Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 572/2022

20 Cdo 572/2022-98

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného město Žatec, se sídlem v Žatci, náměstí Svobody 1, identifikační číslo osoby 00265781, zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 1108/18, proti povinné FEMME a. s., se sídlem v Praze 7, Veletržní 590/43, identifikační číslo osoby 49791192, zastoupené Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, pro vymožení 60 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. -64, takto:

III. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 481 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Miloslava Strnada.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 9. 2021, č. j. -45, zastavil exekuci (výrok I.), oprávněnému stanovil povinnost zaplatit povinné náhradu nákladů řízení ve výši 4 961 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce (výrok II.) a dále nepřiznal soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce (výrok III.). Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že existují dvě verze exekučního titulu – příkazu Městského úřadu, stavební a vyvlastňovací úřad, životní prostředí ze dne 6. 12. 2016, č. j. MUZA 29267/2016, přičemž oprávněný jako exekuční titul předložil exekučnímu soudu tu verzi, která nebyla povinnému doručena. Povinné byla doručena pouze verze příkazu, která obsahovala pracovní poznámky, přičemž není vyloučeno, že i tato verze mohla být při splnění všech podstatných náležitostí exekučním titulem. Není ovšem možné, aby oprávněný disponoval různými verzemi příkazu a exekuci požadoval zahájit podle té verze, která nebyla povinné doručena. Na základě tohoto soud prvního stupně exekuci zastavil.

2. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se exekuce nezastavuje. Uvedl, že judikatura dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v tom směru, že mimo rámec správního soudnictví, resp. v řízení podle části páté , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu. Vždy však zkoumá, zda jde o správní akt (zda nejde o tzv. paakt), zda je vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný a vykonatelný (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. ). V parametrech posuzované věci je zřejmé, že povinná jako účastník správního řízení, v němž bylo předmětné správní rozhodnutí (příkaz) vydáno, mohla dát podnět k prohlášení jeho nicotnosti, pokud v ní verze příkazu obsahující interní poznámky vyvolávala pochybnosti o správnosti daného správního aktu. Na obě „verze“ příkazu ze dne 6. 12. 2016 je proto nutno nahlížet jako na jediné nikoliv nicotné správní rozhodnutí, jež obsahuje zákonné náležitosti rozhodnutí podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a rovněž náležitosti příkazu podle . Proto nemůže obstát argumentace soudu prvního stupně vedoucí k rozhodnutí o zastavení exekuce s tím, že pracovní verze s poznámkami nebyla přiložena k exekučnímu návrhu a nebyla povinné před zahájením exekuce ani doručena. Povinné byl evidentně doručen příkaz ze dne 6. 12. 2016 a samotné interní poznámky (bez případného vyslovení nicotnosti) z něj nečiní jiné než exekvované správní rozhodnutí. Odvolací soud proto napadené usnesení změnil tak, že se exekuce nezastavuje.

3. Proti výše uvedenému usnesení podala povinná dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, přičemž tyto otázky definuje následovně:

1) Je exekuce nařízena a vedena oprávněně, je-li exekučním titulem rozhodnutí, které je zjevně odlišné od stejnopisu rozhodnutí, jež bylo doručeno povinné a od jehož doručení je odvozována právní moc a vykonatelnost exekučního titulu? 2) Lze za exekuční titul považovat rozhodnutí, které je zjevně opravným rozhodnutím správního orgánu ve smyslu , avšak při jeho vydání nebyl postup dle dodržen?

Správní orgán dle dovolatelky zahájil exekuci na základě jiného příkazu, než byl doručen povinné. Příkaz tak před zahájením exekuce nemohl nabýt právní moci a vykonatelnosti a stát se exekučním titulem, když účinky oznámení nastaly teprve v důsledku nahlížení povinné do správního spisu dne 30. 12. 2020, přičemž proti příkazu byl podán včasný odpor, v jehož důsledku měl být příkaz ve smyslu ze zákona zrušen. Dle odvolacího soudu je právní moc a vykonatelnost odvozena od pracovní verze příkazu, avšak exekučním titulem je samotný příkaz jako jakási variace téhož dokumentu, byť odlišná ve více než 150 slovech. Pracovní verze příkazu se (vzhledem k vepsaným poznámkám a absenci úředního razítka a podpisu oprávněné osoby) zjevně doslovně neshoduje s exekučním titulem, který je založen ve správním spise, nejedná se tedy o stejnopis. Vyslovený závěr odvolacího soudu by mimo jiné znamenal, že není třeba zjevně nesprávné rozhodnutí opravovat pomocí zákonného institutu opravného rozhodnutí podle . Doručený příkaz nevyjadřuje zřetelně jistou a konečnou vůli oprávněné úřední osoby. To lze dovodit jak z absence některých náležitostí ve smyslu , tak z obsahu poznámek, jimiž je text rozhodnutí obohacen. Naproti tomu exekuční titul ve znění, v němž je založen ve správním spisu, těmito nedostatky netrpí. Povinná proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje. Dále také navrhuje odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Dovolatelka má za to, že v projednávané věci nepostačuje odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, neukládá-li žádnou vynutitelnou povinnost. Vzhledem k tomu, že oprávněnou je územní samosprávný celek, lze presumovat, že časová prodleva s výkonem rozhodnutí nebude mít výraznější dopad na její hospodaření. Naproti tomu okamžitý výkon rozhodnutí podstatně ovlivní ekonomickou situaci povinné.

4. Nejvyšší soud (dále též jen „dovolací soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ).

5. Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

6. Podle ustanovení rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Nestanoví-li zákon jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Tato skutečnost se poznamená do spisu.

7. Podle ustanovení výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným.

8. Exekuční soud je v rámci exekučního řízení povinen zkoumat, zda byl exekuční titul vydán k tomu oprávněným orgánem v mezích jeho pravomoci, zda je titul vykonatelný po stránce formální (tj. splňuje zákonem stanovené formální náležitosti pro výkon rozhodnutí, tj. mimo jiné, že byl povinnému řádně doručen) i materiální (tj. určitě a srozumitelně stanoví obsah a rozsah vymáhaných práv a povinností). Nevykonatelnost podkladového rozhodnutí je důvodem pro zamítnutí exekučního návrhu, popřípadě pro zastavení exekuce podle (k tomuto srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. ).

9. Nejvyšší soud již opakovaně ve své rozhodovací praxi zdůraznil, že okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné (případně nikoliv), zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti, resp. je-li vykonatelnost rozhodnutí potvrzena přímo na návrhu na nařízení exekuce [ , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , 3 ], jestliže její správnost je účastníkem zpochybněna. Vyvstanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl řádně doručen povinnému, je soud oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod poř. č. 25).

10. Jelikož stejnopis příkazu Městského úřadu, stavební a vyvlastňovací úřad, životní prostředí ze dne 6. 12. 2016, č. j. MUZA 29267/2016, který předložil oprávněný spolu s exekučním návrhem (viz č. l. 5 exekučního spisu), nebyl povinné nikdy řádně doručen (byla jí doručena pouze tzv. pracovní verze s interními poznámkami, která navíc neobsahovala veškeré formální náležitosti rozhodnutí podle ), nemůže být toto rozhodnutí formálně vykonatelné, a nezbývá než exekuci podle ustanovení zastavit.

11. Protože odvolací soud v nyní projednávané věci rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku III. potvrzuje, ve výroku II. se mění tak, že oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 7 442 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Miloslava Strnada. Co se týče nákladů před soudem prvního stupně, při jejich vyčíslení byl opomenut jeden úkon právní služby (vyjádření k replice na č. l. 22). V řízení před soudem prvního stupně tedy vznikly povinnému náklady sestávající z odměny advokáta ve výši 3 x 1 750 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, návrh na zastavení exekuce a vyjádření k replice oprávněného ( , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů), z náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč ( advokátního tarifu) a 21% daně z přidané hodnoty (z odměny a náhrady hotových výdajů) ve výši 1 291,50 Kč, tedy celkem po zaokrouhlení 7 442 Kč.

12. V odvolacím řízení nebylo nařízeno jednání a povinnému podle obsahu spisu vznikly náklady sestávající z odměny advokáta ve výši 2 x 1 750 Kč za sepis odvolání a vyjádření k odvolání oprávněného (§ 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. e/ advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21% daně z přidané hodnoty (z odměny a náhrady hotových výdajů) ve výši 861 Kč, tedy celkem 4 961 Kč.

13. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn , a Úspěšnému povinnému v této fázi řízení podle obsahu spisu vznikly náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč, z odměny advokáta ve výši 1 750 Kč za sepis dovolání ( , advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a 21% daně z přidané hodnoty (z odměny a náhrady hotových výdajů) ve výši 430,50 Kč, tedy celkem po zaokrouhlení 6 481 Kč.

14. Dovolatelka v dovolání navrhuje odklad právní moci dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, a to za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání povinné rozhodl bez odkladu (tedy v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se návrhem povinné na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2017, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 3. 2022

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu