Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Cmo 49/2023-73

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený rodné přijmení Datum narození žalobce

bytem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta A,

sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

zastoupený advokátem Jméno advokáta B

sídlem Adresa advokáta B

o zaplacení 4 250 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2023, č. j. -58

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2022, č. j. -30, jímž bylo vyhověno žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 4 250 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanoveních , a a konstatoval, že shora uvedený rozsudek byl žalovanému zasílán poštou na jeho adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaný nebyl při doručování dne 23. 8. 2022 zastižen, a proto mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zásilka byla uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb. Žalovaný si zásilku nevyzvedl ve lhůtě deseti dnů, a jelikož tuto nebylo možno vložit do domovní schránky adresáta, byla vrácena odesílajícímu soudu. V souladu s ustanovením byl proto rozsudek žalovanému doručen dne 2. 9. 2022, kdy uplynula desetidenní lhůta běžící ode dne, kdy písemnost byla připravena k vyzvednutí. Lhůta k podání odvolání skončila žalovanému dnem 19. 9. 2022, avšak odvolání proti rozsudku jím bylo podáno až dne 23. 3. 2023. Postupem podle ustanovení bylo proto usnesení odmítnuto. Soud prvního stupně dále uvedl, že ze žaloby ani ze směnky k důkazu předložené nevyplývá, že by žalovaný měl být žalován jako podnikající fyzická osoba. Zkoumat kauzu směnky přitom soudu při podání žaloby ani později mimo rámec námitkového řízení nepřísluší.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že se odvolací řízení „nezastavuje“, případně zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že s rozsudkem se seznámil až během nahlížení do spisu dne 14. 3. 2023 a tedy lhůta k podání odvolání mu uplynula dnem 29. 3. 2023. Vzhledem k tomu, že odvolání podal dne 23. 3. 2023, není správné rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání jako opožděného. Soudu prvního stupně vytkl, že se nedostatečně zabýval povahou doručované písemnosti, resp. povahou celé věci, následkem čehož nebylo žalovanému řádně doručováno do jeho datové schránky podnikající fyzické osoby. Ze své úřední činnosti nadto soud prvního stupně zná adresu, na které se žalovaný zdržuje a na kterou mu má být doručováno v případě, kdy nemá být doručováno do datové schránky. Ani na tuto adresu však žalovanému doručováno nebylo. Podle žalovaného žalobce záměrně u něj uvedl nesprávnou adresu, o které ví, že není jeho bydlištěm. Ke každé z těchto výhrad uvedl žalovaný podrobnou argumentaci.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání ( a ), aniž k projednání odvolání žalovaného nařizoval jednání (, písm. c/ ), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.

4. Podle se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

5. Podle , první věta , nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti určené do vlastních rukou, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si ji vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se tato podle ustanovení posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

6. Z obsahu spisu se podává, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2022, č. j. -30, byl žalovanému doručován na adresu adresa, která v době doručování byla zapsána jako adresa jeho trvalého pobytu v informačním systému evidence obyvatel. Tuto adresu je tak třeba považovat za adresu pro doručování podle ustanovení , na níž se činí pokus o odevzdání písemnosti příjemci a na které rovněž nastává doručení písemnosti, i když si ji adresát nepřevezme. Z poštou vrácené obálky přitom vyplývá, že zásilka byla dne 23. 8. 2022 uložena na poště a připravena k vyzvednutí, neboť žalovaný nebyl v době jejího doručování na adrese svého bydliště zastižen ( ). Doručující pošta na obálce potvrdila, že žalovanému byla zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti a že tato se vrací soudu prvního stupně, neboť ji nebylo možno po uplynutí desetidenní úložní doby vložit do schránky adresáta. Správně tak soud prvního stupně považoval zásilku, v níž rozsudek byl doručován žalovanému, za doručenou dnem 2. 9. 2022, když na tento den připadl desátý den ode dne, kdy pro žalovaného byla na poště připravena k vyzvednutí ( ve spojení s ).

7. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti rozsudku začala žalovanému běžet dnem následujícím po datu, kdy rozsudek mu byl doručen, tedy dnem 3. 9. 2022, a skončila dnem 19. 9. 2022, neboť její poslední den připadl na neděli 18. 9. 2022 a tedy v souladu s ustanovením se přesunul na pondělí 19. 9. 2022 jako nejblíže následující pracovní den. Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného bylo podáno z datové schránky jeho zástupce dne 20. 4. 2023, stalo se tak po lhůtě předpokládané ustanovením Nelze proto soudu prvního stupně vytknout pochybení, jestliže odvolání žalovaného odmítl postupem podle ustanovení jako opožděné.

8.

9. Pokud jde o výtku žalovaného v podaném odvolání, že rozsudek mu měl být doručován do datové schránky, kterou má zřízenu jako podnikající fyzická osoba, tato není důvodná.

10. , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, rozlišuje čtyři základní typy datových schránek, a to datovou schránku fyzické osoby, datovou schránku podnikající fyzické osoby, datovou schránku právnické osoby a datovou schránku orgánu veřejné moci (, 4, 5 a 6 uvedeného zákona). Kromě toho uvedený zákon stanoví speciální režim pro datovou schránku podnikající fyzické osoby zřízenou pro advokáta, daňového poradce a insolvenčního správce ( téhož zákona). Judikatura je přitom ustálena v závěru, že v doručování do datové schránky fyzické osoby a podnikající fyzické osoby je rozdíl, který je třeba respektovat, přičemž doručovat lze pouze do té datové schránky, která odpovídá roli osoby v dané věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. ). Pro dodržení zákonného postupu při doručování je proto nezbytné, aby povaha písemnosti odpovídala typu datové schránky, do které má být doručováno, a postavení adresáta v řízení. Pakliže účastník nemá zřízen typ datové schránky odpovídající povaze doručované písemnosti, bude se mu doručovat tak, jako by datovou schránku neměl zřízenu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. ).

11. V daném případě ze skutkových tvrzení v žalobě ani ze směnky, z níž žalobce právo v soudním řízení uplatnil, nevyplývá nic, co by odůvodňovalo závěr o podnikatelské povaze závazku žalovaného. Žalovaný je na směnce v rubrice určené pro údaj jejího směnečníka vypsán jménem, příjmením a adresou bydliště, nikoli však místem podnikání či identifikačním číslem podnikající fyzické osoby, a takto je rovněž označen v žalobě. Charakter vztahu, který byl případně důvodem pro vystavení směnky, je přitom irelevantní, neboť předmětem řízení je nikoli nárok z takového vztahu, nýbrž nárok ze směnky.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaný má a v rozhodné době měl zřízenu datovou schránku typu „podnikající fyzická osoba“, nebylo žádného důvodu pro doručování rozsudku ve věci vydaného do této datové schránky, neboť předmět řízení nijak nesouvisel s podnikatelskou činností žalovaného či jeho postavením podnikající fyzické osoby. Pakliže žalovaný neměl zřízenu datovou schránku jako fyzická osoba, postupoval soud prvního stupně správně, když vydaný rozsudek doručoval prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb.

13. Stran námitky žalovaného, že na adrese svého trvalého bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel se nezdržuje, odvolací soud uvádí, že ani tato není důvodná.

14. Jak konstatoval Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. , právní úprava doručování písemností platná od novely , provedené s účinností od 1. 7. 2009, je úpravou přísnější než úprava předchozí a vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit sám. Adresát je proto odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochrany vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v ustanovení , z něhož vyplývá, že je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. a v právnické literatuře shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 304-305 s.). Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetíy nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Ustanovení sice připouští, že adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Ustanovení pak výslovně určuje, že omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost doručení podle 50d odst. 1 , nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. ). Důraz na odpovědnost účastníka řízení za existenci adresy pro doručování a ochrany vlastních zájmů je kladen rovněž v judikatuře Ústavního soudu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. , a ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. ), v níž je dovozováno, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Obecně je pak věcí adresáta - účastníka, který dosud žádný úkon vůči soudu neučinil – aby sám podal písemnou žádost, aby v evidenci obyvatel byl veden též údaj o adrese, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. ).

15. Odvolací soud konstatuje, že z obsahu spisu se nepodává, že by žalovaný soudu prvního stupně sdělil adresu, na kterou mu má být doručováno, v důsledku soud prvního stupně ve věci vydaný rozsudek správně doručoval žalovanému na adresu místa jeho trvalého pobytu uvedenou v informačním systému centrální evidence obyvatel (adresa) a správně s uložením písemnosti na této adrese spojil účinky doručení ve smyslu ustanovení

16. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením ve spojení s , podle kterých by právo na jejich náhradu měl v odvolacím řízení úspěšný žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce v tomto řízení žádné náklady nevynaložil, rozhodl odvolací soud tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.