Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5483/2015

30 Cdo 5483/2015

U S N E S E N Í

M. K.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění ve výši 168 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2015, č. j. -67, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I napadeného rozsudku potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 31. 12. 2014, č. j. -38, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 168 000 Kč s příslušenstvím a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku II odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Částky 168 000 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Újma žalobkyni vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu Dovolací soud při přezkumu formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek obsažených v OdpŠk, přičemž zvolenou formou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. ).

Námitka, že újma žalobkyně nebyla zmírněna tím, že ji advokát „uklidňoval“ a informoval ji, že výsledek řízení bude pro ni příznivý, a že závěr o tom navíc soud učinil bez jakéhokoliv dokazování, nemůže přípustnost dovolání založit. Odvolací soud shledal, že v posuzovaném řízení došlo k průtahům pouze v dovolacím řízení. Jestliže pak uzavřel, že žalobkyni mohlo být zřejmé, že v dovolacím řízení nemá protistrana šanci na úspěch, je zohlednění této skutečnosti v situaci, kdy v dovolacím řízení bylo rozhodováno pouze o „blanketním“ dovolání protistrany, které neobsahovalo zákonné náležitosti a nebylo o ně ve lhůtě pro podání dovolání doplněno, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nemohou ze stejného důvodu založit ani námitky, že odvolací soud neposoudil správně význam předmětu řízení pro žalobkyni, nezohlednil, jakou hodnotu měly věci, o něž v řízení šlo, a nezohlednil vysoký věk a špatný zdravotní stav žalobkyně. Odvolací soud se neodchýlil od ustálené judikatury soudu dovolacího, pokud uvedené skutečnosti nezohlednil vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla v době jediného průtahu v řízení v nejistotě ohledně výsledku řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „stanovisko“, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. ).

Odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, ani pokud přihlížel k zadostiučinění poskytnutému po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty. Jestliže je zadostiučinění poskytnuto po lhůtě stanovené v ustanovení § 15 odst. 1 OdpŠk, je stát s jeho poskytnutím v prodlení, stále se však jedná o zadostiučinění (srov. část VII stanoviska).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka žalobkyně, že poskytnuté zadostiučinění nebylo poskytnuto řádným způsobem, neboť v něm chybí omluva. V posuzované věci ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně omluvu v žalobě požadovala. Na posuzovaný případ tedy nedopadá judikatura Nejvyššího soudu, podle které by omluva měla být jako kompenzační prostředek poskytnuta vždy, pokud poškozený nárok na její poskytnutí uplatní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. ).

Nejvyšší soud připouští, že by bylo na místě, aby stát v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 OdpŠk, pokud dospěje k závěru, že k porušení práva došlo, jej nejen konstatoval, ale aby se za něj rovněž omluvil. Už jen z důvodu slušnosti a vstřícnosti by to bylo (zpravidla) vhodné i v případech, kdy se poškozený omluvy výslovně nedomáhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 37/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nicméně pokud se poškozený, omluvy nedomáhá již v uplatnění nároku u žalované a následně i v žalobě, nemůže být její neposkytnutí důvodem pro kasační zásah Nejvyššího soudu.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka, že žalobkyni měla být přiznána náhrada nákladů řízení. Při řešení uvedené otázky se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, pokud uzavřel, že žalobkyni náhrada nákladů řízení nenáleží, neboť ve věci neměla úspěch (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. ). Judikaturu, podle které výsledek řízení projevující se tím, že poškozenému je přiznáno zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch ( ), byť poškozenému výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze na případ žalobkyně aplikovat pro skutkovou odlišnost nyní posuzované věci. Podle skutkových zjištění bylo žalobkyni zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva poskytnuto ze strany žalované dobrovolně, žalobkyně se s tím však nespokojila a v řízení se nadále domáhala přiznání zadostiučinění v penězích, avšak neúspěšně.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky podle

V Brně dne 24. února 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu