Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1464/2020

28 Cdo 1464/2020-545

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: F. D. R., nar. XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241/35, za účasti: 1) Ústecký kraj, IČ 70892156, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, zastoupený Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem v Děčíně, Řetězová 195/2, 2) AgroZZN, a.s., IČ 45148082, se sídlem v Rakovníku, V Lubnici 2333, zastoupená JUDr. Erikou Neumannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 – Nuslích,Marie Cibulkové 356/34, 3) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 4) Z. V., nar. XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou se sídlem v Mostě, Jaroslava Průchy 1915, a 5) J. V., nar. XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou se sídlem v Mostě, Jaroslava Průchy 1915, o žalobě podle části páté , o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. ledna 2020, č. j. -512, takto:

O d ů v o d n ě n í ( ) :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 8. 2018, č. j. -474, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem jedné ideální třetiny pozemku parc. XY s objektem bydlení XY, část obce XY, v k. ú. XY, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Předestřel otázku, zda na existenci restitučního nároku ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a , kterým se upravují některé otázky související se , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění , mohla mít vliv mezistátní dohoda o vypořádání finančních otázek, uzavřená dne 18. 4. 1973 mezi vládou ČSSR a vládou Kanady. Měl za to, že by uvedená otázka měla být Nejvyšším soudem oproti jeho dosavadní rozhodovací praxi vyřešena jinak.

Účastnice řízení ad 3) navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Účastníci řízení ad 1), ad 2), ad 4) a ad 5) se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „ “); srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustným ( ).

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Spočívá-li pak rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek (na více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ).

V projednávané věci spočívá rozhodnutí odvolacího soudu jednak na posouzení právní otázky účinků mezistátní dohody o vypořádání finančních otázek, uzavřené dne 18. 4. 1973 mezi vládou ČSSR a vládou Kanady, a jednak na posouzení právní otázky, zda je dovolatel oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení Odvolací soud přitom své rozhodnutí založil na konkluzi, že dovolatelem uplatňovaný restituční nárok jednak vylučují účinky předmětné mezistátní dohody a jednak není dán z důvodu, že dovolatel není osobou oprávněnou ve smyslu Dovolatel ovšem předpoklady přípustnosti podaného dovolání vymezuje pouze ve vztahu k otázce účinků zmiňované mezistátní dohody. Ohledně otázky, zda je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení , předpoklady přípustnosti podaného dovolání žel již nikterak nevymezuje. Neohlašuje totiž, zda se napadené rozhodnutí odvolacího soudu při řešení uvedené otázky odchyluje od rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo zda jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem tato již vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jak je tomu i v posuzované věci – viz ), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ; k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , či důvody vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. .

Jestliže tedy rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na posouzení více (výše uvedených) právních otázek, z nichž každé samo o sobě vedlo k zamítnutí žaloby, a dovolatel ve vztahu k jedné z nich (otázka definice osoby oprávněné ve smyslu ustanovení ) nevymezil předpoklady přípustnosti podaného dovolání, nemůže být dovolání ve smyslu ustanovení přípustné.

Na judikaturních závěrech dovolacího soudu o tom, že důsledkem mezistátní dohody o vypořádání finančních otázek, uzavřené dne 18. 4. 1973 mezi vládou ČSSR a vládou Kanady, byla ztráta možnosti vznášet u českých orgánů (podle českého vnitrostátního práva) restituční nároky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. , řešící obdobnou věc žalobce, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. ), přitom není důvodu čehokoliv měnit, když dovolatelem kritizované řešení této právní otázky, přijaté Nejvyšším soudem, obstálo i v rovině ústavněprávní (srov. zejména usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , které bylo vydáno v obdobné věci žalobce, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2007, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. , nebo z aktuální rozhodovací praxe též nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům účastnice řízení ad) 3, která podala vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu) a účastníkům řízení ad 1), ad 4) a ad 5), kteří podali obsahově skromná vyjádření k dovolání, a účastníkovi řízení ad) 2, který se k dovolání nevyjádřil, za dovolacího řízení účelné náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 7. 2020 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu