Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2443/2021

28 Cdo 2443/2021-338

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně: Pražské služby, a. s.,IČO 60194120, se sídlem v Praze 9, Pod Šancemi 444/1, zastoupená Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, za účasti: E. B., nar. XY, bytem XY,zastoupenáJUDr. Danielem Honzíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání E. B. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2021, č. j. -304, takto:

Odůvodnění ( ) :

E. B. napadla dovoláním v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 6. 2020, č. j. -238, jímž bylo rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. PÚ 721/12, v části týkající se pozemku parc. č. XY v k. ú. XY nahrazeno výrokem, dle něhož se dovolatelce tento pozemek nevydává, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Dovolatelka předestřela otázku, zda soudy při přezkumu rozhodnutí pozemkového úřadu o určení vlastnického práva k nemovitosti ve smyslu ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (v řízení o naturální restituci zemědělské nemovitosti odňaté státem v rozhodném období), při posuzování okolnosti, zda nemovitost byla v rozhodném období odňata státem účastníku řízení uplatňujícímu restituční nárok (coby oprávněné osobě dle ), respektive, zda tento účastník ve vztahu k původnímu vlastníku nemovitosti naplňuje podmínky ustanovení , jsou oprávněny zkoumat věcnou správnost správních aktů, jejichž prostřednictvím se stát v rozhodném období ujal držby odňaté nemovitosti. Měla za to, že uvedená otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „ “); srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustným ( ).

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Spočívá-li pak rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek (na více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby (nevyhovění uplatněnému nároku), není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. ).

V projednávané věci spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, jímž uplatněnému restitučnímu nároku nebylo vyhověno, nejen na posouzení předestřené právní otázky, zda dovolatelka je ve smyslu ustanovení osobou oprávněnou, tj. osobou odvozující způsobem uvedeným v ustanovení práva k nárokovanému majetku od práv původního vlastníka, jemuž byl tento majetek v rozhodném období odňat státem (odvolací soud uzavřel, že dovolatelka ve vztahu k původnímu vlastníku odňatého pozemku J. M. B. podmínky ustanovení nenaplňuje), nýbrž též na závěru, že dovolatelka restituční nárok na vydání sporného pozemku (parc. č. XY v k. ú. XY) neuplatnila v prekluzivní lhůtě do 31. 1. 1993 ( ), pročež zanikl. Řešení právní otázky zániku restitučního nároku prekluzí ovšem dovolatelka nikterak nenapadá.

Jestliže tedy rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na posouzení dvou (výše uvedených) právních otázek, z nichž každé samo o sobě vedlo k nevyhovění uplatněnému restitučnímu nároku, a dovolatelka řešení jedné z těchto otázek odvolacím soudem podaným dovoláním nenapadla, nemůže být dovolání ve smyslu ustanovení již jen z tohoto důvodu přípustné.

Závěr o tom, zda byl majetek v rozhodném období odňat osobě, od níž dovolatelka ve smyslu ustanovení odvozuje svá práva, či osobě jiné, je ostatně primárně skutkové povahy. Platí přitom, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. ).

K přezkumu věcné správnosti správních aktů – viz vytýkaná nesprávnost či nezákonnost rozhodnutí finančního odboru Obvodního národního výboru pro Prahu 10 ze dne 13. 12. 1960, č. j. Fin/3-3517/59/Straš-A-12/28-Hrach – mimo rámec správního soudnictví či za stanovených podmínek nyní i v řízení dle části páté pak soud povolán není (k tomu přiměřeně srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. , a ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/1999 a č. 11/2000). Judikatura Nejvyššího soudu ostatně dovodila, že převzetím věci státem bez právního důvodu ve smyslu restitučních předpisů se rozumí převzetí držby, a to i držby neoprávněné (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. ) – k odnětí majetku státem v rozhodném období, zakládajícímu restituční důvody, tak mohlo dojít i na základě nezákonných či věcně nesprávných správních aktů, případně i bez jakéhokoliv právního důvodu.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , část věty před středníkem a v situaci, kdy dovolání E. B. bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 3 100 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 4 114 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 10. 2021

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu