Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4097/2018

28 Cdo 4097/2018-155

USNESENÍ

Arcibiskupství pražského

, identifikační číslo osoby: 004 45 100, se sídlem v Praze 1 – Hradčany, Hradčanské náměstí 56/16, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání nemovitosti oprávněné osobě, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání účastníka (Arcibiskupství pražské) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2018, č. j. -126, t a k t o :

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

V záhlaví označeným rozsudkem, výrokem pod bodem I, odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2017, č. j. -85, jímž bylo nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 14. března 2016, č. j. SPU 124262/2016/Ro, sp. zn. SP12403/2015-537100, tak, že se účastníku podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “) nevydávají pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. st. XY v katastrálním území XY, a pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY em (dále jen „předmětné pozemky“). Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním účastník řízení, Arcibiskupství pražské (dále jen „dovolatel“), a to v jeho celém rozsahu. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny; jako dovolací důvod ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Brojí proti závěru odvolacího soudu, že podmínka funkční souvislosti nemovitostí nemůže být posuzována navzájem mezi nemovitostmi vydávanými podle Neztotožňuje se ani se závěry odvolacího soudu o absenci funkční souvislosti jak mezi předmětnými pozemky navzájem, tak mezi nimi a dovolatelem již vlastněnými pozemky. Navrhuje zrušení rozsudků obou soudů nižších stupňů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání účastníka projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se tu končí odvolací řízení (a jež nepatří mezi usnesení vypočtená v ), je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení , z nichž ovšem žádné naplněno není (napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).

Při zkoumání přípustnosti dovolání nemohl dovolací soud přehlédnout, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu stojí na více, z hlediska úspěšnosti žaloby na sobě nezávislých, důvodech – vedle závěru, že funkční souvislost ve smyslu ustanovení nemůže být dána vzájemně mezi nemovitostmi vydávanými podle tohoto ustanovení, dovoláním kritizovaném, též na tom, že vskutku není dána funkční souvislost jak vzájemně mezi předmětnými pozemky (nárokovanými se zřetelem k ustanovení zákona), tak ani mezi předmětnými pozemky a dovolatelem již vlastněnými pozemky, a že v případě pozemku parc. č. XY v k.ú. XY nebyly skutečnosti svědčící o existenci funkční souvislosti dle dotčeného ustanovení v řízení ani tvrzeny.

Spočívá-li takto rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady přípustnosti vymezené v (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. ).

Posouzení odvolacího soudu, že funkční souvislost (dle ) předmětných pozemků s pozemky ve vlastnictví účastníka není dána již jejich polohovou blízkostí (a to ani v případě pozemků vodního díla a některých pobřežních pozemků) a že funkční souvislost předmětných pozemků navzájem není dána již tím, že jde o jedním vodním tokem propojená vodní díla, se nikterak nepříčí ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž funkční souvislost ve smyslu tohoto ustanovení může a i v minulosti mohla vyplývat pouze z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především s ohledem na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i s jejich vzájemnou polohou v území; z ekonomického hlediska se tato souvztažnost může projevovat či v minulosti projevovala zpravidla tím, že jedna nemovitost je (byla) předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je (bylo) bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné, a oddělením jedné věci od druhé je (byla) jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 151/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. ; přiměřeně pak i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , v němž dovolací soud odmítl argumentaci o funkční souvislosti rybníku a pozemků tvořících koryto vodního toku napájející tento rybník).

Závěr o existenci, či neexistenci skutečností, jež v konkrétním případě (ne)naplňují měřítka vymezená shora odkazovanou judikaturou, je přitom věcí skutkového zjištění a jako takový jej dovoláním ani zpochybnit nelze (to lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle ; srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. ). Omezuje-li se dovolatel na kritiku samotného závěru o funkční souvislosti, aniž by napadal kritéria, z nichž odvolací soud při posouzení funkční souvislosti vycházel, nesou se tyto námitky, „pouze na okraj“ uváděné, v rovině kritiky skutkových zjištění a zpochybnit závěry odvolacího soudu stran neexistence funkční souvislosti jimi úspěšně nelze.

Obstojí-li tedy (jako souladný s judikaturou) již ten odvolacím soudem přijatý závěr, že funkční souvislost ve smyslu ustanovení není dána nejenom mezi předmětnými pozemky a dovolatelem již vlastněnými pozemky, ale ani vzájemně mezi předmětnými pozemky (nárokovanými i s ohledem na citované ustanovení), je pro rozhodnutí nezávažné a nemůže tak založit ani přípustnost dovolání ve smyslu řešení současně položené otázky (jejíž obecné řešení se tak v poměrech účastníků tohoto řízení neprojeví), zda funkční souvislost může být dána i vzájemně mezi nemovitostmi nárokovanými podle odkazovaného ustanovení.

Přípustnost dovolání není založena ani ve vztahu k nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí (uvádí-li dovolatel, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu „v celém rozsahu“), neboť je vyloučena ustanovením

Ze shora uvedeného proto plyne závěr o nepřípustnosti účastníkem řízení podaného dovolání, jež proto Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání ( věty první ) – odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů se opírá o ustanovení , , , části věty před středníkem, a Účastníku, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřísluší a náklady žalobkyně (vznikly-li jí podáním vyjádření k dovolání sepsaného advokátem) nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva. Žalující stát totiž

disponuje dostatečným počtem odborných pracovníků, kteří jsou schopni zajišťovat ochranu jeho zájmů před soudy, a to případně i za využití služeb Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. ). Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení proto nebylo přiznáno žádnému z účastníků.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 3. 2019

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu