu poučení ze strany soudu o možnosti žádat takové ustanovení zástupce) pro řízení předcházející; hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení § 30 o.s.ř. o.s.ř. jsou zde totiž stále stejná. Soud prvního stupně však uvedeným způsobem nepostupoval a odvolací soud pochybení soudu prvního stupně v tomto směru neodstranil.
Protože řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. o.s.ř. ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř. o.s.ř. ).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu