Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2470/2014

28 Cdo 2470/2014

U S N E S E N Í

F. D. R.

1) město Žatec

, se sídlem v Žatci, náměstí Svobody 1, zastoupeno JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v Lounech, Poděbradova 751,

2) Správa železniční dopravní cesty, státní organizace

, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7,

3) Česká republika – Ministerstvo obrany

, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, náměstí Svobody 471,

4) Česká republika – Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský

, se sídlem v Brně, Hroznová 2, a

5) Česká republika – Státní pozemkový úřad

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

o určení vlastnictví oprávněné osoby

, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. února 2014, č. j. -320, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 4. února 2011, č. j. -248, ve výroku o věci samé, jímž tento soud zamítl žalobu o určení, že žalobci (nynější žalobce a/ F. D. R., tehdy spolu s žalobcem b/ T. W. R., jehož procesním nástupcem se žalobce a/ stal za odvolacího řízení) jsou vlastníky ve výroku označených pozemků v katastrálním území Ž.

Soudy nižších stupňů byla věc projednávána v řízení podle části páté ( a násl.) , , ve znění pozdějších předpisů ), poté, co o návrhu na určení vlastnictví ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů) podaném předchůdcem žalobců J. R. (zemř. 16. 9. 2004) dříve rozhodl negativně pozemkový úřad (rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Lounech ze dne 18. listopadu 2003, č. j. 184/03-R/11/2000/Ver). Jeho rozhodnutí pokládá i odvolací soud za správné, vycházeje ze zjištění, že za nárokované nemovitosti (jež byly původně ve vlastnictví předchůdců navrhovatele D. a M. R., kteří byli o nemovitý majetek připraveni v roce 1939 Německou říší a nedosáhli poválečné restituce) byla původnímu žalobci J. R. (syn D. R.), jakož i vykonavatelce pozůstalosti po M. R. (F. R.) přiznána a vyplacena náhrada, na základě mezinárodní dohody o vypořádání finančních otázek, uzavřené dne 18. dubna 1973 mezi vládou ČSSR a vládou Kanady. V takovém případě – uzavírá odvolací soud, s odkazem na ustanovení , kterým se upravují některé otázky související se , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění – není žalobce (jeho právní předchůdce) oprávněnou osobou k restituci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť dovoláním označenou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí – tedy právních důsledků poskytnutí odškodnění žadateli (nebo jeho právnímu předchůdci) na podkladě mezistátní dohody o vypořádání finančních otázek, uzavřené dne 18. dubna 1973 mezi vládou ČSSR a vládou Kanady, na uplatnitelnost restitučního nároku (zde podle ) – odvolací vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2006, sp. zn. , spolu s dalšími citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu; dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2005, sp. zn. ).

Dovolatelem kritizované řešení relevantní právní otázky přitom obstálo i v rovinně ústavněprávní (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. dubna 2001, sp. zn. , spolu s dalšími rozhodnutími Ústavního soudu dostupné na jeho webových stránkách; usnesení Ústavního soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. ; usnesení Ústavního soudu ze dne 3. prosince 2002, sp. zn. ; usnesení Ústavního soudu ze dne 11. března 2003, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. ; nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2007, sp. zn. , jímž byla odmítnuta ústavní stížnost směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2006, sp. zn. ). I proto Nejvyšší soud neshledává důvody, pro které by se měl od své ustálené rozhodovací praxe odchýlit.

Jednotnost rozhodovací praxe dovolacího soudu, jde-li o řešení uvedené právní otázky, nenarušuje ani dovolatelem předestřený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2000, sp. zn. , jenž otázku uplatnitelnosti restitučního nároku, v situaci, kdy bylo žadateli již dříve poskytnuto odškodnění na základě mezinárodní smlouvy, neřeší, ale zabývá se účinky mezivládní dohody (sjednané dne 29. ledna 1982 mezi vládami ČSSR a USA) na vlastnické právo k nemovitostem, jehož deklarování se v tam označené věci domáhal účastník podle obecných předpisů. [ Vdané souvislosti sluší se pak připomenout též pozdější regulérní změnu rozhodovací praxe v otázce uplatnitelnosti nároku podle obecného předpisu v konkurenci s předpisem obecným, k níž došlo rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyšší soudu ze dne 11. září 2003, sp. zn. , následovaného usnesením pléna Ústavního soudu ze dne ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. , publikovaným pod č. 477/2005 Sb.]. Ačkoliv mezivládní dohoda otázku vlastnictví k dotčenému majetku neřeší, jejím důsledkem byla ztráta možnosti vznášet své nároky přímo u českých orgánů (podle vnitrostátního práva), tak nepřímo, prostřednictvím své vlády (shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. března 2003, sp. zn. ; reflektované též usnesením Nejvyššího soudu ze dne ze dne 6. října 2005, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že žádný z předpokladů přípustnosti dovolání (kterou lze v daném případě poměřovat hledisky uvedenými v ) dán není. Současně uplatňovaná kritika skutkových zjištění (jejich správnosti a úplnosti), stejně tak jako procesního postupu odvolacího soudu v řízení (namítá-li dovolatel, že v potřebném rozsahu nebyly zjišťovány všechny relevantní okolnosti pro posouzení věci) uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle již není; ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, přihlíží dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věty druhé ). V dané souvislosti sluší se také připomenout, že rozhodující skutkové zjištění o vyplacení náhrady, jíž se dostalo předchůdci žalobce (a z něhož odvolací soud činí poměrně logický závěr o naplnění podmínek k poskytnutí odškodnění) dovolatel sporným ani nečinní.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se pak opírá o ustanovení , a , za situace, kdy účastníkům ad 2) – 5) v dovolacím řízení náklady nevznikly a kdy náklady advokátem zastoupeného účastníka ad 1) města Ž. spojené s podáním stručného vyjádření k dovolání, které nebylo možno věcně projednat již pro jeho nepřípustnost, nelze v daném případě považovat za náklady účelně vynaložené k uplatňování či bránění práva.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2015

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu