Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3086/2022

-200

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobceMgr. Mariana Pavlova, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125, správce konkursní podstaty úpadce J. L., se sídlem v XY, proti žalované G. L., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, K. H. Máchy 758/8, o určení zániku věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2022, č. j. -145, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 11. 2021, č. j. -129, zastavil odvolací řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. -145, k odvolání žalované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

Žalobce se v této věci domáhal určení, že žalované nesvědčí právo věcného břemene zřízeného v její prospěch, které odpovídá právu bezplatného bydlení a užívání domu č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY a pozemků parc. č. st. XY a parc. č. XY v obci XY, části obce XY a katastrálním území XY, na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 20. 10. 2004. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. 8. 2021, č. j. -119, kterým bylo žalobě vyhověno, napadla žalovaná odvoláním. S podáním odvolání žalovaná nezaplatila soudní poplatek za odvolání, proto ji soud prvního stupně k zaplacení soudního poplatku za odvolání vyzval usnesením ze dne 12. 10. 2021, č. j. -125. Protože soudní poplatek za odvolání nezaplatila ani poté, soud prvního stupně odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.

Odvolací soud považoval postup soudu prvního stupně, který zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle , o soudních poplatcích (dále jen „“), za správný. Doručení usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za odvolání žalované poštou dne 18. 10. 2021 bylo prokázáno doručenkou, která má povahu veřejnéy a obsahuje všechny zákonem dané náležitosti. Podle ní byla písemnost s usnesením ve čtvrtek dne 18. 10. 2021 ve smyslu , (dále jen „“), vhozena do P. O. BOXu č. 29 žalované, jakožto jí jiné užívané schránky (odvolací soud odkázal na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2011, sp. zn. ). Dne 18. 10. 2021 nebyla žalovaná při doručování doručovatelem zastižena na adrese svého trvalého bydliště v XY. Jedná se o totožnou adresu, kterou žalovaná uvádí ve svých posledních podáních a na niž jí byl doručován nejen rozsudek, ale i odvoláním napadené usnesení. Žalovaná v odvolání nezpochybňovala, že by se na této adrese v době doručení nezdržovala a nenamítala ani neúčinnost doručení. K návrhu žalované na osvobození od soudních poplatků odvolací soud nepřihlédl, neboť byl podán po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku.

Proti výroku I usnesení odvolacího soudu podává žalovaná (dále i jen „dovolatelka“) dovolání. Přípustnost opírá o ; tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka uvádí, že napadeným usnesením bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle d.

Dovolacímu soudu předkládá dovolatelka otázku, kdy došlo k účinnému doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za situace, kdy výzva nebyla předána fyzicky žalované, ale byla vhozena doručujícím orgánem do P. O. BOXu č. 29, a uložení bylo vykázáno podle údaje na doručence dne 18. 10. 2021. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v rozporu skutkových zjištění soudů s důkazem (doručenkou), pokud jde o okamžik uložení zásilky do P. O. BOXu. V levé části doručenky jsou zaškrtnuty obě možnosti doručení – vložení do domovní schránky i doručení zásilky. Ty jsou přeškrtané, šipkami jsou složitě naznačeny „přesuny“ údajů. Z doručenky tak není patrné, zda zásilka byla vložena do domovní schránky nebo do P. O. BOXu, či zda se doručující orgán pokusil doručit přímo dovolatelce. V řízení není ani z žádného dokladu známo, že by měl být doručovací adresou dovolatelky P. O. BOX. Ruční úprava údajů na doručence zakládá výraznou pochybnost o správnosti obsahu doručenky. Nesprávnost doručenky dovolatelka nepřímo namítala již v odvolání, odvolací soud se však touto námitkou nezabýval. K účinnému doručení došlo dne 11. 11. 2021, kdy se měla dovolatelka poprvé možnost s obsahem zásilky seznámit, tedy v den, kdy zásilku soudu nalezla v poštovní schránce. Před tímto datem žádná zásilka ve schránce uložena nebyla. Pravidla doručování jsou konstruována tak, že slouží k ochraně procesních práv účastníka řízení a při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, je nutno uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit, a bylo tak zachováno jeho základní právo na soudní ochranu podle d (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. ).

Dovolatelka dále předkládá otázku procesního práva, zda lze účinnost doručení vázat na vložení zásilky obsahující usnesení, kterým se ukládá účastníkovi povinnost v řízení něco vykonat, do P. O. BOXu. Nesplnění poplatkové povinnosti může mít na průběh řízení fatální důsledky, a proto je třeba na posuzování doručení aplikovat materiální přístup. Protože ustanovení o doručování jsou konstruována zejména k ochraně procesních práv účastníků, je doručení takové zásilky třeba posoudit obzvlášť přísně. Lze-li některé skutečnosti vyložit ve prospěch i neprospěch účastníka řízení, je třeba zvolit takový výklad, který je pro účastníka řízení prospěšnější, analogicky tomu, jak je to v pracovněprávních či spotřebitelských vztazích.

Dovolatelka rovněž namítá neúčinnost doručení, neboť v době, kdy byla výzva vhozena do P. O. BOXu, se zdržovala v XY. Protože nebyla v řízení zastoupena a nevěděla, že může neúčinnost doručení namítnout, je třeba posoudit, zda řízení není zatíženo vadou, v jejímž důsledku je napadené rozhodnutí nesprávné.

Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné. Okamžik doručení je prokázán doručenkou, která má povahu veřejnéy a obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. Z doručenky je zřejmé, že písemnost byla vhozena dne 18. 10. 2021 do P. O. BOXu č. 29, který dovolatelka užívá, neboť ho sama označuje jako adresu pro doručování ve svých podáních. Svá tvrzení o nesprávnosti obsahu doručenky dovolatelka neprokázala. Jde k tíži dovolatelky, že se nezdržovala na adrese, kterou při komunikaci se soudem uváděla jako svoji adresu pro doručování. K druhé položené otázce žalobce poukazuje na judikaturu Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. ), podle které je výzva účastníka k úhradě soudního poplatku splatného s podáním účastníka pouhou benevolencí zákonodárce. Soudní poplatek mohla dovolatelka zaplatit již společně s podáním odvolání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a . V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolací soud předně uvádí, že žalovaná v dovolání výslovně u jednotlivých právních otázek neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ( ). Dovolatel je přitom povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu

či jeho části (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Reflektujíc judikaturu Ústavního soudu, podle níž „ustanovení ve spojení s a y vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních lidských práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu“ (stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , přístupné, jako i dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), považuje Nejvyšší soud dovolání za projednatelné, neboť dovolatelka v souvislosti s položenými otázkami odkázala na konkrétní judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. ) a namítala porušení ústavního práva na soudní ochranu. Lze tak usoudit, že předpoklad přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že se při řešení otázky procesního práva odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu.

Podle , o soudních poplatcích (dále jen „“), jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání.

Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

Podle adresátu se doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen.

Podle jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování.

Podle neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu nebo adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince.

Podle nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.

K doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku:

Pro řešení položené otázky není dovolání přípustné.

Dovolací přezkum je podle vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , uveřejněná, jakož i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Položená otázka je přitom založena na skutkových předpokladech, které neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu věci. Skutkový stav zjištěný v řízení před soudy nižších stupňů, který v dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné toliko podle , zpochybnit nelze a Nejvyšší soud je jím tudíž vázán (srovnej ), totiž zahrnuje skutkové závěry, že dovolatelce byla zásilka obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku vhozena do P. O. BOXu dne 18. 10. 2021. Zjištění, že do schránky, kterou dovolatelka blíže nespecifikuje, byla zásilka vložena až dne 11. 11. 2021, ve zjištěném skutkovém stavu věci obsaženo není.

K účinnosti doručení vhozením zásilky do P. O. BOXu:

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. , na který dovolatelka poukazuje a z něhož v dovolání cituje, uvedl: „Při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, nutno uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit, a bylo tak zachováno jeho základní právo na soudní ochranu podle d.“

Právní režim doručování soudních písemností se v civilním řízení řídí normami civilního práva procesního, jejichž základem jsou ustanovení a násl. a na ně navazující ustanovení zvláštních předpisů, v daném případě ustanovení a násl. , o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). Ustanovení upravuje doručování soudních písemností prostřednictvím doručujícího orgánu, u nichž zákon nestanoví anebo soud nenařídí (srovnej

), že musí být doručeny do vlastních rukou adresáta. Toto zákonné ustanovení stanoví podmínky, za nichž se při doručování písemností uplatní v občanském soudním řízení právní fikce jejich doručení v případě, že jejich adresát nebyl zastižen na adrese určené podle

, případně na adrese uvedené adresátem podle (resp. neměl na této adrese domovní nebo jinou jím užívanou schránku). Ústavní soud opakovaně uvedl, že smyslem jakékoliv právní fikce je umožnit, aby se za existující považovala situace, která je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky než ty, které by plynuly z pouhého konstatování faktu. Z tohoto důvodu představuje nástroj výjimečný, striktně určený k dosažení právní jistoty jako jednoho z hlavních ústavních postulátů v podmínkách právního státu. Aby přitom mohla splnit svůj takto vymezený účel, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Jen v takovém případě je soud oprávněn její naplnění konstatovat (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. ). Předpokladem pro závěr, že zásilka byla de iure doručena, i když se adresát nedozvěděl o jejím uložení, je to, že zásilka byla doručována na adresu určenou podle (nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. ). V případě volby adresy pro doručování adresátem na adresu adresátem soudu v konkrétním řízení uvedenou ( ).

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jsou soudy sice povinny doručovat řádně, neboť v opačném případě by účastníci řízení mohli být výrazně dotčeni na svých právech, ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti. Jestliže se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat; rozhodující vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 37/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, obdobně stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

Z uvedeného vyplývá, že civilní právo procesní stanoví podrobná pravidla pro doručování soudních písemností, která umožňují za splnění zákonem stanovených podmínek i uplatnění právní fikce jejich doručení v případě, že jejich adresát nebyl zastižen a soudní písemnost mu nebyla předána (osobně ji nepřevzal). Byla-li zásilka doručována na adresu pro doručování uvedenou v zákoně, je odpovědností adresáta, zda se s jejím obsahem seznámil či nikoliv. Současně ale judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu uzavírá, že v případě naplnění materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti, není významné, zda doručení bylo vykonáno předepsaným způsobem.

Tyto závěry dopadají i na doručování soudních písemností, jimiž se účastníkovi ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek. U výzvy k zaplacení soudního poplatku zákon nestanoví doručení do vlastních rukou a v projednávané věci takové doručení nestanovila ani soudkyně, která usnesení vydala. Nic proto nebránilo tomu, aby se v případě, že zásilka obsahující tuto soudní písemnost nebyla předána adresátovi, uplatnila fikce doručení.

V projednávané věci, vycházeje ze skutkových závěrů odvolacího soudu, byla zásilka obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání vhozena do P. O. BOXu žalované dne 18. 10. 2021. Tento den považoval proto odvolací soud za rozhodující pro běh lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Jelikož žalované uvedeného dne nebyla zásilka se soudní písemností předána, bylo třeba se zabývat tím, zda byla uvedená soudní písemnost žalované doručována na adresu pro doručování.

Při určení adresy pro doručování doručujícím orgánem, jímž je podle i Česká pošta, s. p., soud v první řadě vychází z údajů adresáta (srovnej ). Uvede-li adresát ve svém podání v probíhajícím řízení nebo v jiném svém úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručoványy, určí tím adresu pro doručování až do skončení řízení, nedojde-li v pozdějším podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu ke změně. Adresou, na kterou mají nebo mohou být doručoványy, je každá adresa bytu, místa podnikání, sídla nebo jiného místa v České republice označená v podání nebo jiném úkonu účastníka, ledaže z podání (úkonu) samotného nebo z okolností případu je zřejmé, že na ni nemá nebo nemůže být adresátu doručováno (srovnej např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 301-311).

Jde-li o doručování na adresu P. O. BOXu, Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 11. 2. 2011, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 21/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, na které odkázal odvolací soud, učinil závěr, že „sdělil-li účastník soudu adresu dodávací schránky – P. O. BOXu jako adresu, na kterou mu má soud podle doručovat, je adresa P. O. BOXu adresou pro doručení.“ V usnesení ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. , Nejvyšší soud pak uvedl: „Od účinnosti je P. O. BOX místem, které může být adresou pro doručování soudních písemností (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. ). Avšak je tomu tak jen za předpokladu, že si účastník řízení P. O. BOX během již probíhajícího řízení zvolí jako adresu pro další doručování v tomto řízení (ustanovení ), nebo je P. O. BOX na jeho písemnou žádost podanou v souladu s ustanovením zákona o evidenci obyvatel zanesen do evidence obyvatel jako údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu, jímž je zde (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. ).“

V projednávané věci žalovaná ve svém jediném podání v řízení před soudem prvního stupně (vyjádření k žalobě ze dne 8. 10. 2013) uvedla při svém označení u podpisu podání adresu XY. Tuto adresu uvedla i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Protože z podání žalované a ani z okolností případu nevyplynulo, že jí na uvedenou adresu nemá nebo nemůže být doručováno, byla podle adresa XY, adresou pro doručování žalované. Za adresu pro doručování ji považoval i soud prvního stupně, neboť jí na tuto adresu soudní písemnosti zasílal. Na této adrese si žalovaná zásilku soudu prvního stupně buď převzala (žalobu a výzvu k vyjádření) nebo jí byla zásilka vhozena do domovní nebo jiné jí užívané schránky (usnesení o přerušení řízení). Až od zásilky obsahující návrh žalobce na pokračování v řízení odeslané soudem prvního stupně dne 26. 3. 2021 na adresu pro doručování doručující orgán (Česká pošta, s. p.) začal zásilky žalované, které nebyly adresovány do vlastních rukou, vhazovat do P. O. BOXu č. 29. Do P. O. BOXu č. 29 vhodil dne 18. 10. 2021 doručující orgán i zásilku soudu prvního stupně obsahující usnesení ze dne 12. 10. 2021, č. j. -125, s výzvou k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Zde Nejvyšší soud jen pro úplnost uvádí, že byť jsou údaje u „Prohlášení doručujícího orgánu“ v horním levém kraji doručenky zaškrtnuty a vyplněny u obou z uvedených způsobů doručení (odevzdání i vložení do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky), z jejich přeškrtání a nasměrování šipky od údajů uvedených doručujícím orgánem „dne 18-10-2021 v hodin 8.00 minut“ a „vhozeno do boxu 29“ ke kolonce „Zásilka (písemnost) byla dodána (odevzdána) dne …“, jakož i z údajů vyplněných doručujícím orgánem ve spodní části na pravé straně doručenky v kolonce o potvrzení převzetí zásilky dne „18-10-2021“ a v kolonce pro podpis osoby, která zásilku převzala, „vhozeno do P. O. BOXU 29“, je zřejmé, že doručující orgán vhodil zásilku do P. O. BOXu č. 29.

Jestliže tedy zásilka obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání byla vhozena do P. O. BOXu žalované, aniž si žalovaná P. O. BOX zvolila pro toto řízení jako adresu pro doručování soudních písemností (jako adresu pro doručování žalovaná uvedla adresu XY), nemohla nastat fikce doručení. Nebyla-li žalované výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání řádně doručena na adresu pro doručování, nezačala jí běžet v souvislosti s vhozením zásilky do P. O. BOXu lhůta k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, a odvolací řízení proto nemohlo být pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Jestliže odvolací soud za popsané situace potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, porušil tím právo žalované na soudní ochranu podle d, neboť znemožnil žalované zaplatit soudní poplatek za odvolání včas, případně domoci se osvobození od soudních poplatků (viz žádost žalované ze dne 11. 11. 2021 podaná dne 15. 11. 2021), a následně projednat věcně její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

Zmiňoval-li odvolací soud, že adresa P. O. BOXu je totožná s adresou, kterou žalovaná uvádí ve svých podáních, je třeba uvést, že tomu tak není. P. O. BOX je zamykatelná poštovní přihrádka, která je umístěna na poště, kterou si může pronajmout kterákoli fyzická nebo právnická osoba na kterékoliv poště, která je jimi vybavena. Adresátům, kteří P. O. BOX užívají, slouží k osobnímu vyzvedávání zásilek na poště bez čekání a v libovolném čase otevírací doby pošty. Není však vyloučeno na takovém místě předat zásilku adresátovi, byť se z povahy věci na takové adrese (pobočce České pošty, s. p.) nemůže zdržovat.

Žalovaná však jako adresu pro doručování v řízení před nalézacími soudy vždy uváděla adresu XY. P. O. BOX č. 29 nacházející se na poště proto nemohl být domovní ani jinou žalovanou užívanou schránkou na jí uvedené adrese pro doručování. A jako adresu pro doručování P. O. BOX žalovaná v řízení před nalézacími soudy nikdy neuvedla.

Dovolává-li se žalovaná analogie práva, pak analogie v procesním právu je v zásadě nežádoucí (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 1994, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. ), nicméně její výjimečné použití při aplikaci procesních norem připustit lze (např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. ); v určitých mimořádných případech logických nedostatků zákonné úpravy může představovat řešení procesní situace, jež je konformní jak s ústavním pořádkem (s ústavně garantovaným právem na spravedlivý proces), tak i s účelem zákona (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , a ze dne 18. 3. 2016, sp. zn. ).

V projednávaném případě však zákonná úprava doručování v civilním procesu nemá logické nedostatky, které by bylo třeba odstranit za pomoci analogie práva. Navíc žalovaná se dovolává analogie s hmotným právem, ač doručování soudních písemností je institutem práva procesního.

Jen pro úplnost dovolací soud uvádí, že pozastavovala-li se žalovaná nad tím, že údaje na doručence jsou vyplněny rukou, tak jinak tomu ani nemůže být, snad s výjimkou data vhození či předání zásilky a jména doručovatele v případě doručování prostřednictvím České pošty, s. p., kdy jsou tyto údaje zpravidla vyplněny pomocí razítka. Jde o běžnou a logickou praxi. Odesílající soud ani doručující orgán nemohou tyto údaje předvyplnit strojopisně, protože jim není známo, kdy a jak bude zásilka doručena, a doručovatel je na místě doručení vyplní podle okolností doručení v každém konkrétním případě.

K argumentaci žalobce, že poplatková povinnost vzniká účastníkovi podáním odvolání [§ 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích] a že Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. ) uzavřel, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (odvolání), je třeba uvést, že tomu tak je, nicméně právní úprava (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) váže důsledek spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku až na marné uplynutí lhůty stanovené pro jeho zaplacení ve výzvě soudu doručené řádně poplatníkovi.

Protože se při řešení položené otázky odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání přípustné a je i důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Protože je dovolání v projednávané věci přípustné, dovolací soud se zabýval tím, zda není řízení zatíženo vadami uvedenými v , a b) a , jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej ).

Dovolatelkou namítanou vadou řízení spočívající v tom, že žalovaná nebyla „právně“ zastoupena, a proto nevěděla, že může navrhnout neúčinnost doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání, řízení před nalézacími soudy netrpí. V řízení před nalézacími soudy není zákonem stanoveno povinné zastoupení advokátem. Je na účastníkovi, zda se nechá v řízení zastoupit (na základě plné moci či rozhodnutí soudu) advokátem, aby hájil v řízení jeho práva. Nadto neúčinnosti doručení podle se lze dovolávat jen v případě, bylo-li adresátovi doručeno řádně. Tak tomu ale v projednávané věci nebylo, neboť žalované nebyla výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání doručena na adresu pro doručování soudních písemností podle , tedy na adresu, kterou jako adresu pro doručování v tomto řízení soudům uvedla.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že žalovaná v řízení před nalézacími soudy nikdy nezmínila, že by se v době doručování zdržovala krátkodobě na jiné adrese (v XY); argumentovala naopak tím, že zásilku obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání měla ve schránce až dne 11. 11. 2021, před tímto datem ve schránce zásilka nebyla, ač žalovaná schránku kontrolovala.

Současně je třeba uvést, že tím, že žalovaná v odvolání namítala, že zásilka obsahující usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku za odvolání nebyla do schránky vložena přede dnem 11. 11. 2021, dříve v její schránce nebyla, v podstatě namítala, že není pravdivé prohlášení doručujícího orgánu uvedené na doručence o tom, že písemnost vhodil do P. O. BOXu dne 18. 10. 2021. Jinými slovy, žalovaná napadala pravdivost údaje uvedeného na doručence. Doručenka je veřejnouu ( ), tedy potvrzuje pravdivost údajů, které jsou na ní uvedeny, není-li prokázán opak. Popírala-li tedy žalovaná pravdivost údaje uvedeného na doručence o datu vhození do schránky, měl odvolací soud, uzavřel-li, že žalované bylo doručeno na adresu pro doručování, žalovanou poučit, aby své tvrzení o jiném datu doručení prokázala. Pokud by prokázala, že údaje v průkazu doručení byly nepravdivé, nenastala by fikce doručení a výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání by musela být žalované znovu (a řádně) doručena. Jak je ale výše uvedeno, výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání nebyla žalované na adresu pro doručování doručena.

Řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i v ostatních případech, kdy bylo žalované v průběhu řízení doručováno podle do P. O. BOXu, a kdy si zásilku osobně nepřevzala. Ve všech těchto případech fikce doručení nenastala.

Naproti tomu není rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné, neboť jeho odůvodnění má náležitosti požadované S námitkou žalované, že zásilku soudu převzala dne 11. 11. 2021, se odvolací soud vypořádal tak, že uvedl, že doručení vhozením do P. O. BOXu žalované dne 18. 10. 2021 bylo prokázáno doručenkou, která má povahu veřejnéy.

Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud podle usnesení odvolacího soudu změnil způsobem vyplývajícím z výrokové části tohoto usnesení.

V dalším řízení je třeba nejprve rozhodnout o návrhu žalované na osvobození od soudních poplatků podaném dne 15. 11. 2021 (č. l. 130 spisu); v případě, že návrhu nebude vyhověno, vyzvat žalovanou opětovně k zaplacení soudního poplatku za odvolání a dále zvolit procesní postup podle toho, zda žalovaná soudní poplatek za odvolání v soudem stanovené lhůtě zaplatí či nikoli.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srovnej věta první, a , část věty před středníkem, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 11. 2022

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu