Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 540/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně QUENTIN, spol. s r. o., se sídlem v Praze 6, Bělohorská 45, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 64576507, proti žalovanému M. N., zastoupenému Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. června 2010, č. j. -384, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. března 2010, č. j. -362, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení ve věci vedené u tamějšího soudu pod sp. zn. .

Proti tomuto usnesení žalobkyně, za niž jedná zaměstnanec s právnickým vzděláním [srov. ve spojení s , ve znění účinném od 1. července 2009, srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dále též jen „ “], podala dovolání, opřené o dovolací důvod stanovený v , namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V souzené věci dovolání – bez zřetele na chybné poučení obsažené v napadeném rozhodnutí – přípustné není.

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [odstavec 1 písm. a)]. Ustanovení platí obdobně (odstavec 2).

O případ obdobný případům popsaným v ustanovení a b) se v souzené věci nejedná (napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím a rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno rozhodnutím odvolacího soudu). Dovolání pak nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatelkou předložená právní otázka, zda rozhodnutím, které účastník bez své viny nemohl použít v původním řízení a které může přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, ve smyslu ustanovení stanovícího předpoklady povolení obnovy řízení, může být rozhodnutí, jež bylo po skončení původního řízení vydáno v jiné věci a v němž byl zaujat jiný (opačný) právní názor než ten, jímž se řídily soudy v původním řízení, byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena.

Nejvyšší soud vyložil již v rozsudku ze dne 15. srpna 1996, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1997, pod číslem 33, že právní závěr vyslovený v nálezu Ústavního soudu není novou skutečností zakládající důvod obnovy řízení podle ustanovení V usnesení ze dne 28. ledna 1999, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 48/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pak Nejvyšší soud vysvětlil, že rozhodnutím, jež coby důvod obnovy předjímá ustanovení , zákon míní rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu ustanovení a 2 , to jest případy, když příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud rozhodnutím předchozím vázán ( ) či z dřívějšího rozhodnutí vycházel ( ), anebo posoudil-li předběžnou otázku sám ( ). Na základě toho pak Nejvyšší soud uzavřel, že okolnost, že odůvodnění nálezu Ústavního soudu zahrnuje posouzení právní otázky, kterou odvolací soud posoudil v jiné věci dříve jinak, nečiní z nálezu rozhodnutí, jež by bylo důvodem obnovy řízení podle ustanovení Ústavní soud v usnesení ze dne 2. října 2000, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 37/2000, jímž odmítl ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí, shledal uvedený právní názor ústavně konformním.

V intencích tohoto právního názoru pak rozhodnutím zakládajícím důvod obnovy řízení podle ustanovení není ani rozhodnutí dovolacího soudu, jež bylo vydáno po skončení původního řízení a v němž byl zaujat jiný právní názor než ten, jímž se řídily soudy v původním řízení (včetně soudu dovolacího). Odvolací soud tedy v posuzované věci řešil tuto otázku v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Odvolací soud ostatně zcela správně poukázal na to, že Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 81/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, řešil jinou právní otázku než tu, na jejímž řešení spočívala rozhodnutí soudů v původním řízení, dovodil-li závěr o tom, že ujednání o smluvní pokutě není možno v obchodně právních vztazích považovat za neplatné podle pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, z té skutečnosti, že takovou situaci řeší ustanovení obchodního zákoníku upravující moderační oprávnění soudu. Ve vztahu k sjednanému úroku z prodlení, o nějž se jednalo v původním řízení, totiž zákon soudu moderační oprávnění nepřiznává a závěry R 81/2010 tudíž při posouzení nároku na zaplacení úroku z prodlení použít nelze.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v částce 1.750,- Kč podle ustanovení , , a , ve znění pozdějších předpisů, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a z částky 410,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20%, kterou bude advokát jako plátce této daně povinen z odměny a z náhrad odvést a která rovněž patří k nákladům řízení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. října 2011

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu