Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1886/2008

U S N E S E N Í

Ing. Z. M.

ČESKOMORAVSKÉ SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTI, s.r.o.

, se sídlem Jáchymov, Štěpova 756, zastoupené JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp.zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. ledna 2008, č.j. -90, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,-Kč, k rukám Mgr. Ivana Vaškeviče, advokáta se sídlem Plzeň, Františkánská 7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 10. 2007, č.j. -62, určil, že výpověď z nájmu bytu v domě č.p. 763 v S. ul. v J. (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), daná žalobkyni dopisem ze dne 31. 1. 2007, je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 1. 2008, č.j. -90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud, po té, co doplnil dokazování listinnými důkazy, vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalovaná (vlastnice předmětného domu) dala žalobkyni (nájemkyni předmětného bytu) písemnou výpověď z nájmu bytu, datovanou 31. 1. 2007 (dále též „Výpověď“), která jí byla doručena dne 20. 2. 2007, v níž bylo uvedeno, že po dobu delší jednoho roku neplatí řádně nájemné ani úhrady za služby spojené s užíváním bytu, že výpovědní lhůta je tříměsíční, a že může podat ve stanovené lhůtě žalobu na neplatnost výpovědi. Rovněž tak vzal za prokázáno, že žalobkyně neuhradila nájemné za období 56 měsíců (od března 2002 do současnosti) v celkové výši 17.864,- Kč, že vůči žalované uplatnila dopisem ze dne 25. 10. 2006 k započtení svoji pohledávku ve stejné výši, představující část úhrady, kterou za ni vynaložila (za odvoz tuhého domovního odpadu, vodné a stočné, nákup ohřívače vody a jeho instalaci), neboť neplnila po řadu let svoje povinnosti pronajímatele. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že Výpověď splňuje formální náležitosti stanovené v , že pohledávka žalované na nájemné nezanikla započtením, a že uplatněný výpovědní důvod podle (správně odst. 2 písm. b/) ve znění po novele provedené (dále jen „ “) byl naplněn, jakož i jeho závěru, že Výpověď je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V této souvislosti poukázal ve shodě se soudem prvního stupně na to, že žalovaná dlouhodobě neplnila svoje povinnosti pronajímatele tím, že dodavatelům nehradila platby za služby poskytované s užíváním bytu, takže její závazky musela převzít žalobkyně; za této situace je v rozporu s dobrými mravy, aby jí dala výpověď z nájmu bytu pro neplacení nájemného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Dovolatelka za pomoci obsáhlé argumentace zpochybňuje existenci pohledávky žalobkyně, namítá, že se řádně nepostarala o své právo požadovat po ní úhradu části dluhu, takže je již promlčena, a že ze spisu nelze dovodit, zda a jaké povinnosti žalovaná porušila. Odvolacímu soudu dále vytýká, že jeho rozhodnutí je (z důvodů rozvedených v dovolání) nepřezkoumatelné, že z něho nelze dovodit, že Výpověď je v rozporu s dobrými mravy, a že vytvořil situaci pronajímatelem „nevypověditelného“ nájmu, aniž by ji blíže rozumně limitoval. Dovolatelka má za to, že uvedené právní otázky posoudil v rozporu s hmotným právem a že jde o otázky, které dosud dovolací soud neřešil. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně v dovolacím vyjádření zdůvodnila, proč považuje dovolání za nepřípustné podle , vyvracela argumenty žalované ohledně pohledávky, uplatněné k započtení, jakož i její námitky, směřující proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu; navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 16. ledna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastnicí řízení ( ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle , b/ ); dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení a odst. 3 spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Dovolatelkou označené otázky přípustnost dovolání podle nezakládají.

I když výslovně uplatňuje toliko dovolací důvod podle , z obsahu dovolání ( ) se podává, že namítá též dovolací důvod podle ustanovení , spočívající v nesprávných, resp. neúplných skutkových zjištěních, z čehož dovozuje nesprávnost právního posouzení věci, jakož i důvod podle (prostřednictvím námitek směřujících proti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

V této souvislosti je třeba především uvést, že k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. ).

Pokud pak jde o námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů (námitky proti závěru o porušení povinností pronajímatele, resp. existenci její pohledávky za žalovanou), dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Námitka týkající se otázky případného promlčení pohledávky žalobkyně nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.

Pokud jde o otázku posouzení platnosti výpovědi pronajímatele z nájmu bytu z hlediska dobrých mravů, Nejvyšší soud opakovaně (srov. jeho usnesení ze dne 24. 8. 2009, sp.zn. , rozsudek ze dne 23. 11. 2009, sp.zn. ) zaujal právní názor, který sdílí i v dané věci, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu je jednostranným, adresovaným právním úkonem, který musí – vedle náležitostí stanovených v – vyhovovat též obecným náležitostem právních úkonů vyplývajícím z ustanovení a násl. , tj. mimo jiné nesmí odporovat zákonu, ani zákon obcházet a nesmí být ani v rozporu s dobrými mravy ( ). Otázku, zda výpověď pronajímatele je v souladu s dobrými mravy posuzuje soud v řízení o žalobě na určení neplatnosti výpovědi, podané nájemcem v souladu s ustanovením Z odůvodnění rozhodnutí sp.zn. dále vyplývá, že i za současné právní úpravy je využitelný právní názor, že hodnocení okolností, významných pro aplikaci ustanovení , nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 3. 2001, sp.zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp.zn. , rozsudek ze dne 9. 2. 2005, sp.zn. a usnesení ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. ).

Je tedy zřejmé, že dovolání žalované směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Nad rámec dovolacího přezkumu lze poznamenat, že z ustálené judikatury dovolacího soudu (rozhodnutí ze dne 17. 6. 2008, sp.zn. , uveřejněné pod č. 33 ve Sbírce soudních a stanovisek, ročník 2009, dále např. rozhodnutí z 25. 8. 2009, sp.zn. , a ze dne 29. 10. 2009, sp.zn. ) vyplývá, že neobsahuje-li výpověď z nájmu bytu závazek pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu má to za následek její absolutní neplatnost. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. 1109/2009, pak vyplývá, že u výpovědního důvodu podle , spočívajícího v neplacení nájemného a úhrad za služby, je třeba, aby pronajímatel dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění; je tedy třeba, aby specifikoval, z čeho se tato částka sestává (nejlépe tak, že uvede, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění do pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 20%, tj. 360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 16. února 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu