Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 570/2023

21 Cdo 570/2023

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka, v exekuční věci oprávněné Provisto Invest a. s. se sídlem v Praze 8 – Troji, Olštýnská č. 607/1, IČO 09437355, zastoupené JUDr. Janem Szewczykem, advokátem se sídlem v Praze 1, Veleslavínova č. 93/10, proti povinné A. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova č. 615/6, pro 1 674 574,21 Kč s příslušenstvím a 213 300 Kč s příslušenstvím prodejem nemovité zástavy, vedené u soudního exekutora JUDr. et PhDr. Jiřího Leskovjana, LL.M., Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 189 EX 210/21, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 5. září 2022, č. j. -54, takto:

Dovolání povinné se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 5. 9. 2022, č. j. -54, není přípustné podle ustanovení , podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Povinná, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.

Jak správně podává odvolací soud, Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. ), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i u určení výsledné ceny nemovitosti [stanovené ve smyslu podle výsledků ocenění a ohledání ( )] a u dražební vyhlášky, v níž je soud povinen – kromě jiného – výslednou cenu nemovitosti uvést [ ]. V projednávané věci byla cena nemovitosti určena (jak vyplývá z bodu 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu) rozhodnutím soudního exekutora ze dne 10. 11. 2021, č. j. 189 EX 210/2021-27, a toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 2021. Z uvedeného vyplývá, že nabylo-li usnesení o výsledné ceně nemovitosti právní moci dne 8. 12. 2021, je soudní exekutor při rozhodování o příklepu tímto pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu nemovitostí vázán, a proto mu již v této fázi exekučního řízení nepřísluší takto stanovenou výslednou cenu přezkoumávat (srov. dále rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. ). O situaci, že by došlo k podstatné změně poměrů (např. k podstatnému znehodnocení stavby živelní pohromou), v dané věci nejde. V tomto směru je tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a námitky dovolatelky v bodech II. /B, C obsahu dovolání přípustnost dovolání nezakládají.

Pakliže se povinná dovolává analogie práva (bodě II. / C obsahu dovolání), lze k tomu pouze doplnit, že analogie v procesním právu je v zásadě nežádoucí (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 1994, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. ), nicméně její výjimečné použití při aplikaci procesních norem připustit lze (např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. ); v určitých mimořádných případech logických nedostatků zákonné úpravy může představovat řešení procesní situace, jež je konformní jak s ústavním pořádkem (s ústavně garantovaným právem na spravedlivý proces), tak i s účelem zákona (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , a ze dne 18. 3. 2016, sp. zn. , nebo z recentních rozhodnutí srovnej usnesení Nejvyššího sodu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. ). V tomto případě však právní úpravu provedenou v zákoně č. o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jak se jí dovolává povinná, nelze vůbec aplikovat, neboť, jak vyplývá z ustanovení zákona o veřejných dražbách, tento zákon upravuje veřejné dražby, vznik, trvání a zánik některých právních vztahů s tím souvisejících a podle tohoto zákona se postupuje, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak (odkazuje se na , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů, , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a , , ve znění pozdějších předpisů; jde o zákony, které mají svoji vlastní úpravu dražeb – srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2022, sp. zn. ). Jinak řečeno, mají-li jak , tak , samostatnou, ucelenou a na sobě navzájem nezávislou úpravu dražby, je vyloučeno jednotlivé instituty (právní úpravu) toho kterého zákona za pomoci analogie volně zaměňovat.

Poslední námitkou (bod II. /D obsahu dovolání) povinná předkládá svoji vlastní skutkovou verzi, od níž potom odvíjí údajný rozpor s judikaturou dovolacího soudu (resp. judikaturou Ústavního soudu). Pakliže povinná uvádí, že „… (byl) s dlužníkem uzavřen účelový řetězec smluv, jejichž jediným faktickým účelem bylo dosáhnout zmnožení jeho finančních prostředků vůči navzájem personálně propojeným subjektům, aniž by mu to přineslo v materiálním smyslu jakýkoliv prospěch, a kdy příkladmo na částku 200 000 Kč byly současně vystaveny dva doklady, výdajový a příjmový, takže dlužník efektivně neobdržel ničeho…“, jde o námitku, jíž povinná uplatnila jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení , a z níž nevyplývá žádná rozhodná právní otázka ve smyslu ustanovení Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ). Navíc námitka, tak jak je formulována, představuje tzv. novotu, neboť jde o tvrzení nové (před soudy obou stupňů neuplatněné), ke kterému dovolací soud nemůže přihlédnout (srov. ).

Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (srov. § 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 7. 2023

JUDr. Pavel Malý předseda senátu