Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 575/2013

U S N E S E N Í

J. S.

P. Š.

, zastoupenému JUDr. Martinou Janečkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Živného 21, pro 38 539,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 2012, č. j. -69, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 31. října 2011, č. j. -59, jímž Městský soud v Brně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 20. srpna 2010, č. j. -22. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že v době doručování exekučního titulu byl povinný v centrální evidenci obyvatel registrován na adrese Brno – střed, Husova 165/5 (sídlo ohlašovny), že soudní písemnosti lze v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. června 2010, sp. zn. , doručovat účastníkovi řízení i na adresu ohlašovny, je-li dle evidence obyvatel adresou místa trvalého bydliště, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Nevyužití této možnosti znamená, že písemnost se bude považovat za doručenou, i když si ji účastník nevyzvedne. Povinný nezvolil ani postup podle , kdy na návrh účastníka může odesílající soud rozhodnout o neúčinnosti doručení, pokud se účastník nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Proto k doručení exekučního titulu došlo postupem podle desátým dnem ode dne, kdy byla výzva povinnému vyvěšena na úřední desce soudu, tj. dne 9. listopadu 2009, bez ohledu na to, že si povinný písemnost nevyzvedl. Tvrzení povinného, že se v době doručování zdržoval u příbuzných na Slovensku, by mohlo mít vliv jen v návaznosti na rozhodování odesílajícího soudu o neúčinnosti doručení podle

Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o a odst. 3 a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojuje s

„aplikací a při současném respektování a obč. zákoníku“

, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a b/ ). Má za to, že v soudních rozhodnutích by měl být

„v rovnováze formálně právní přístup s přístupem spravedlnosti, a v daném případě vzít v úvahu

omluvitelný důvod pro event. nečinnost účastníka při hlášení doručovací adresy, především však vzít v úvahu i nečinnost samotného

soudu v rámci obecné povinnosti státního orgánu předcházet ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů, když k výsledku doručení fikcí a tedy faktickému nedoručení mé osobě (povinnému) přispělo současně více okolností, které nezavinil a které uvedl v odvolání“

. Podle jeho názoru to byl právě oprávněný, kdo přispěl ke vzniklé situaci. Jeho právní zástupce totiž prokazatelně věděl, že si povinný zvolil

„pro právní věc i s ohledem na jeho zdravotní stav a problémy“

právního zástupce, neboť tito spolu ještě v únoru 2007 komunikovali. Následně se právní zástupce oprávněného odmlčel a v červenci 2007 zaslal korespondenci přímo povinnému, a když byl odkázán na jeho právního zástupce, již se neozval, a hned podal žalobu. Tímto cíleným postupem byl povinný poškozen, povinný vymáhanou pohledávku neuznává a je připraven se v soudním řízení

„neoprávněnému nároku“

bránit. Uvedl, že celé nalézací řízení proběhlo tím nejjednodušším způsobem,

„neboť byly aplikovány zákonné fikce doručování“.

Na některých soudních rozhodnutích byl dokonce uveden jeho právní zástupce, ačkoliv žádná plná moc ve spise založena nebyla. Podle povinného taková situace vyhovovala i soudu,

„protože ten neučinil jediný pokus ke skutečnému doručení zásilky, nepokusil se kontaktovat v žalobě žalobcem označenou právní zástupkyni, když však na druhou stranu na svých rozhodnutích ve věci klidně jméno právní zástupkyně figuruje“.

Výkon práv oprávněného zasahuje do jeho práv a oprávněných zájmů a je v rozporu s dobrými mravy, neboť

„ani soud neučinil v nalézacím řízení nic proto, aby k ohrožení a porušení jeho práv z občanskoprávních vztahů nedošlo

,

ačkoliv v soudním spise měl k dispozici informaci o možném doručení zástupci účastníka“

. K formálnímu doručování by měl soud proto přistoupit až tehdy, vyčerpá-li dostupné informace a možnosti pro faktické doručení adresátovi, což také soud v jiných případech činí. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen,

„že povinný se vlastní nedůslednou ochranou svých práv (nejprve ve vztahu ke změně trvaného pobytu a nenahlášení doručovací adresy ohlašovně, poté nevyužitím institutu neúčinnosti doručení) přičinil k tomu, že exekuce byla nařízena“.

Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první a článek II, bod 7. části první ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení exekuce, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ), ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řád“). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. prosinci 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. března 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné), podle něhož je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatel přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, jenž spojuje s otázkou

„aplikace a při současném respektování a “

; takto vymezená otázka však zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže.

, jímž byl novelizován , zavedl změny v doručování písemností v tom směru, že při doručování prostřednictvím doručujícího orgánu se doručuje na adresu pro doručování, kterou je u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na niž jí mají být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního předpisu ( , ). Stejně tak stanoví, jak se doručuje písemnost, která má být doručena do vlastních rukou.

Ústavní soud přitom již v usnesení ze dne 30. června 2010, sp. zn. , uzavřel, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Obecně je pak věcí adresáta (který dosud žádný úkon vůči soudu neučinil), aby sám podal písemnou žádost, aby v evidenci obyvatel byl veden též údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu ( , o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů).

Postupoval-li soud v nalézacím řízení v souladu se zákonnou úpravou doručování, nelze mu vytýkat, že tím došlo k porušení práv povinného či k výkonu práva na jeho úkor.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. ex. řádu).

Proti tomuto usnesení není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu