Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 979/2020

26 Cdo 979/2020-187

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) P. S., narozeného XY, a b) I. S., narozené XY, oběma bytem XY, zastoupených Mgr. Ing. Filipem Hladišem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, proti žalované M. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Fišerem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, o vyklizení bytu a o zaplacení 1 294,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. listopadu 2019, č. j. -167, t a k t o :I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 422 Kč, k rukám Mgr. Ing. Filipa Hladiše, advokáta se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 12. 2018, č. j. -124, rozhodl o povinnosti žalované „a všech, kdo s ní bydlí“, vyklidit byt č. 6 nacházející se v druhém nadzemním podlaží, tj. prostřední byt naproti schodišti, stavby – budovy č. p. XY stojící na pozemku p. č. XY v katastrálním území a obci XY (dále jen „byt“, nebo „předmětný byt“), a vyklizený jej předat žalobcům do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), o povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku 1 294,40 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že žaloba na vyklizení je důvodná, neboť žalovaná předmětný byt užívá bez právního důvodu od 20. 1. 2017 poté, co nájemní poměr skončil na základě výpovědi z nájmu ze dne 19. 12. 2016, která se dostala do sféry jejího vlivu dne 20. 12. 2016.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „ “, neboť předložená právní otázka (zda a kdy se doručovaná výpověď z nájmu dostala do sféry dispozice dovolatelky) již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a od řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v souladu.

Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( a 3 ) dovolatelka uplatnila rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu (skutková zjištění rozhodná pro posouzení objektivní možnosti adresáta seznámit se s doručovanou výpovědí).

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (jakým je i výpověď z nájmu bytu) v režimu ( , , ve znění do 31. 12. 2013 – dále „obč. zák.“) předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice ( obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. , ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. ). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. , ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. , a ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , v nichž rovněž dovodil, že nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony. Není proto důvod bránit se tomu, aby se výklad uvedený shora vztahoval i na ni.

S předestřenými právními názory se Nejvyšší soud ztotožňuje i v poměrech právní úpravy obsažené od 1. 1. 2014 v zákoně č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Povaha výpovědi z nájmu bytu jakožto adresného jednostranného hmotněprávního jednání totiž zůstala nedotčena a i nadále platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě v okamžiku, kdy jí projev vůle dojde ( o. z.) - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. , či ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. .

Jestliže v projednávané věci na základě zjištěného skutkového stavu odvolací soud usoudil, že výpověď z nájmu byla dovolatelce (účinně) doručena na adresu jejího bydliště, a dostala se do její dispoziční sféry (proto, že na základě výzvy k vyzvednutí zásilky a poučení pošty ze dne 20. 12. 2016 objektivně nabyla možnost vyzvednout si zásilku obsahující dotčenou výpověď na poště a seznámit se tak s jejím obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět) a zároveň dovolatelka neuvedla žádný relevantní důvod, který by bránil tomu, aby si doručovanou písemnost vyzvedla, je jeho rozhodnutí výrazem standardní soudní praxe.

Vytýká-li dovolatelka dále odvolacímu soudu zásah do jejího legitimního očekávání, porušení práva na spravedlivý proces či nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, uplatnila ve skutečnosti vady řízení. Vady řízení však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek v celém jeho rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu v této části ani přípustné.

Je-li rozsudek odvolacího soudu napadán v té části výroku I., jíž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku 1 294,40 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a jíž tak odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, není dovolání v této části přípustné podle

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [ ] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 1. 7. 2020

JUDr. Jitka Dýškovápředsedkyně senátu