Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 397/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. ledna 2002, č. j. -96, určil, že „žalobkyně jsou spoluvlastnicemi nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí katastrálního úřadu Brno město pro obec B. m. k. ú. Č. p. a to pozemku p. č. 3541 o výměře 471 m2 domu č. p. 313 na pozemku p. č. 3541, a to každá k ideální ¼ těchto nemovitostí“, a rozhodl o nákladech řízení. Na základě provedených důkazů nejprve dovodil, že žalobkyně mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a poté dospěl k závěru, že vlastnictví k nemovitostem nepřešlo na stát ani podle vládního a Ú. l. na základě rozhodnutí bývalého MěNV v B. z 26. 2. 1964, ani v důsledku jejich opuštění podle ve znění před 1. 1. 1992, a tak vlastnické právo zůstalo žalobkyním zachováno.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. září 2002, č. j. -116, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dospěl totiž k závěru, že sporné nemovitosti přešly do vlastnictví státu jako věci opuštěné, jelikož žalobkyně o ně po dobu nejméně 20 let neprojevily žádný zájem a tím daly jednoznačně najevo, že své vlastnické právo nehodlají uplatňovat. Pokud tedy Národní výbor B. ve svém dopisu ze 14. 11. 1989 konstatoval, že nemovitosti jako věci opuštěné připadají státu, jedná se o důvodné stanovisko a na tomto základě bylo právem v tehdejší evidenci nemovitostí zapsáno vlastnictví státu.

Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně dovolání, v němž namítly, že dovolací soud věc nesprávně posoudil po právní stránce, když považoval sporné nemovitosti za věci opuštěné. Tuto námitku podrobně rozvedly a navrhly, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud ČR po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle (dále jen „OSŘ“) a že splňuje náležitosti uvedené v a , přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 . Poté dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu není správný.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Podle za stát před soudem vystupuje organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, jímž je , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Soud je v občanském soudním řízení povinen zjistit, která z organizačních složek státu je podle uvedeného zákona příslušná vystupovat v konkrétní právní věci za stát, a s touto složkou jedná. Případný chybný závěr v tomto směru je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Již před účinností a na něj navazující novely provedené soudní praxe dovodila, že státní podnik není oprávněn jednat v občanském soudním řízení jménem státu (rozsudek dovolacího soudu z 6. 3. 1996, sp. zn. , uveřejněný pod č. R 3/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tím spíše pak tento závěr platí za současné právní úpravy, když podle mají státní podniky, které jsou právnickými osobami (srov. též , o státním podniku), postavení organizační složky státu pouze při hospodaření s jeho majetkem. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 27. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 12, pod č. C 865.

V daném případě upřesnily žalobkyně označení žalované strany podáním z 11. 12. 2000 na č. l. 69 spisu jako „Č. r. – S. n. m. B., s. p. – v likvidaci “. Soudy obou stupňů toto označení akceptovaly a nadále v řízení jednaly s uvedeným státním podnikem jako s organizační složkou státu ve smyslu . Tím zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k té – jak bylo uvedeno – přihlédne dovolací soud, i když nebyla v dovolání uplatněna. Proto byly podle věty za středníkem a odst. 3 rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. dubna 2003

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senát