Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3375/2010

29

Cdo 3375/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce ZEMOS CZ, spol. s r. o., se sídlem v  Hluku, Hradišťská 601, PSČ 687 25, identifikační číslo osoby  60749521,  zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 5, PSČ 602 00, proti žalovanému JUDr. V. K., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce Ing. J. K., CSc., zastoupenému Hanou Kadlecovou,  advokátkou, se sídlem v Praze 10, Vršovická 56, PSČ 101 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2010, č. j. -46, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 25. ledna 2010, č. j. -25, vydaným jako rozsudek pro uznání, Městský soud v Praze rozhodl o žalobě z 9. září 2009 tak, že určil, že pohledávka žalobce (ZEMOS CZ, spol. s r. o.) v celkové výši 4.474.362,90 Kč, přihlášená žalobcem do konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako pohledávka druhé třídy, nevykonatelná a bez nároku na oddělené uspokojení, je po právu (bod I. výroku). Dále soud zavázal žalovaného (správce konkursní podstaty úpadce Ing. J. K., CSc.) zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10.600,- Kč (bod II. výroku).

Soud uzavřel, že žalovaný se přes výzvu dle , (dále též jen „ “), provedenou usnesením ze dne 25. listopadu 2009, č. j. -17, doručenou mu 2. prosince 2009, v určené třicetidenní lhůtě k žalobě nevyjádřil. Důvody, pro něž žalovaný požádal (podáním z 23. prosince 2009) o prodloužení lhůty, neměl soud za vážné. Proto soud uzavřel, že ve smyslu se má za to, že  žalovaný nárok uznal a podle tohoto uznání o věci rozhodl v souladu s a 4

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. května 2010, č. j. -46, potvrdil rozsudek soud prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně. Dále neshledal opodstatněnou námitku odvolatele, že v incidenčních sporech je použití vyloučeno. Potud zdůraznil, že žaloba byla podána 9. září 2009 a k tomuto datu znění takové omezení ve vazbě na incidenční spory neobsahovalo. Odvolací soud uzavřel, že odvolací argumentace v dotčeném směru vychází ze staršího znění , vytýkaje současně dovolateli, že přehlédl i změnu , podle které jsou ze zákona koncentrována všechna sporná řízení (s výjimkami tam uvedenými).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , tedy, že řízení je postiženo  vadou, která mohla mít za následek  nesprávné  rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel namítá, že:

1/ Důvody, pro něž požádal o prodloužení lhůty k vyjádření, byly vážné.

2/ Jeho podání z 23. prosince 2009 bylo i vyjádřením ve věci samé (toto vyjádření obsahovalo).

3/ Žaloba je napsána způsobem, který neumožňuje se k ní řádně vyjádřit.

Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako zjevně bezdůvodné, maje napadené rozhodnutí za správné.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle pro posouzení otázek dovoláním otevřených v rovině dovolacího důvodu dle

U přípustného dovolání přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti ( ) též vadám řízení, které mohly mít za následek  nesprávné  rozhodnutí ve věci. Právě takovou vadou - byť dovoláním nenamítanou - je řízení zjevně postiženo.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“); srov. . a .

Pro zákon o konkursu a vyrovnání se přitom i v době jeho účinnosti  uplatňovala ustanovení pouze přiměřeně a subsidiárně (nestanovil-li zákon o konkursu a vyrovnání jinak) - srov. ZKV.

Podle ustanovení pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona se použijí dosavadní právní předpisy.

Toto ustanovení bylo dosud Nejvyšším soudem standardně vykládáno tak, že pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená podle zákona o konkursu a vyrovnání, která pokračují po 1. lednu 2008, se po uvedeném datu použije coby „dosavadní právní předpis“ nejen zákon o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, nýbrž i , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ovšem také ustálena v závěru, že „dosavadní právní předpisy“  ve smyslu se použijí nejen pro dříve (před 1. lednem 2008) zahájená konkursní a vyrovnací řízení, nýbrž i pro spory vedené na základě těchto (konkursních a vyrovnacích) řízení, tedy i pro spory vyvolané konkursem, jak jsou pojmenovány např. ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněném pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Srov. k tomu  např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly  74/2009, 86/2009, 114/2009 20/2010,  42/2010, 63/2010, 64/2010 (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu), 66/2010, 68/2010, 88/2010, 102/2010 a 103/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (v posledním z označených rozhodnutí bylo řízení o žalobě o určení pravosti pohledávky v konkursu prohlášeném podle zákona o konkursu a vyrovnání zahájeno rovněž po 1. lednu 2008).

Takový výklad je plně v souladu s logikou věci, když tzv. doprovodným zákonem k ( ) byla s účinností od 1. ledna 2008 v ustanovení týkající se konkursu a vyrovnání, jakož i sporů jimi vyvolaných nahrazena nebo zrušena tak, že od uvedeného data pojednává   pouze o insolvenčním řízení a incidenčních sporech projednávaných v jeho rámci. Přitom je zjevné, že na rozdíl od konkursních a vyrovnacích řízení podle zákona o konkursu a vyrovnání, která již od 1. ledna 2008 nově zahájit nelze,  spory jimi vyvolané  mohou být (stejně jako tomu bylo v tomto případě) zahájeny i po 1. lednu 2008.

Pro spory vyvolané konkursem prohlášeným (byť i po 1. lednu 2008) v konkursním řízení zahájeném před 1. lednem 2008 podle zákona o konkursu a vyrovnání, se tudíž uplatní jako „dosavadní právní předpis“ ve smyslu také příslušná ustanovení , ve znění účinném do 31. prosince 2007. To platí nejen pro určení věcné příslušnosti soudu ( ,  ve znění účinném do 31. prosince 2007), místní příslušnosti soudu ( ,  ve znění účinném do 31. prosince 2007) nebo pro posouzení přípustnosti dovolání ( ,  ve znění účinném do 31. prosince 2007), nýbrž i pro úpravu týkající se přípravy jednání ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2007) a zákonné koncentrace řízení ( , ve znění účinném do 31. prosince 2007).

Na uvedeném ničeho nezměnila (s dále popsanou výjimkou) ani novela provedená s účinností od 1. července 2009 Skutečnost, že tento zákon znovu zavedl pravidla pro určování výlučné místní příslušnosti soudu pro spory vyvolané konkursem nebo vyrovnáním (srov. , ve znění účinném od 1. července 2009), je přitom zjevnou legislativní chybou; k tomu, aby bylo možné hovořit o smysluplném záměru zákonodárce, chybí totiž v dnešní podobě ustanovení, jež by nejprve určovalo, že krajský soud (u kterého jedině může být prováděn konkurs a vyrovnání podle zákona o konkursu a vyrovnání) je k projednání a rozhodnutí takových sporů věcně příslušný. Jedinou změnou, kterou lze s účinností od 1. července 2009 pokládat na základě za uplatnitelnou v konkursním a vyrovnacím řízení vedeném podle zákona o konkursu  a vyrovnání a ve sporech takovým řízením vyvolaných (a to vzhledem k obsahu článku II. bodu 4 uvedeného zákona), je nová úprava doručování písemností a předvolávání k soudu, včetně nového důvodu zmatečnosti podle , ve znění účinném od 1. července 2009 (srov. k tomu v literatuře Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1.vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 380-381).  

V poměrech dané věci výše formulované závěry znamenají, že ačkoliv byl spor o určení pravosti pohledávky, coby spor vyvolaný konkursem prohlášeným podle zákona o konkursu a vyrovnání, zahájen po 1. červenci 2009  (9. září 2009), měl jej soud prvního stupně  i odvolací soud projednat a rozhodnout o něm (s výjimkou nové úpravy doručování písemností a předvolávání k soudu) podle , ve znění účinném do 31. prosince 2007.

Podle ustanovení , ve znění účinném do 31. prosince 2007, vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2), a věcí uvedených v a , místo výzvy podle nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.

Dle ustanovení , ve znění účinném do 31. prosince 2007, ve věcech ochrany osobnosti podle , ve věcech ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, ve sporech vyvolaných konkursem a vyrovnáním, o základu věci ve sporech o ochranu hospodářské soutěže, o základu věci ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, o základu věci ve sporech z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství a v dalších případech stanovených zákonem mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které se v nich konalo; k později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly (vznikly) po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést.

Jak v této souvislosti přiléhavě uzavřel již Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 23. května 2003, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2004, pod číslem 16, řízení o určení pravosti pohledávky v konkursu vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání, je ve smyslu ustanovení (ve znění účinném do 31. prosince 2007) sporem vyvolaným konkursem; v tomto řízení proto nelze postupovat podle (ve znění účinném do 31. prosince 2007).

Vzhledem k tomu, že soudy nižších stupňů výše popsané zásady nerespektovaly, zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek  nesprávné  rozhodnutí ve věci; užití nesprávného znění bylo totiž určující pro (ne)správnost závěru, že rozsudek pro uznání mohl být vydán.  Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 3 ).  

V další fázi řízení soud prvního stupně (odvolací soud) věc projedná a rozhodne (s výjimkou popsanou shora)  podle   ve znění účinném do 31. prosince 2007.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně znovu též o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení.

Přitom nebude ignorovat úpravu obsaženou v ustanovení ZKV, která má před ustanoveními o nákladech řízení přednost.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný.

Pro dovolací řízení v této věci byl na základě shora vyložené argumentace rovněž rozhodný ve znění účinném do 31. prosince 2007.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.    

V Brně  29. září  2010

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

         předseda senátu