Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3829/2011

29 Cdo 3829/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Filipa Cilečkav právní věci žalobkyně A. R., zastoupené Mgr. Evou Budínovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku - Místku, Dobrovského 724, PSČ 738 01, proti žalovanému JUDr. P. K., jako správci konkursní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelního a úvěrního družstva, identifikační číslo osoby 65138058, zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, o určení pravosti a výše pohledávky ve výši 558.135,50 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. května 2011, č. j. -250, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 9. prosince 2010, č. j. - 207 (ve znění usnesení ze dne 20. prosince 2010, č. j. -212), zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „konkursní soud“) žalobu, kterou se žalobkyně (A. R.) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelního a úvěrního družstva) jako právní nástupkyně původního žalobce M. K. (dále jen „M. K.“) určení, že má za úpadcem po právu pohledávku ve výši 558.135,50 Kč (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

Konkursní soud, jenž vyšel z ustanovení a 4 , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), , , , , , , odst. 3 písm. c/, odst. 6 , o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 30. dubna 2000, a 2 , o bankách, ve znění účinném do 30. dubna 2002 a věty první , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 31. prosince 2000, dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:

1/ Žalobkyni vznikla uhrazovací povinnost ve výši 484.896,- Kč na základě změny stanov pozdějšího úpadce ze dne 18. září 1999 (učiněné rozhodnutím nuceného správce pozdějšího úpadce ze dne 20. září 1999).

2/ Žalobkyni vznikla další uhrazovací povinnost ve výši 7.500,- Kč na základě rozhodnutí mimořádné členské schůze pozdějšího úpadce ze dne 10. března 2001.

3/ Právnímu předchůdci žalobkyně (M. K.) byla vyplacena, či převedena na jiné účty celkem částka 65.739,50 Kč, čímž byla vyčerpána celá pohledávka žalobkyně za úpadcem, o jejíž určení v této věci jde.

O odvolání žalovaného (proti výroku o nákladech řízení) rozhodl Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem tak, že (pro zpětvzetí odvolání) zastavil odvolací řízení (první výrok).

K odvolání žalobkyně (jež směřovalo proti celému rozsudku) pak odvolací soud zrušil (pro částečné zpětvzetí žaloby) napadený rozsudek v té části bodu I. výroku, kterou konkursní soud zamítl určovací žalobu co do částky 73.987,50 Kč a řízení potud zastavil (druhý výrok). Ve zbývající části zamítavého výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení odvolací soud potvrdil rozsudek konkursního soudu (třetí výrok) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).

Odvolací soud vyšel z ustanovení , a a 2 obch. zák. a dospěl po doplnění dokazování ohledně potvrzujícího zamítavého výroku o věci samé k následujícím závěrům:

1/ V jiném řízení než v řízení rejstříkovém a v řízení o určení neplatnosti usnesení členské schůze družstva nelze řešit jako předběžnou otázku neplatnosti usnesení členských schůzí pozdějšího úpadce, které se konaly 18. září 1999 a 10. března 2001 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 92). Žalobkyně v řízení neprokázala existenci pravomocného soudního rozhodnutí o vyslovení neplatnosti usnesení ze dne 18. září 1999 a 10. března 2001, proto je nutné vycházet v tomto řízení z platnosti těchto usnesení.

2/ Tím, že na výše označených členských schůzích byla přijata usnesení o změně stanov (v části týkající se uhrazovací povinnosti) se obsah stanov nedostal do rozporu s donucujícími ustanoveními zákona, takže nejde o situaci předvídanou ustanovením § 131 odst. 8 a 9 obch. zák.

Proti třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (posléze zastoupená advokátkou) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části třetího výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu ve výroku o nákladech řízení a proti čtvrtému výroku o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud odmítl bez dalšího jako objektivně nepřípustné podle ustanovení , ve spojení ustanovením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části třetího výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu v (části) zamítavého výroku o věci samé, je Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné rovněž podle a Učinil tak proto, že potud může být dovolání být přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolatelka v dovolání sama neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu. V mezích argumentace k uplatněným dovolacím důvodům pak nejprve předestírá dovolacímu soudu vlastní skutkovou verzi případu, z níž usuzuje na existenci dovolacího důvodu dle „Skutkový“ dovolací důvod vymezený v ustanovení však dovolání neohlašuje a u dovolání, jež může být přípustné pouze prostřednictvím , jej dovolatelka ani nemá k dispozici (srov. přímo dikce ).

Ve vztahu mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v a 3 též neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení správné, však dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. k tomu shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. ). V úsudku o vázanosti rozhodnutím rejstříkového nebo společenstevního soudu ohledně neplatnosti usnesení členské schůze družstva a nemožnosti prejudiciálního posuzování této otázky v jiných řízeních je přitom napadené rozhodnutí v souladu se závěry obsaženými v (odvolacím soudem citovaném) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a pro dobu od 1. ledna 2001 s ustanovením a 9 obch. zák. (odvolacím soudem uplatněným).

V rovině dovolacího důvodu dle se kritika dovolatelky omezuje na konstatování, že ze spisu soudu prvního stupně se ztratilo 20 důkazů z podání ze dne 20. října 2006, došlého soudu 4. prosince 2006, které po tomto zjištění následně právní zástupce žalobkyně znovu doplnil podáním ze dne 8. června 2009. Ani tato argumentace žádnou otázku zásadního právního významu neotevírá (dovolatelka ani netvrdí, jak tato okolnost, k jejíž nápravě podle jejích tvrzení došlo před vydáním obou rozsudků, mohla ovlivnit jejich správnost).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Srov. k tomu (pro spory vyvolané konkursem podle ) též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. října 2013

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu