Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1518/2016

29 Cdo 1518/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. R., zastoupeného JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 2, Anglická 521/4, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. Pavlu Bergerovi, advokátu, se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, PSČ 100 00, jako správci konkursní podstaty úpadce INTERIER PRAHA a. s. v likvidaci, identifikační číslo 60193379, zastoupené JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, za účasti Global Financial Restructuring Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27182452, zastoupeného Mgr. Martinem Žižkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o vyloučení částky 14.035.000 Kč s příslušenstvím ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce a vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2015, č. j. -364, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 30. září 2005, č. j. -143, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce (J. R.) domáhal vůči žalované [Ing. Ludmile Kamlenkové jako správkyni konkursní podstaty úpadce INTERIER PRAHA a. s. v likvidaci] zaplacení částky 14.035.000 Kč, s příslušenstvím (tvořeným osmiprocentním úrokem z prodlení za dobu od 26. září 2002 do zaplacení) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. listopadu 2015, č. j. -364 (již za účasti Global Financial Restructuring Czech, s. r. o., jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalované) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovanou (druhý výrok) a mezi žalobcem a vedlejším účastníkem (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání vedlejší účastník a žalobce. Nejvyšší soud pak obě dovolání odmítl podle a , , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ “), jako nepřípustná.

Nejvyšší soud předesílá, že v průběhu dovolacího řízení došlo ke změně v osobě správce konkursní podstaty (Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. března 2016, č. j. -3518, které nabylo právní moci dne 1. dubna 2016, zprostil funkce dosavadní správkyni konkursní podstaty úpadce a novým správcem konkursní podstaty úpadce ustavil JUDr. Pavla Bergera). Nejvyšší soud tedy o věci dále bez dalšího jednal a rozhodl na straně žalované s novým správcem konkursní podstaty.

K důvodům odmítnutí dovolání Nejvyšší soud úvodem podotýká, že již v předchozích dvou svých (zrušujících) rozsudcích v této věci (v rozsudku ze dne 28. ledna 2010, č. j. -255, i v rozsudku ze dne 18. prosince 2014, č. j. -337) ozřejmil, že předmětný spor je sporem vyvolaným konkursem prohlášeným podle , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) [v prvním z označených rozsudků výslovně uvedl, že jde o spor o žalobě, jež má charakter vylučovací žaloby dle ZKV].

Platí pro něj tedy závěry, jež se podávají např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007).

Jinak řečeno, přípustnost dovolání v této věci se posuzuje podle ve znění účinném do 31. prosince 2007, na čemž nic nemění nesprávné poučení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí (o předpokladech přípustnosti dovolání podle v aktuálním znění). To totiž přípustnost dovolání (tam, kde podle zákona přípustné být nemůže) nezakládá; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

S přihlédnutím k rozhodnému znění pak Nejvyšší soud uvádí k přípustnosti podaných dovolání následující:

[1] K dovolání vedlejšího účastníka.

Dovolání vedlejšího účastníka směřuje jen proti třetímu výroku o nákladech odvolacího řízení mezi ním a žalobcem. V tomto rozsahu je dovolání objektivně nepřípustné; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2003“).

[2] K dovolání žalobce.

Dovolání žalobce výslovně směřuje proti „všem třem výrokům“ napadeného rozhodnutí, tedy i proti druhému a třetímu výroku o nákladech odvolacího řízení, jakož i proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V tomto rozsahu je dovolání opět objektivně nepřípustné (R 4/2003).

Dovolání žalobce proti té části prvního výroku rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když napadené rozhodnutí je v rovině právních otázek otevřených dovoláním souladné se závěry formulovanými ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2014.

Již z onoho zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu plyne, že nebyla-li žalobcova pohledávka v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce dosud zjištěna (konkursní soud ji jako „přihlášenou“ zajištěnou pohledávku dosud nepřezkoumal), je žaloba o vydání výtěžku zpeněžení zajištění vskutku předčasná. Právě na tomto závěru spočívá napadené rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a

Dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vůči němu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 7. března 2016). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátu žalovaného odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , v aktuálním znění (dále jen „ “).

Incidenční spor o vyloučení majetku z konkursní podstaty úpadce je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 35.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.500 Kč. S náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč tak jde o částku 2.800 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 588 Kč jde celkem o částku 3.388 Kč, kterou dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce.

Mezi ostatními účastníky důvod pro přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení shledán nebyl (dovolání vedlejšího účastníka bylo odmítnuto, leč žalobci ve vztahu k tomuto dovolání nevznikly žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení).

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. července 2016

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu