Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 836/2015

29 Cdo 836/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) Ing. Pavla Bednaříka, jako správce konkursní podstaty úpadce Moravia Banky, a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 45 19 28 55, a b) JUDr. Wieslawa Firly, jako zvláštního správce téhož úpadce, obou zastoupených Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Bohumínská 788/61, PSČ 710 00, proti žalovanému Mgr. Lukáši Raidovi., jako správci konkursní podstaty úpadce Union banky, a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 41 03 42 61, zastoupenému Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Teslova 1125, PSČ 702 00, o zaplacení částky 25,881.058 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. srpna 2014, č. j. -168, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 28. srpna 2014, č. j. -168, potvrdil rozsudek ze dne 20. května 2010, č. j. -29, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobci po žalovaném domáhali zaplacení částky 25,881.058,- Kč s 16% úrokem od 9. května 2006 do zaplacení (výrok I.) a žalobcům uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalovanému na nákladech odvolacího a dovolacího řízení částku 426.077,- Kč (výrok II.).

Přitom šlo o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když jeho první rozsudek ze dne 19. července 2011, č. j. -73, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. ledna 2014, č. j. .

Odvolací soud – jsa vázán právním názorem, jenž Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném kasačním rozsudku a vycházeje ze skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně − uzavřel, že žalobci nemohli být ve sporu úspěšní, neboť úpadce (Union banka, a. s. v likvidaci – dále jen „úpadce U“) uskutečnil právo předstihu ( , – dále jen „obč. zák.“) předtím, než soud prohlásil konkurs na jeho majetek podle , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), a žalobcům zůstalo zachováno pouze právo přihlásit pohledávku z následného regresu do konkursu vedeného na majetek úpadce jako vázanou na podmínku ( a 4 ), spočívající v tom, že úpadce pohledávku vymůže do konkursní podstaty. „Ani v případě, že úpadce vymohl pohledávku na základě dříve uplatněného práva předstihu do konkursní podstaty až v průběhu konkursu vedeného na majetek podstaty, nemají úpadcovi spoluvěřitelé vůči úpadci z tohoto titulu pohledávku za podstatou ( ) nebo vylučovací nárok ve smyslu ustanovení .

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení , (dále jen „ “), a to ve znění účinném od 1. ledna 2013, majíce za to, že „právní otázka řešená v této právní věci má být posouzena jinak a z důvodu, že otázka výše náhrady nákladů v této právní věci doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena“.

Dovolatelé popisují dosavadní průběh řízení, zpochybňují okolnost, že úpadce U uplatnil právo předstihu podle ustanovení § 513 obč. zák., jakož i možnost samotné aplikace označeného ustanovení, a zdůrazňují, že 14,8% podíl Moravia Banky, a. s. v likvidaci (dále jen „úpadce M“) na pohledávce vůči Fondu národního majetku České republiky (ve výši žalované částky) byl do konkursní podstaty úpadce U sepsán protiprávně, pročež žalobci mají nárok (založený ustanovením ) „na vydání náhradního plnění v penězích za pohledávku, která zanikla splněním“.

Ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení dovolatelé zdůrazňují, že za stavu, kdy „podstatou této právní věci“ je vyloučení náhradního plnění z konkursní podstaty úpadce U, měla být odměna za jednotlivé úkony právní služby určena podle ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu).

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný má dovolání žalobců za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl. Současně podrobně vysvětluje důvody, pro které považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, a to jak ve výroku ve věci samé, tak ve výroku o náhradě nákladů řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalobců v rozsahu týkajícím se výroku o věci samé, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a

Učinil tak proto, že povahou žalobci tvrzené pohledávky se podrobně zabýval v nejen v předchozím kasačním rozsudku sp. zn. , nýbrž také v rozsudku ze dne 27. dubna 2012, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 111/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudcích ze dne 26. září 2012, sp. zn. , ze dne 30. května 2013, sp. zn. a ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. , jakož i v usneseních ze dne 17. října 2013, sp. zn. , ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. a sp. zn. , a konečně v usnesení ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. .

Na závěrech formulovaných v označených rozhodnutích přitom nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

V rozsahu, v němž se týká nákladů řízení, není dovolání (objektivně) přípustné (viz např. usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud je proto i v této části odmítl.

Přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení nemohla být založena ani nesprávným poučením poskytnutým účastníkům řízení odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. a ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobců Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 2. července 2015), určené podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění pozdějších předpisů.

Incidenční spor o vyloučení majetku (v poměrech dané věci o vyloučení náhradního plnění ve výši žalované částky) z konkursní podstaty úpadce je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 35.000,- Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sp. zn. ). Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.500,- Kč. S připočtením paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právníslužby ( advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( ) celkem žalovanému přísluší náhrada nákladů dovolacího řízení v částce 3.388,- Kč

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. února 2017

JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu