Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Nd 467/2020

32 Nd 467/2020-268

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně L. L., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Rašínova 68/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze – Novém Městě, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429,jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze – Novém Městě, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu uplatněné v řízení o dovolání žalobkyně protirozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2020, č. j. -237, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně napadla dovoláním ze dne 23. 7. 2020 v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze. Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2020, složenému ze soudců JUDr. Františka Ištvánka, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Lucie Jackwerthové.

Podáním datovaným dnem 8. 9. 2020 a doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne žalobkyně uplatnila námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Ištvánka a Mgr. Bičáka. Důvod jejich vyloučení spatřuje v tom, že v předchozím rozsudku ze dne 31. 3. 2020, č. j. -206, dospěl dovolací soud „stran sdílení újmy k závěrům stojícím v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. “ a zavázal odvolací soud právním názorem opírajícím se o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. , které bylo uvedeným nálezem Ústavního soudu zrušeno. Žalobkyně je přesvědčena, že je prakticky vyloučeno, aby dva členové stejného dovolacího senátu rozhodli v nynější věci, fakticky stejné, jinak než v předchozím rozsudku, tedy - pokud jde o problematiku sdílení újmy - v její neprospěch, což lze dle jejího názoru „podřadit pod jeden z důvodů uvedených v ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, k vyloučení soudce pro jeho poměr k věci“. Na podporu své argumentace odkazuje na závěr usnesení Nejvyššího soudu z 18. 12. 2008, sp. zn. , podle něhož zpochybňuje-li účastník nepodjatost soudce údaji o jeho dřívějším rozhodnutí v obdobné skutkově téměř stejné věci, pro něž považuje předem za téměř vyloučené, že by v nyní projednávané věci mohl rozhodnout jinak než v jeho neprospěch, jde o skutečnost natolik závažnou, že ji lze podřadit pod jeden z důvodů uvedených v k vyloučení soudce, přestože si ten není vědom žádných skutečností, které by mohly jeho nepodjatost při rozhodování v dané věci zpochybňovat.

JUDr. František Ištvánek k uplatněné námitce podjatosti uvedl, že není v žádném poměru k této věci, k účastníkům či jejich zástupcům, ani se nepodílel na jejím vyřizování u soudů nižších stupňů.

Mgr. Vít Bičák se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že není v žádném poměru k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům ve smyslu , ani se nepodílel na rozhodování u soudů nižších stupňů. Důvody podjatosti, které dovolatelka uvádí, dle jeho názoru spočívají v jeho rozhodování v jiných věcech, které ustanovení jako důvod podjatosti výslovně vylučuje. Mimo to závěry rozhodnutí Nejvyššího sodu sp. zn. nespočívají výlučně na závěrech přijatých v usnesení sp. zn. a Ústavní soud v nálezu sp. zn. obecně nevyloučil použití doplňkového kritéria sdílené újmy, nýbrž shledal protiústavní jeho aplikaci v tam posuzované věci, a to zvláště v kontextu výše přiznaného zadostiučinění a výše vynaložených nákladů řízení.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti [odstavec 1].Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech [odstavec 4].

Podle věty druhé o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2020 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. předložena senátu 32 Cdo.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. , jež je – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná – dostupné na jeho webových stránkách).

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise, sešit č. 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.

Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce v uvedeném smyslu je přitom dán, je-li zde objektivní skutečnost, nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení, která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Z tvrzení žalobkyně, ani ze soudního spisu nevyplývají žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možno v intencích zákonem nastavených a judikaturou blíže vysvětlených kritérií dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců JUDr. Ištvánka a Mgr. Bičáka. Argumentace jejich účastí na rozhodnutí Nejvyššího soudu o dřívějším dovolání žalobkyně v této právní věci je z pohledu ustanovení právně irelevantní, neboť toto ustanovení zakládá důvod k vyloučení soudců, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího nebo vyššího stupně (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. ).

Že námitka založená na tvrzení, podle něhož soudci senátu č. 30 již typově shodné věci určitým způsobem rozhodli, není námitkou způsobilou vést k vyloučení těchto soudců, je zřejmé z ustanovení (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. , či ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. ). Výslovná zákonná úprava, obsažená v , nemůže být dotčena ojedinělým rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. , na něž žalobkyně poukazuje (srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , či ze dne 26. 9. 2012, sen. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. ).

Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 y) navíc plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. , dostupné na webových stránkách Ústavního soudu).

Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. . Jelikož nebylo prováděno dokazování, rozhodl o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 10. 2020

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu