Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4908/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců a) S. G., a b) M. G., zastoupených advokátem, proti žalovanému O. s. b. d. K., zastoupenému advokátkou, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. července 2007, č. j. -102, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 3. 2007, č. j. -77, zamítl žalobu na určení, že je neplatná výpověď ze dne 29. 5. 2006 z nájmu bytu č. 24 o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v VI. podlaží domu č. p. 1171 na ulici Š. v K. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), kterou žalovaný doručil žalobci a) dne 30. 5. 2006 a žalobkyni b) dne 2. 6. 2006; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 19. 7. 2007, č. j. -102, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalovaný (vlastník předmětného domu) dal každému ze žalovaných (společných nájemců předmětného bytu) samostatnou výpověď z nájmu bytu, kterou jim také každému zvlášť doručil (žalobci a/ dne 30. 5. 2006 a žalobkyni b/ dne 2. 6. 2006), že v ní uplatnil výpovědní důvod podle 711 odst. 1 písm. b) (ve znění od 31. 3. 2006 – dále jen „obč. zák.“), opírající se o tvrzení, že žalovaní nezaplatili nájemné a úhradu za služby spojené  s nájmem bytu (dále „úhrada za služby“) ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a  úhrady za služby, a to v celkové částce 20.778,- Kč (představující část nájemného za únor 2001 ve výši 3.294,- Kč, za červen a červenec 2001 ve výši 2 x 3.924,- Kč, a nájemné za březen a duben 2006 ve výši 2 x 4.818,- Kč), že výpověď obsahuje výpovědní lhůtu, poučení o možnosti  podat žalobu na její neplatnost a závazek žalovaného k zajištění přístřeší, a že žalobce a) poukázal žalovanému dne 31. 5. 2006 částku 5.500,- Kč (za březen 2006 + penále) a dne 10. 7. 2006 částku 5.118,- Kč (za duben 2006 + penále). Dále vzal za prokázáno, že u soudu prvního  stupně probíhalo pod sp. zn. řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu vedené vůči žalobcům (v této věci žalovaným) pro neplacení nájemného, které bylo zastaveno, a několik řízení o zaplacení dlužného nájemného, která skončila ve prospěch žalovaného (v těchto věcech žalobce), že žalovaní platili často nájemné nepravidelně a opožděně, aniž by na poštovních poukázkách uvedli účel platby, že dne 14. 11. 2001 obdržel žalovaný od žalobců částku 20.400,- Kč, opět bez uvedení účelu platby, kterou si započetl na starší dlužné nájemné a úhradu za služby, a že žalobci dlužili žalovanému ke dni 31. 1. 2007 částku 84.297,- Kč (představující dlužné nájemné a poplatek z prodlení). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že výpověď žalovaného z nájmu bytu daná žalobcům je platná, že vyhovuje zákonným náležitostem, a že výpovědní důvod uplatněný ve výpovědi byl (ke dni jejího doručení) dán a prokázán; neshledal opodstatněnou námitku žalobců, že nájemné za 4 měsíce roku 2001 bylo uhrazeno v rámci platby poukázané v listopadu 2001, neboť vzhledem k tomu, že neuvedli, na který dluh je určena, započetl si ji žalovaný oprávněně na dříve splatné pohledávky.  Rovněž tak přisvědčil závěru soudu prvního stupně, který i při zohlednění poměrů žalobců (kteří mají ve výchově dva nezletilé vnuky) dovodil, že výpověď není v rozporu s dobrými mravy, a to vzhledem k jejich špatné platební morálce a k výši dlužné částky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení  Namítají, že dluh na nájemném za rok 2001 uhradili poštovní poukázkou ze dne 14. 11. 2001, a že tak není naplněn uplatněný výpovědní důvod, neboť zůstalo neuhrazeno nájemné (úhrada za služby) toliko za dva měsíce roku 2006, nikoliv za tři měsíce, jak to vyžaduje ustanovení obč. zák. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení podle   a 567 obč. zák., neboť splněním dluh zanikne  a oni tak učinili platbou z 14. 11. 2001; i když  na peněžní poukázce neuvedli, o jaký dluh se jedná, bylo možno jej identifikovat tím, že šlo o částku, odpovídající té, jež jim byla uložena  k zaplacení  platebním rozkazem. Nesprávnost právního posouzení spatřují též v „aplikaci dobrých mravů“, neboť mají ve výchově dvě nezletilé děti a nemají jinou možnost bydlení. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinili návrh na odklad jeho vykonatelnosti.

Žalovaný v dovolacím vyjádření obsáhle vyvracel dovolací námitku ohledně zaplacení dlužného nájemného za rok 2001, ztotožnil se s napadeným rozsudkem a navrhl, aby  dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 19. července 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými –účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovolání není přípustné podle (směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé), ani podle (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelé výslovně neoznačují právní otázku, z níž dovozují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, z obsahu dovolání ( ) se však podává, že brojí jednak proti závěru odvolacího soudu o naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu, jednak proti jeho závěru, že výpověď není v rozporu s dobrými mravy.

Pokud jde o první z napadených závěrů, založil ho odvolací soud na názoru, že neuvede-li dlužník (v dané věci žalobci jako nájemci bytu), který z více splatných dluhů věřiteli (v dané věci žalovanému jako pronajímateli) hradí, může věřitel poskytnuté peněžité plnění použít na úhradu dluhů nejdříve splatných.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 7. 2004, sp.zn. , zaujal právní názor, že v případě, že poskytnuté plnění nestačí na vyrovnání všech dluhů u téhož věřitele a že dlužník při plnění neurčil, který z více dluhů (popřípadě v jaké části) chce vyrovnat, pak při úvaze, který z dluhů byl za této situace vyrovnán, lze vycházet - obecně vzato - buď ze zásady priority (přednostního vyrovnání některého z více dluhů, založeného například na době jejich splatnosti, na úrovni jejich zajištění, na jejich povaze apod.) nebo ze zásady proporcionality (poměrného vyrovnání všech dluhů); nemůže-li se uplatnit zásada priority, neboť pravidla stanovená pro přednostní vyrovnání dopadají na více dluhů, je třeba postupovat - jak je zřejmé z povahy věci - podle zásady proporcionality. K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil dále např. v rozsudcích  z  27. 1. 2005, sp. zn. , a z 15. 6. 2005, sp.  zn. , v usnesení z 29. 3. 2006, sp. zn. , a sdílí ho i v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, nelze shledat dovolání v dané věci pro řešení této otázky podle přípustným.

Pokud pak jde o námitku týkající se rozporu výpovědi s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), posuzuje ji soud podle právní úpravy účinné od 31. 3. 2006 (na rozdíl od právní úpravy účinné do uvedeného data) v rámci úvahy o neplatnosti výpovědi z hlediska ustanovení § 39 obč. zák. I nadále je však využitelný právní názor, že  hodnocení okolností, významných pro aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu,  dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. ).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle   přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud podle věty první a dovolání odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti, neshledá-li jej důvodným, Nejvyšší soud v souladu se svoji ustálenou judikaturou nerozhodoval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, , a a zavázal dovolatele, jejichž dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 342,-Kč představující 19 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. srpna 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu