Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1358/2020

20 Cdo 1358/2020-394

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, identifikační číslo osoby 42196451, proti povinnému A. K., narozenému XY, bytem XY, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2019, č. j. -362, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Svitavách rozhodl usnesením ze dne 6. 6. 2019, č. j. -270, tak, že zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Olmy. Exekučním titulem je správní rozhodnutí silničního správního úřadu – Obecního úřadu Březinky ze dne 14. 11. 2014, č. j. 145/2012-Vyk-5. Tento příslušný silniční správní úřad uložil podle , o pozemních komunikacích, v tehdy platném znění, povinnému odstranit zábrany na jeho pozemku, který má charakter veřejně přístupné účelové komunikace, a opětovně ho zprůjezdnit. Povinný podal návrh na zastavení exekuce dne 18. 12. 2017 poté, co jeho dva předchozí návrhy byly zamítnuty. Okresní soud provedl ohledání místa dne 16. 5. 2019 a pořídil z něj fotodokumentaci. Povinný tvrdil, že provedl dodatečné úpravy a práce v dotčeném úseku komunikace a že současný stav odpovídá stavu předchozímu. Připojil závazné stanovisko ke stavu veřejné účelové komunikace Městského úřadu Moravská Třebová, odboru dopravy, ze dne 27. 2. 2019, č. j. MUMT 07475/2019/OD2, v němž městský úřad sdělil, že přerušený úsek veřejné účelové komunikace byl uveden do sjízdného stavu, silniční správní úřad pokládá opravu cesty za přiměřenou a nedoporučuje užívání veřejné účelové komunikace pro svoz dřeva těžkou technikou. Okresní soud uzavřel, že novým ohledáním na místě samém s přihlédnutím k fotografiím pořízeným před zneprůjezdněním komunikace a fotografiím pořízeným při posledním ohledání bylo zjištěno, že oproti původnímu stavu je v předmětných místech účelová komunikace nadále nezpevněná a rozměklá. Úsek lesní cesty před a za posuzovaným místem má částečně provozní zpevnění drceným kamenivem. Na dvou místech (kde v minulosti byly vybudovány umělé překážky – valy) je původní zpevnění odstraněno, je nahrnuto na straně cesty, částečně do příkopu. Nově navezený materiál není zpevněný a v souvislosti s uměle vytvořenou překážkou v příkopu (jezírkem) dochází k podmáčení této části komunikace. Navíc prostor v dolní části původně zbudovaného valu je zúžen, těsně navazuje na uměle vybudované jezírko (původní kolej cesty je na hraně uměle vybudovaného jezírka) a znemožňuje užívání lesní techniky oprávněným jako v době před zásahem povinného. Původně otevřený příkop byl povinným přehrazen zemním valem a betonovými pražci a rozšířen směrem k původní trase cesty. Soud proto důvod k zastavení exekuce neshledal, neboť povinný komunikaci do původního stavu neuvedl.

2. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zastavil (výrok I.), oprávněnému uložil nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. Igoru Olmovi, Exekutorský úřad ve Svitavách, náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok II.), dále mu uložil nahradit povinnému náklady řízení před okresním soudem ve výši 3 602 Kč (výrok III.) a náklady odvolacího řízení ve výši 3 111,70 Kč (výrok IV.). Vyšel ze zjištění, že v souzené věci je exekučním titulem správní rozhodnutí silničního správního úřadu – Obecního úřadu Březinky. Dále zohlednil, že povinný předložil závazné stanovisko Městského úřadu Moravská Třebová, odboru dopravy, který je v současné době jako obecní úřad s rozšířenou působností příslušným silničním správním úřadem podle ve spojení s , o pozemních komunikacích, ve znění , účinného od 31. 12. 2015. Tento úkon správního orgánu je veřejnou u podle S ohledem na povahu veřejné y, kdy soud nehodnotí její správnost, nýbrž jen pravost (jež nebyla účastníky řízení zpochybňována), a s ohledem na to, že mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost správního aktu, uzavřel, že povinný svoji povinnost uloženou mu správním orgánem splnil; proto rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a exekuci zastavil.

3. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech řízení vzniklých v souvislosti se zastavením exekuce. Z procesního hlediska shledal zavinění na straně oprávněného, který zpochybňoval splnění povinnosti povinným. Přitom rozhodl jen o nákladech řízení vzniklých v souvislosti s podáním posledního návrhu na zastavení exekuce ze dne 18. 12. 2018; uvedl, že za předcházející řízení o zastavení exekuce povinnému náklady nepřísluší, neboť v těchto řízeních nebyl úspěšný.

4. Oprávněný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že odvolací soud opřel svůj závěr o zastavení exekuce o pozměněné stanovisko orgánu státní správy, které pouze rozdílně hodnotí stav účelové komunikace v březnu 2019, tj. před ohledáním místa samého soudem prvního stupně dne 16. 5. 2019, kdy podle soudu povinný neprokázal, že uvedl komunikaci do původního stavu. Odvolací soud se tak odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, č. j. -138, v němž Nejvyšší soud uvedl, že exekuční titul přesně stanoví, které překážky má povinný odstranit, zároveň povinnému ukládá opětovně veřejnou účelovou komunikaci zprůjezdnit. Splnění této povinnosti nelze chápat jinak, než že z komunikace budou nejen odstraněny překážky, ale především bude uvedena do takového stavu, v jakém se nacházela před umístěním těchto překážek (tedy ve stavu skutečně umožňujícím průjezd vozidel).

5. Oprávněný dále zdůraznil, že Městský úřad Moravská Třebová není orgánem, který by byl zákonem zmocněn k provádění dohledu nad splněním povinnosti vyplývající z pravomocného rozhodnutí; z žádného právního předpisu ani ze , o pozemních komunikacích, nevyplývá právo silničního správního úřadu vydávat závazná stanoviska o splnění povinnosti povinného. Městský úřad Moravská Třebová vydal závazné stanovisko mimo zákonné zmocnění a v rozporu s y. Posouzení, zda byla splněna povinnost stanovená správním rozhodnutím, jež je předmětem exekuce, je úkolem soudu v exekučním řízení, nikoliv silničního správního úřadu.

6. Pokud jde o náklady řízení, nesouhlasil oprávněný s povinností náklady řízení hradit. Podle jeho názoru se odvolací soud mimo jiné odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. , odkázal i na zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, č. j. -138, s tím, že soudy dvakrát dospěly k závěru, že skutkový stav neodpovídá splnění povinnosti uložené exekučním titulem. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „ “. Dovolání je přípustné, neboť v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda je soud při dokazování v řízení o návrhu na zastavení exekuce oprávněn k námitce účastníka posoudit správnost obsahu stanoviska správního orgánu, v němž se silniční správní úřad vyjadřuje ke splnění povinnosti stanovené exekučním titulem – správním rozhodnutím silničního správního úřadu. Dovolání je důvodné.

8. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( věta druhá ). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

9. Povinný v odvolacím řízení k prokázání svého tvrzení, že splnil povinnost uloženou mu exekuční titulem, předložil jako důkaz u vydanou Městským úřadem Moravská Třebová, odborem dopravy, ze dne 24. 7. 2019, č. j. MUMT 22599/2019/OD2, označenou jako „závazné stanovisko ke stavu veřejné účelové komunikace“. Oprávněný při jednání před odvolacím soudem rozporoval správnost této y. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že uvedené závazné stanovisko bylo vydáno příslušným silničním správním úřadem podle , ve spojení s , o pozemních komunikacích, a je veřejnou u podle Protože účastníci nezpochybnili pravost veřejné y, soud z prohlášení správního orgánu vycházel a nehodnotil jeho správnost.

10. Podle y vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i y, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který u vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

11. Podle je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).

12. Za veřejnou je pokládána taková , která byla vydána orgánem veřejné moci při výkonu veřejné moci a v mezích pravomoci tohoto orgánu za současného dodržení předepsané formy, a dále , kterou zvláštní předpis prohlašuje za veřejnou [srov. LAVICKÝ, P. aj. : Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016 – dostupný v systému ASPI, DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 929; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. (uveřejněný pod číslem 1/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

13. Je-li soudu předložena veřejná , soud se zabývá její pravostí (zda skutečně pochází od toho, kdo je v ní uveden jako její vystavitel) a v případě, že je veřejná pravá, presumuje se v souladu s její správnost – uplatní se vyvratitelná domněnka pravdivosti jejího obsahu, resp. projevu vůle v ní obsaženého, přičemž k vyvrácení domněnky pravdivosti veřejné y je třeba podat důkaz opaku. Není-li pravdivost (správnost) veřejné y vyvrácena prokázáním opaku, považuje soud pro účely hodnocení důkazu obsah y za pravdivý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 1998, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. , DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 929, LAVICKÝ, P. aj. : Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016 – dostupný v systému ASPI).

14. Správnost (pravdivost) obsahu je přitom možné rozporovat a hodnotit pouze u veřejných listin, které mají charakter osvědčení nebo potvrzení, nikoli však u veřejných listin obsahujících nařízení nebo prohlášení orgánu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. , DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 929).

15. Judikatura dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v tom směru, že mimo rámec správního soudnictví, resp. v řízení podle části páté není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu. Vždy však zkoumá, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda je vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný a vykonatelný. Pro akt věcně vadný nebo nezákonný platí presumpce jeho správnosti. Nejde-li tedy o nicotný správní akt (paakt), platí i v případě věcné vadnosti či nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu, že pokud jím bylo rozhodnuto o otázce, jež má povahu otázky předběžné pro rozhodnutí soudu, soud z něj ve smyslu věty druhé vychází [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. (uveřejněný pod číslem 9/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. (uveřejněný pod číslem 11/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. (uveřejněný pod číslem 28/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. ].

16. Shora uvedená judikatura dovolacího soudu ohledně nepřípustnosti přezkumu věcné správnosti správního aktu v občanském soudním řízení se vztahuje ke správním aktům ve smyslu správních rozhodnutí jako individuálních právních aktů orgánů veřejné moci, jimiž orgán veřejné moci autoritativně zakládá, mění, ruší či prohlašuje práva nebo povinnosti konkrétních osob a jejichž případný následný soudní přezkum je svěřen správním soudům na základě a násl. , (dále „ “), případně podle části páté

17. V souladu s kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

18. Podle rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva ( ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Podle věty první je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta.

19. V souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího správního soudu se rozhodnutím ve smyslu rozumí individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci v oblasti veřejné správy v rámci jeho zákonem stanovené pravomoci, kterým se zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti určité osoby (rozhodnutí konstitutivní) nebo jímž se závazně určují práva a povinnosti určité osoby (rozhodnutí deklaratorní), případně který se závazně a autoritativně (negativně) dotýká právní sféry určité osoby, přičemž se jedná o úkon do určité míry formalizovaný (předepsaná formalizovaná podoba úkonu, formalizovaný postup předcházející jeho vydání, pořízení dokumentace o průběhu a výsledku postupu, oznámení výsledného úkonu účastníkům řízení) – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. -41, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. -42, usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. -43; k různému pojetí správního rozhodnutí podrobně KÜHN, Z., KOCOUREK, T. aj. . Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019 – dostupný v systému ASPI, dále též POTĚŠIL, L., ŠIMÍČEK, V. aj. : Komentář. Praha: Leges, 2014 – dostupný v systému ASPI).

20. Základním a obecným procesním předpisem, jenž stanoví pravidla pro činnost orgánů veřejné moci v oblasti veřejné správy, je , (dále „s. ř.“). Správní orgán podle něj postupuje v případě, že zvláštní zákon neupravuje jiný postup ( s. ř.). mimo jiné upravuje postup a pravidla pro vydávání správního rozhodnutí, které je materiálně definováno jako výsledek správního řízení (bez ohledu na své formální označení), jímž jsou v určité věci zakládány, měněny nebo rušeny práva či povinnosti jmenovitě určené osoby anebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá (viz s. ř., POTĚŠIL, L., HEJČ, D., RIGEL, F., MAREK, D. . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 72–75, JEMELKA, L., PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D. . Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 62–67). Správní rozhodnutí podle s. ř. tedy je rozhodnutím ve smyslu

21. dále v části čtvrté upravuje další činnost správních orgánů, kterou nelze podřadit pod správní rozhodnutí podle s. ř., veřejnoprávní smlouvu, právní předpis či opatření obecné povahy. Jedná se mimo jiné o postupy spočívající ve vydávání osvědčení, posudků, vyjádření, stanovisek, potvrzení apod. Pokud se však týká případné soudní ochrany, není vyloučeno, že i úkon podle části čtvrté s. ř. může naplňovat znaky rozhodnutí podle (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. -43, POTĚŠIL, L., HEJČ, D., RIGEL, F., MAREK, D. . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 767–772).

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. , uzavřel, že stanovisko (osvědčení) vydané stavebním úřadem podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2007, coby úřední potvrzení skutečností, které jsou v něm uvedeny, je veřejnou u ve smyslu , pro niž platí zásada vyvratitelné domněnky pravdivosti jejího obsahu. Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. , konstatoval, že osvědčení (vyjádření) o účelu užívání stavby ve smyslu stavebního zákona, které vydal stavební úřad na základě předchozího místního šetření, nelze z hlediska hodnocení důkazů považovat za rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu , kterým by byl obecný soud vázán; zpochybní-li účastníci řízení skutková zjištění obsažená ve vydaném osvědčení, soud se s jejich tvrzeními musí adekvátním způsobem vypořádat. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. , dovodil, že prohlášení obvodního (okresního) národního výboru o tom, že určitá věc je ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 1991, věcí opuštěnou, není rozhodnutím jiného orgánu, z něhož je soud povinen podle vycházet, ale o pouhým stvrzením či deklarací.

23. Ze shora uvedeného vyplývá, že je-li soudu v občanském soudním řízení předložena vydaná správním orgánem, soud nejprve vyhodnotí, zda se jedná o veřejnou u, posoudí její pravost (zda je vydána tím, kdo je v ní jako její vydavatel označen) a skutečnost, zda je vydána v mezích pravomoci správního orgánu. Dospěje-li k závěru, že se jedná o veřejnou u, uplatní se v souladu s presumpce správnosti jejího obsahu. Jedná-li se o rozhodnutí správního orgánu (tedy úkon správního orgánu, jímž jsou zakládána, měněna, rušena či deklarována práva či povinnosti určité osoby, případně je jím negativně zasaženo do právní sféry určité osoby ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího správního soudu, a k jeho případnému přezkumu jsou proto pravomocné soudy v rámci správního soudnictví), soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost takového rozhodnutí a nelze důkazem opaku vyvrátit správnost obsahu y. Jedná-li se však o jiný úkon správního orgánu, který není (správním) rozhodnutím ať již ve smyslu , části páté nebo s. ř., je připuštěn důkaz opaku ohledně správnosti obsahu y. Takovými úkony mohou být též osvědčení, vyjádření, stanoviska, potvrzení a další úkony ve smyslu části čtvrté .

24. V souzené věci byla v odvolacím řízení k důkazu předložena označená jako „závazné stanovisko vydané silničním správním úřadem podle , o pozemních komunikacích“, v níž je uvedeno, že na základě místního šetření provedeného dne 7. 3. 2019 správní orgán potvrzuje, že povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem, tedy odstranil zábrany umístěné na příslušném pozemku v prostoru veřejně přístupné účelové komunikace a tuto cestu opětovně zprůjezdnil.

25. V souladu s § 149 odst. 1 s. ř. je závazné stanovisko úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Závazné stanovisko je – bez ohledu na své faktické označení – úkon správního orgánu, který slouží jako podklad pro vydání rozhodnutí ve správním řízení, nezakládají se jím, nemění, neruší ani nedeklarují práva či povinnosti konkrétních osob a s ohledem na zásadu legality jej může podat pouze správní orgán, který je k tomu na základě zvláštního zákona oprávněn (srov. JEMELKA, L., PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D. . Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 780–791). Závazné stanovisko není samostatně přezkoumatelným rozhodnutím ve smyslu a jeho soudní přezkum je umožněn až v rámci přezkumu konečného rozhodnutí ve smyslu , pro které bylo závazným podkladem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, č. j. -113).

26. Obecní úřad obce s rozšířenou působností – jímž je Městský úřad Moravská Třebová – je jako silniční správní úřad zmocněn , o pozemních komunikacích, k vydání závazného stanoviska v územním řízení z hlediska řešení místních a účelových komunikací – viz citovaného zákona. V souladu s je závazným stanoviskem též souhlas či stanovisko vydané podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu, pro územní souhlas nebo ohlášení stavby. Předmětné „závazné stanovisko“ Městského úřadu Moravská Třebová ze dne 24. 7. 2019 o splnění povinnosti z exekučního titulu tedy zcela zjevně není závazným stanoviskem ve smyslu , neboť k jeho vydání tento správní orgán není zmocněn zákonem, resp. ustanovením Uvedenou u ovšem lze – vzhledem k tomu, že obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává působnost silničního správního úřadu ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací – zařadit do kategorie jiných úkonů správního orgánu upravených v části čtvrté s. ř., tedy vydání prostého vyjádření či sdělení ke stavu předmětné komunikace, o nějž požádal povinný pro účely exekučního řízení.

27. Pro způsob hodnocení uvedené y jako důkazu v exekučním řízení (resp. občanském soudním řízení) je podstatné, že předložené stanovisko je veřejnou u (je vydáno orgánem veřejné moci v souvislosti s jeho správní činností) a současně není rozhodnutím správního orgánu – správním aktem, jímž by se zakládala, měnila, rušila či deklarovala práva účastníků nebo jímž by bylo autoritativně zasaženo do sféry jeho adresáta a k jehož přezkumu by byl příslušný správní soud, případně soud v řízení podle části páté V souladu s tedy platí presumpce pravdivosti jeho obsahu, ovšem správnost skutečností v něm uvedených může být v řízení zkoumána a zpochybněna prostřednictvím jiných důkazů.

28. Jinak řečeno vyjádření (stanovisko) správního orgánu – silničního správního úřadu, který vydal exekuční titul, že povinnost uložená exekučním titulem byla splněna, není pro exekuční soud při posuzování návrhu na zastavení exekuce bez dalšího závazné. Je věcí exekučního soudu, aby sám na základě všech provedených důkazů v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů posoudil, zda je prokázáno tvrzení povinného, že povinnost uložená exekučním titulem byla splněna.

29. Odvolací soud proto nepostupoval správně, jestliže automaticky vycházel z vyjádření (stanoviska) správního orgánu – Městského úřadu Moravská Třebová a nezohlednil, že oprávněný v průběhu jednání o odvolání namítal nesprávnost obsahu uvedeného stanoviska, přičemž jako na důkaz opaku poukazoval na ohledání místa provedené soudem prvního stupně (jež navíc následovalo až po místním šetření, na které se městský úřad ve svém vyjádření odkazoval). Pro úplnost dovolací soud uvádí, že stanovisko silničního správního úřadu – Městského úřadu Moravská Třebová – bylo následně dne 20. 11. 2019 Krajským úřadem Pardubického kraje zrušeno (č. l. 359).

30. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, jak již bylo dříve v této věci judikováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ), že má-li být účelem exekuce vynucení povinnosti stanovené jako opětovné zprůjezdnění veřejné účelové komunikace, pak splnění takové povinnosti nelze chápat jinak, než že z komunikace budou nejen odstraněny překážky, ale především bude uvedena do takového stavu, v jakém se nacházela před umístěním těchto překážek, tedy ve stavu skutečně umožňujícím průjezd vozidel. Současně je třeba zdůraznit, že způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti a při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku. Výrok rozhodnutí lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, jestliže to obsah výroku blíže ozřejmuje a lze-li jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložené povinnosti s přihlédnutím k povaze věci nebo předepsanému způsobu exekuce; výrok titulu však takto nelze doplňovat či opravovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. ).

31. V projednávané věci přitom z výroku exekučního titulu, jímž je povinnému uloženo komunikaci „opětovně zprůjezdnit“, ve spojení s odůvodněním rozhodnutí (včetně rozhodnutí odvolacího orgánu – viz rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 11. 3. 2015, č. j. KrÚ 16244/ODSH/2015/Sv, str. 4, 7, 8 a 10) vyplývá, že smyslem uložené povinnosti je uvést komunikaci do takového stavu, aby nadále (jako v minulosti) sloužila účelu obhospodařování lesních pozemků. Nejedná se totiž o běžnou účelovou komunikaci, ale o účelovou komunikaci se zvýšenými nároky na způsob jejího užívání podle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. , kterou se stanoví technické požadavky pro plnění funkcí lesa. Lesní cesta není využívána pouze pro provoz terénních automobilů, ale především pro jiné účely uvedené v , tedy k odvozu dříví, dopravě osob a materiálu v zájmu vlastníka lesa a pro průjezd speciálních vozidel; cesta musí umožňovat příjezd těžkých vozidel hasičského záchranného sboru.

32. Ohledně rozhodnutí o nákladech řízení je třeba zdůraznit, že v souladu s , ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dojde-li k zastavení exekuce, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním exekuce vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení exekuce došlo. Při zastavení exekuce soud rozhoduje o veškerých nákladech, které vznikly v průběhu celého exekučního řízení, nikoli pouze o náhradě nákladů řízení o návrhu na zastavení exekuce, jak nesprávně rozhodl odvolací soud; posuzuje přitom, zda zastavení exekuce procesně nezavinil oprávněný tím, že při podání exekučního návrhu nebo při provádění exekuce nezachoval potřebnou míru pečlivosti a přistoupil bezdůvodně k vymáhání splnění povinnosti nebo ve vymáhání bezdůvodně pokračoval. Jestliže nelze oprávněnému procesní zavinění vytknout, má právo na náhradu všech nákladů vzniklých při provádění exekuce i nákladů řízení o zastavení exekuce [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 98/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. , DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2264-2267].

33. Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je zrušil ( ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

34. Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný ( věta první ve spojení s ).

35. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale i o nákladech původního řízení ( věta druhá ), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu ( a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 12. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu