Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 155/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce JUDr. T. P., se sídlem v Praze 1, Dušní 22, insolvenčního správce dlužníka: Pražské stavební bytové družstvo, IČ: 000 33 243, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalovanému Ing. B. S., zastoupenému JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto: Soudci Nejvyššího soudu České republiky doc. JUDr. Věra Korecká, JUDr. Miroslav Ferák, JUDr. Pavlína Brzobohatá a JUDr. Jitka Dýšková nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Dne 25. března 2014 bylo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) předloženo dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. -268, kterým tento soud potvrdil ve věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. března 2011, č. j. -127, jímž bylo žalovanému uloženo vyklidit ve výroku specifikovanou nebytovou jednotku (garáž). Odvolací soud současně změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

V rámci podaného dovolání žalovaný (čl. VII dovolání) vznesl námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu doc. JUDr. Věry Korecké, JUDr. Miroslava Feráka, JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové (soudců senátu 26 Cdo). Námitku podjatosti odůvodnil tím, že uvedení soudci rozhodují ve skutkově obdobných věcech v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, přičemž důvod pro jejich vyloučení spatřuje rovněž i v jejich zainteresovanosti na výsledku projednávané věci, která má tkvět v „uhájení právních názorů jimi prezentovaných v předchozích rozhodnutích“.

Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu České republiky pro rok 2014 má žalovaným podané dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. června 2013, č. j. -268, projednat a rozhodnout soudní oddělení 26 Cdo, v němž jsou zařazeni soudci doc. JUDr. Věra Korecká, JUDr. Miroslav Ferák, JUDr. Pavlína Brzobohatá a JUDr. Jitka Dýšková.

Dle vyjádření jmenovaných soudců nemají tito k účastníkům, případě jejich zástupcům žádný vztah, rovněž nemají žádný poměr k věci a není jim známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti.

Podle věty druhé o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

S ohledem na vznesenou námitku podjatosti výše citovaných soudců byla věc v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2014, předložena k rozhodnutí o vyloučení těchto soudců senátu 28 Nd.

Podle jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.

Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti shora uvedených soudců.Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska ustanovení významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.Takový vztah uvedených soudců žalobce ani nenamítá, a jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům nelze dovodit ani jinak.

Důvodem vyloučení soudců senátu 26 Cdo nemůže být ani ta okolnost, že určitým způsobem rozhodují jiné obdobné případy, neboť ustanovení výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v postupu v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. července 1999 sp. zn. , uveřejněný pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).

Tato výslovná zákonná úprava nemůže být dotčena ani ojedinělým rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008 sp. zn. (jež svým významem nepřekračuje skutkové okolnosti případu), na které žalovaný poukazuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. , ze dne 20. března 2012, sp. zn. a sp. zn. , jakož usnesení ze dne 19. listopadu 2009, sp. zn. ).

Vzhledem k uvedenému nepovažuje Nejvyšší soud námitku podjatosti soudců senátu 26 Cdo za důvodnou (neboť z ní nevyplývají skutečnosti naplňující dikci ustanovení ), a proto rozhodl, že soudci Nejvyššího soudu doc. JUDr. Věra Korecká, JUDr. Miroslav Ferák, JUDr. Pavlína Brzobohatá a JUDr. Jitka Dýšková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. .

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. května 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu