Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 651/2022

28 Cdo 651/2022-170

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti: Římskokatolická farnost Strmilov, IČ 60816317, se sídlem v Jindřichově Hradci, Kostelní 74, zastoupená Mgr. Petrem Stukbauerem, advokátem se sídlem v Praze 6, Thákurova 676/3, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 14. 10. 2019, č. j. 487858/2018/R26410, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2021, č. j. -131, takto:

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. listopadu 2021, č. j. -131, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 7. 2020, č. j. -93, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 14. 10. 2019, č. j. 487858/2018/R26410 – kterým byl Římskokatolické farnosti Strmilov vydán pozemek parc. č. 229/2 v k. ú. Blažejov – a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem II. odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

2. Soudy nižšího stupně uzavřely, že Římskokatolická farnost Strmilov je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), jejíž právní předchůdce uplatnil včas a řádně restituční nárok na vydání pozemku parc. č. 229/2 v k. ú. Blažejov, jenž mu byl v rozhodném období odňat státem postupem naplňujícím znaky majetkové křivdy ve smyslu ustanovení Vzdor tomu, že za osobu povinnou považoval Českou republiku – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ( ) – vlastnictví státu k nárokovanému zemědělskému pozemku bylo ve smyslu ustanovení určeno pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 11. 2016, č. j. -117, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2017, č. j. -174 – pak odvolací soud dovodil, že se zřetelem k potencialitě hospodaření státu s daným zemědělským pozemkem prostřednictvím Státního pozemkového úřadu (povinná osoba ve smyslu ustanovení ) nelze v projednávané věci aplikovat restituční podmínky dle ustanovení Žalobě státu o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž byl dotčený zemědělský pozemek vydán církevní právnické osobě, proto nevyhověl, aniž zkoumal předpoklady tvrzené funkční souvislosti ve smyslu ustanovení

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku, zda v případě, kdy se řízení podle ustanovení účastní povinná osoba definovaná ustanovením , lze nemovitou věc vydat oprávněné osobě, aniž by byly zkoumány restituční podmínky (zde funkční souvislost) ve smyslu ustanovení Měla za to, že odvolací soud uvedenou otázku řešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozsudku ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. , a usnesení ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. , případně, že jde o otázku dosud neřešenou. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Římskokatolická farnost Strmilov navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní) prostřednictvím pověřeného zaměstnance – , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – ve lhůtě stanovené a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti ( ), shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ( ) pro řešení otázky vymezení povinné osoby ( ) účastnící se řízení o vydání zemědělské nemovitosti dle ; tato otázka byla totiž soudy nižších stupňů vyřešena odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

6. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v mezích dovoláním vymezené otázky.

7. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

8. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

9. Podle ustanovení je povinnou osobou a) Pozemkový fond České republiky, b) Lesy České republiky, s. p., c) stát, za který jedná příslušná organizační složka státu, d) státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná státní organizace, za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v .

10. Podle ustanovení povinná osoba podle a b) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v .

11. Podle ustanovení povinná osoba podle a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v , pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

12. Podle ustanovení , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „ “), hospodaření s určitým majetkem přísluší té organizační složce, která je účetní jednotkou a potřebuje jej k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, popřípadě přísluší zřizovateli organizační složky, nerozhodl-li v souvislosti s jejím zánikem ( zákona o majetku státu) o jiném způsobu naložení s majetkem; tím není dotčen postup podle ustanovení , a 3 a zákona o majetku státu. Není-li dále stanoveno jinak ( zákona o majetku státu), příslušná organizační složka s majetkem rovněž nakládá, a to způsoby a za podmínek podle tohoto zákona.

13. Podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), nemovitosti ve vlastnictví státu uvedené v zákona o půdě spravují právnické osoby zřízené zákony České národní rady a Slovenské národní rady („pozemkové fondy“; srov. , o Pozemkovém fondu České republiky), s výjimkou pozemků, a) na nichž se nachází veřejné nebo neveřejné pohřebiště, b) které jsou určeny pro obranu státu, c) které jsou určeny rozhodnutím o využití území pro těžbu nerostů, d) chráněných podle zvláštních předpisů.

14. Podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona o půdě se tento zákon (mimo jiné) vztahuje na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží.

15. Podle ustanovení , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit též s nemovitostmi, které byly podle jiného právního předpisu (zákona o půdě) ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve správě Pozemkového fondu České republiky. Dále je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit majetkem nabytým v souladu se zákonem o majetku státu. Ustanovení zákona o majetku státu upravující nakládání s majetkem státu ve prospěch jiných osob, se na tyto nemovitosti vztahují jen tehdy, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak.

16. Z právní úpravy vyplývá, že sice preferuje naturální restituci, přesto zde však zákonodárce zakotvil u povinných osob uvedených v ustanovení a d) jednak podmínku funkční souvislosti s jiným nemovitým majetkem vydaným či vydávaným oprávněné osobě a dále podmínku účelového určení věci, která oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období (tj. od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990) sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních ( ), jež nelze pomíjet. Povinné osoby uvedené v ustanovení a d) tak nevydávají veškerý majetek, ale pouze ten majetek, u nějž je riziko, že v důsledku nevydání určité požadované nemovité věci nemohla by jiná věc či jiné věci náležející či vydávané církevnímu subjektu řádně fungovat podle svého funkčního určení, a nemovité věci, které v rozhodném období bezprostředně sloužily některému z taxativně vyjmenovaných účelů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 151/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. ).

17. Uzavřel-li tedy odvolací soud vzdor tomu, že za povinnou osobu považoval Českou republiku – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (tj. povinnou osobu definovanou ustanovením ), že podmínky naturální restituce církevního majetku v posuzovaném případě není nutno poměřovat kritérii vymezenými v (zde podmínkou tvrzené funkční souvislosti), jsou jeho konkluze již z tohoto důvodu zjevně nesprávné a odchylující se od výše citované judikatury.

18. Judikatura Nejvyššího soudu je však dále ustálena v závěru, že jak v hmotněprávních vztazích, tak i v procesně právní rovině, je jednání organizačních složek za stát odvislé od práva hospodařit s majetkem státu. Okolnost, že je v katastru nemovitostí takové právo zapsáno pro jiný subjekt než pro organizační složku státu či státní organizaci, jimž toto právo svědčí, sama o sobě existenci takového práva nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. ). Soud je pak v občanském soudním řízení povinen zjistit, která z organizačních složek státu je podle zákona o majetku státu příslušná vystupovat v konkrétní právní věci za stát, a s touto složkou jednat; případný chybný závěr v tomto směru je vadou řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. ).

19. Pro určení příslušnosti organizační složky k hospodaření s majetkem státu je podstatný charakter (povaha) majetku; stát hospodaří se svým majetkem prostřednictvím těch organizačních složek, které jej potřebují k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti. Zemědělské nemovitosti ve vlastnictví státu spravoval podle § 17 zákona o půdě Pozemkový fond ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. ); nástupcem Pozemkového fondu ČR je Státní pozemkový úřad ( ). Do působnosti Státního pozemkového úřadu tedy spadá hospodaření se zemědělskými pozemky, a to se zřetelem k dikci , druhé věty, včetně těch, které byly nově nabyty státem na základě zákona o půdě, ledaže by jich bylo zapotřebí k plnění specifických funkcí nebo úkolů příslušejících jiným organizačním složkám ( zákona o majetku státu). Tato pravidla se přitom uplatní bez ohledu na právní důvod, na základě něhož se nemovitosti do vlastnictví státu dostaly.

20. Pro posouzení, zda jde o zemědělský pozemek, tj. zda pozemek tvoří součást zemědělského půdního fondu, může být rozhodující i jen jeho skutečný stav (dlouhodobý faktický způsob jeho obhospodařování), odporující případně (kupř. v důsledku pochybení správních orgánů) jeho evidenčnímu stavu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , a ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. , ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , a usnesení zvláštního senátu zřízeného podle ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. ). Striktní trvání na důležitosti evidenčního statusu pozemků by v případě zemědělsky využívaných pozemků nikterak nenapomáhalo naplňování účelu zákona o půdě, vyjádřenému v jeho preambuli, ani cíli právní úpravy zemědělského půdního fondu (jímž je efektivní ochrana půdy jako nenahraditelného výrobního prostředku, umožňujícího zemědělskou produkci, a složky životního prostředí); způsob obhospodařování pozemku má přitom v poměrech správního soudnictví za rozhodující kritérium též judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. ).

21. Na výše rozvedené judikatorní bázi pak ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila, že zemědělský charakter pozemků nárokovaných v režimu a od něj se odvíjející potencialita hospodaření Státního pozemkového úřadu se projevuje jak v rovině hmotněprávní (při vydávání zemědělských nemovitostí Státním pozemkovým úřadem coby osobou povinnou – – se neuplatní restituční podmínky ve smyslu ustanovení ), tak i v rovině procesního práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. , a přiměřeně též rozsudek téhož soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. ).

22. Jestliže tedy soudy nižšího stupně uzavřely, že pozemek parc. č. 229/2 v k. ú. Blažejov je zemědělskou nemovitostí ve smyslu ustanovení bodu 1. (pozemek je evidován jako orná půda a tvoří součást zemědělského půdního fondu – je zčásti zatravněn a zčásti se na něm nacházejí náletové dřeviny; charakter pozemku coby zemědělského nebyl v řízení ani nikterak zpochybňován), odchýlily se od výše citované judikatury, nezabývaly-li se odpovídajícím významem zemědělského charakteru nárokovaného pozemku a od něj se odvíjející potencialitou příslušnosti hospodaření Státního pozemkového úřadu při hmotněprávním vymezení povinné osoby (viz postavení Státního pozemkového úřadu coby povinné osoby ve smyslu ustanovení , ve vztahu k níž naplnění podmínek dle není vyžadováno) a potažmo též v rovině procesněprávní (při řešení otázky, která z organizačních složek státu je podle zákona o majetku státu příslušná vystupovat v konkrétní právní věci za stát a jednat za něj před soudy), když náležitě nezohlednily, že do působnosti Státního pozemkového úřadu spadá hospodaření s veškerými zemědělskými pozemky státu, ledaže by jich bylo zapotřebí k plnění specifických funkcí nebo úkolů příslušejících jiným organizačním složkám.

23. Z uvedených důvodů jsou závěry odvolacího soudu týkající se hmotněprávního vymezení povinné osoby ve smyslu ustanovení neúplné (předčasné), a tudíž nesprávné; případný chybný závěr soudu o příslušnosti organizační složky jednat v řízení za stát je nadto způsobilý založit zmatečnostní vadu takového řízení ( ).

24. Nejvyšší soud proto, shledávaje dovolání opodstatněným, rozsudek odvolacího soudu bez jednání ( věty první ) zrušil; jelikož se důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, byl zrušen i tento rozsudek a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , odst. 2, věty první, ).

25. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu , části věty první za středníkem, ve spojení s v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

26. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

27. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 4. 2022

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu