Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1093/2010

U S N E S E N Í

Ing. P. Ch.

České republice - Ministerstvu spravedlnosti v Praze 2

, Vyšehradská 16, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti "rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. -166 ze dne 31.10.2007, rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. -139 ze dne 30.3.2007, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. -80 ze dne 29.1.2007, rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. -10 ze dne 7.2.2006 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. -161 ze dne 30.3.2007", vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2009 č.j. -30, takto:

Usnesení vrchního soudu a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2008 č.j. -11

se zrušují

a věc

se vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou na obnovu řízení ze dne 15.2.2008, která byla podána u Městského soudu v Praze dne 18.2.2008, domáhal povolení obnovy řízení "ve vztahu k řízení, vedenému Městským soudem v Praze pod sp. zn. ". Jako důvod obnovy uvedl, že "v mezidobí NS ČR, resp. ÚS ČR v jiných řízeních rozhodly ve smyslu mého stanoviska ve věci, kdy tato rozhodnutí a právní názory novější zjevně rovněž nebylo možno - již pro časový posun - použít v řízení předchozím". Žalobu z tohoto důvodu podal proti rozhodnutím "č.j. -166 z 31.10.2007 a č.j. -139 z 30.3.2007 a jim předchozím".

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.6.2008 č.j. -7 žalobce vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení žalobu doplnil tak, aby "vymezil, v jakém rozsahu napadá uvedená rozhodnutí, odůvodnil podání žaloby na obnovu řízení 've smyslu ', vylíčil skutečnosti svědčící o včasnosti žaloby, tedy kdy se dozvěděl o důvodech pro obnovu řízení, označil důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, a stanovil, čeho se žalobou domáhá. Žalobce byl v usnesení současně poučen, že, nedoplní-li žalobu ve stanovené lhůtě, "bude jeho návrh pro nejasnost a neúplnost, která brání dalšímu postupu soudu, odmítnut ( a 2 )".

Poté, co žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 18.7.2008, které došlo soudu prvního stupně dne 23.7.2008, Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.7.2008 č.j. -11 "návrh žalobce na obnovu řízení, došlý soudu 18.2.2008", odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že přes výzvu obsaženou v usnesení ze dne 20.6.2008 č.j. -7 žalobce ani podáním ze dne 18.7.2008 "nesdělil žádné nové skutečnosti, v podstatě pouze zopakoval tvrzení ze svého původního návrhu". Žaloba proto (nadále) trpí vadami, pro které je neprojednatelná, v řízení nelze pokračovat a žaloba musela být podle ustanovení odmítnuta.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.4.2009 č.j. -30 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně správně vyzval žalobce usnesením ze dne 20.6.2008 č.j. -7 k doplnění žaloby a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy. Podle názoru odvolacího soudu žaloba neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , neboť žalobce "jednoznačně neoznačil" rozhodnutí, proti kterým žalobu podává (když ji má podávat proti "č.j. -166 z 31.10.2007 a jemu předchozí č.j. -139 z 30.3.2007 a jim předchozím"), že sice v odvolání uvedl, že (vedle výslovně shora označených rozhodnutí) "z procesní opatrnosti napadl předchozí procesní rozhodnutí, pak kauzálně předcházející rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. -80 z 29.1.2007 a jemu předchozí Městského soudu v Praze č.j. -10 ze 7.2.2006 a dále rovněž Vrchního soudu v Praze č.j. -161 z 30.3.2007", že však to z obsahu žaloby ve znění jejího doplnění nevyplývalo; žalobce proto "jednoznačně neoznačil" rozhodnutí, proti nimž žaloba na obnovu řízení směřuje. Není rovněž zřejmý důvod obnovy řízení, neboť žalobce pouze cituje ustanovení a ani v odvolání nevylíčil skutečnosti týkající se důvodu obnovy. Žalobce rovněž nevylíčil skutečnosti, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, když "pouze uvedl, že rozhodnutí č.j. -166 mu bylo doručeno dne 2.1.2008". Také neuvedl, čeho se domáhá, když toliko uvádí "obnova řízení č.j. . se povoluje", což je však podle odvolacího soudu neurčité. Protože žalobce vady žaloby na obnovu řízení neodstranil a protože tyto vady brání pokračování v řízení, byla žaloba odmítnuta v souladu s ustanovením

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uvedl, že jeho žaloba na obnovu řízení netrpěla vadami, že byla projednatelnou a že v řízení bylo možno pokračovat; nebyly proto splněny podmínky pro její odmítnutí pro vady postupem podle ustanovení Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen " "), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal - nepřihlížeje ke změně rozsahu (rozšíření) dovolacích důvodů, uplatněných dovolatelem v podání ze dne 26.1.2010 (po lhůtě uvedené v ustanovení větě druhé za středníkem ) - napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ). Dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné a že rozhodnutí soudů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Žaloba na obnovu řízení je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem o mimořádném opravném prostředku. Žaloba na obnovu řízení musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení také označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. ).

Rozhodnutí, proti němuž žaloba na obnovu řízení směřuje, je označeno ve smyslu ustanovení tehdy, je-li k jeho označení zvoleno takových identifikátorů, které je (ve svém souhrnu) nezaměnitelně individualizují tak, aby bylo zřejmé, o jaké konkrétní rozhodnutí soudu jde. Na závěr o takové individualizaci rozhodnutí je přitom třeba usuzovat z obsahu všech podání žalobce v jejich souhrnu. Nezaměnitelná identifikace napadeného rozhodnutí je provedena nejlépe označením soudu, který je vydal (vyhlásil), data vyhlášení, popř. vydání, a jednacího čísla, popř. spisové značky. Nicméně, napadené rozhodnutí lze označit i jiným způsobem (pomocí jiných identifikátorů nebo jen částí identifikátorů shora uvedených), povedou-li ve svém souhrnu (z hlediska obsahového) k jednoznačnému (určitému) závěru o tom, které konkrétní rozhodnutí soudu je napadeno.

V projednávané věci z podání žalobce obsažených ve spise bylo ke dni vydání napadeného usnesení odvolacího soudu (zejména z obsahu odvolání žalobce ze dne 16.8.2008) obsahově zřejmé, že žalobce (jak ostatně v odůvodnění svého usnesení uvádí též odvolací soud) napadá žalobou na obnovu řízení rozhodnutí soudu vydaná v rámci řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. , a to konkrétně rozhodnutí odvolacího soudu - "Vrchního soudu v Praze č.j. -166 ze dne 31.10.2007" a jemu předchozí "Městského soudu v Praze č.j. -139", dále rozhodnutí "Vrchního soudu v Praze č.j. -80 ze dne 29.1.2007" a rozhodnutí "Městského soudu v Praze č.j. -10 ze dne 7.2.2006", a dále rovněž rozhodnutí "Vrchního soudu v Praze č.j. -161 ze dne 30.3.2007". To, že takové nezaměnitelné označení posléze uvedených rozhodnutí bylo zřejmé až v rámci odvolacího řízení, je z pohledu závěru o výskytu vad (v tomto rozsahu) žaloby na obnovu řízení nerozhodné. Vada žaloby na obnovu řízení v podobě neoznačení (všech) napadených rozhodnutí proto byla (ke dni rozhodování odvolacího soudu) odstraněna a právní posouzení věci odvolacím soudem je v uvedeném rozsahu nesprávné. To, zda je proti všem napadeným rozhodnutím žaloba na obnovu řízení z pohledu vymezení její přípustnosti v ustanovení skutečně přípustná, je pro závěr o možnosti postupu podle ustanovení (odmítnutí podání pro vady) právně nevýznamné.

Ze žaloby na obnovu řízení je rovněž zřejmý rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá; žalobce uvedl, že označená rozhodnutí napadá "v plném rozsahu", tedy ve všech jejich výrocích; tato náležitost žaloby navíc nebyla ani důvodem rozhodnutí odvolacího soudu.

Uvedení důvodu žaloby na obnovu řízení v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho - po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) - vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů obnovy řízení uvedených v ustanovení se uplatňuje, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů obnovy řízení; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod obnovy řízení obsažen. Lze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že takovým způsobem uplatňovaný důvod obnovy žalobce v žalobě na obnovu řízení neuvedl, když toliko odkazoval na zákonné ustanovení a skutkově tvrdil, že "v mezidobí NS ČR, resp. ÚS ČR v jiných řízeních rozhodly ve smyslu mého stanoviska ve věci, kdy tato rozhodnutí a právní názory novější zjevně rovněž nebylo možno - již pro časový posun - použít v řízení předchozím". Závěr odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení trpí v uvedeném rozsahu vadou, jež brání pokračování v řízení, je proto správný.

Vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba na obnovu řízení je podávána včas, v sobě zahrnuje uvedení takových skutkových okolností, jež umožňují závěr o tom, zda žaloba je podána ve lhůtě uvedené v ustanovení V dané věci žalobce v žalobě uvedl, že napadené (konečné) rozhodnutí odvolacího soudu (Vrchního soudu v Praze ze dne 31.10.2007 č.j. -166) mu bylo doručeno 2.1.2008; žaloba byla podána 18.2.2008. Již tím je nepochybné, že lhůta pro podání žaloby je zachována (neboť její běh neskončí ve smyslu ustanovení věta za středníkem před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí). Uvedená skutková okolnost v žalobě tedy sama o sobě byla postačující pro závěr o včasnosti žaloby. Závěr odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení trpí v uvedeném rozsahu vadou, jež brání pokračování v řízení, je proto nesprávný.

Žalobce v žalobě na obnovu řízení rovněž z hlediska obsahového uvedl, čeho se domáhá. Uvedl totiž, že se domáhá "obnovy předchozího řízení č.j. a to výrokem (petit) obnova řízení (č.j. .) se povoluje". Uvedené vyjádření nepřipouští pochybnosti, že žalobce se - ve vztahu k napadeným rozhodnutím - domáhá povolení obnovy řízení, tedy rozhodnutí soudu ve smyslu ustanovení

(Ne)označení důkazů v žalobě na obnovu řízení pak obecně není vadou žaloby, která by odůvodňovala postup podle ustanovení , když zde jde o unesení či neunesení důkazního břemene účastníka a poučovací povinnost soudu v tomto směru (srov. , ). Ostatně, tato náležitost žaloby ani nebyla důvodem rozhodnutí odvolacího soudu.

Ze shora uvedeného se podává závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska shledaných vad žaloby bránících pokračování v řízení správné toliko ohledně závěru o vadě žaloby spočívající v absenci skutkového vylíčení důvodu obnovy. To by samo o sobě mohlo vést k závěru, že (z celkového pohledu) rozhodnutí odvolacího soudu je správné, neboť z uvedeného důvodu, na kterém je rovněž založeno, z hlediska právního posouzení obstojí.

Za dovolacího řízení však dále vyšlo najevo, že řízení před soudy obou stupňů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K této vadě dovolací soud ve smyslu ustanovení věta druhá přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání.

Dospěl-li totiž soud prvního stupně k závěru, že poměry žalobce odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků a že mu má být ustanoven zástupce z řad advokátů, jak tento svůj závěr vyjádřil ve svém usnesení ze dne 9.11.2009 č.j. -54 (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení 243c odst.1, a vázán), neměl - při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů žalobce - k tomuto rozhodnutí přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení. Žalobce nemá právnické vzdělání, za řízení před soudy nebyl zastoupen, měl snahu - jak vyplývá z obsahu spisu - vyhovět výzvám soudu prvního stupně směřujícím k doplnění žaloby na obnovu řízení a k odstranění jejích vad a pro nedostatek potřebných znalostí nebyl schopen požadavkům soudu dostát. Za tohoto stavu věci měl soud prvního stupně - v zájmu ochrany práv žalobce (podle Čl. 37 odst.2 d má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení) - žalobce bezodkladně poučit již v této fázi řízení o možnosti žádat o ustanovení zástupce z řad advokátů ( ) a, kdyby o to žalobce požádal, bylo by namístě (z pohledu následně vydaného usnesení ze dne 9.11.2009 č.j. -54) žalobci takového zástupce ustanovit již v řízení před soudem prvního stupně. Nelze totiž dost dobře akceptovat úvahu, že - při nezměněných poměrech účastníka - jeho poměry odůvodňují ustanovení mu zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení pro dovolací řízení, avšak neodůvodňovaly takový postup (nejméně ve smyslu poučení ze strany soudu o možnosti žádat takové ustanovení zástupce) pro řízení předcházející; hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení jsou zde totiž stále stejná. Soud prvního stupně však uvedeným způsobem nepostupoval a odvolací soud pochybení soudu prvního stupně v tomto směru neodstranil.

Protože řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky je zrušil ( část věty za středníkem ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2011

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu