Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1782/2018

30 Cdo 1782/2018-174

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a) M. J., narozené XY, a b) J. J., narozeného XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj,se sídlem v Praze 1, Staroměstské nám. 932/6, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. -139, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žalobci

jsou povinni

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se v řízení na žalované domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 243 376 Kč s příslušenstvím, jež jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem stavebních úřadů v XY a v XY v řízeních o umístění stavby a o vydání stavebního povolení, jakož i náhrady škody v částce 39 977,80 Kč s příslušenstvím, jež jim měla vzniknout vynaložením nákladů na právní zastoupení v předmětných stavebních řízeních.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 6. 2017, č. j. -73, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 89 452,40 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci b) částku 89 452,40 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 42 230 Kč s příslušenstvím žalobkyni a) a ohledně částky 42 230 Kč s příslušenstvím žalobci b) (výrok III), a konečně uložil žalované zaplatit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 98 126 Kč (výrok IV).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců částku 47 196 Kč s příslušenstvím, a co do částky 94 480,80 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců žalobu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud vyhověl každému z žalobců v částce 47 196 Kč s příslušenstvím co do nároku na nemajetkovou újmu, zamítl nárok každého z žalobců na nemajetkovou újmu v částce 94 480,80 Kč s příslušenstvím a žalobcům rovněž odepřel nárok na náhradu škody v částce 39 977,80 Kč s příslušenstvím.

Podle ustanovení platí, že dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

S ohledem na skutečnost, že v rozsahu, v němž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nároku žalobců na náhradu škody v částce 39 977,80 Kč s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, ve kterém bylo každému z žalobců vyhověno co do nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 47 196 Kč s příslušenstvím, bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 50 000 Kč, Nejvyšší soud dovolání v uvedeném rozsahu odmítl jako nepřípustné podle ve spojení s K tomu se sluší dodat, že v rozsahu nároků na nemajetkovou újmu ve výši 47 196 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců není dovolání ani subjektivně přípustné, neboť v tomto rozsahu bylo žalobcům odvolacím soudem vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2013, sp. zn. ).

V projednávané věci žalobci dovoláním napadli rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Takové dovolání je však podle nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl ( ).

Dovolací soud se tak dále zabýval přípustností dovolání v rozsahu, v němž odvolací soud zamítl nároky každého z žalobců na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 94 480,80 Kč s příslušenstvím. Nejvyšší soud v tomto směru zároveň připomíná, že je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodů vymezených odvolatelem v dovolání ( věta prvá ).

Ve své judikatuře Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše či formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace konkrétního kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. ). K tomu dovolací soud dodává, že snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 50 %, k němuž v daném případě došlo, není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2016, sp. zn. ).

Otázka snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílení újmy poškozenými nezakládá přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že v případě rodinných příslušníků poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry – jako procesní stranou – sdílena. Z toho důvodu lze odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit [viz část V. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. ]. Od této své judikatury nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

Námitka žalobců týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu (ohledně snížení přiznaného zadostiučinění na základě sdílení újmy a posouzení nároku škody za právní zastoupení) přípustnost dovolání podle nemůže založit, neboť i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ), což v případě žalobců nebyly.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobce, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. ), ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 11. 2018

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu