Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 268/2011

26

Cdo 268/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce S. Č.,zastoupeného Mgr. Ivou Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Leštínská 12, proti žalované městské části Praha 3, se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo náměstí 700/9, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2010, č. j. -31, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. října 2009, č. j. -16, zamítl žalobu (doručenou mu dne 1. června 2009) na určení, že je neplatná výpověď žalované ze dne 12. března 2009 z nájmu žalobce k „bytu o velikosti 2+0 s příslušenstvím, č. 5, ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. 2360, v ulici K. 203 v P. 3 - Žižkov“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Z provedených důkazů soud prvního stupně především zjistil, že žalovaná (pronajímatelka předmětného bytu) dala žalobci (nájemci bytu) výpověď z nájmu bytu datovanou dnem 12. března 2009 (dále jen „výpověď ze dne 12. března 2009“, resp. „výpověď“), že výpověď mu doručovala na adresu předmětného bytu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (pošty), že zásilka obsahující výpověď adresovanou žalobci byla po neúspěšném pokusu o doručení uložena na poště dne 19. března 2009 a že dne 2. dubna 2009 byla vydána Andrey Čihákové (zplnomocněné dceři žalobce).

Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že výpověď z nájmu bytu je vůči adresátovi účinná okamžikem, kdy se ocitne v jeho dispoziční sféře a adresát má objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit ( , , ve znění po novele provedené – dále jen „obč. zák.“). V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. listopadu 2008, sp. zn. . Poté dovodil, že v daném případě nastaly hmotněprávní účinky výpovědi dne 19. března 2009, kdy měl žalobce na základě oznámení pošty objektivně možnost vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď. Uzavřel, že byla-li výpověď doručena žalobci dne 19. března 2009, pak žaloba na určení její neplatnosti podaná u soudu až dne 1. června 2009 byla podána po marném uplynutí (prekluzívní) šedesátidenní lhůty upravené v ustanovení obč. zák. Za této situace žalobu na určení neplatnosti výpovědi zamítl.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. března 2010, č. j. -31, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správný pokládal rovněž právní názor, který na jeho základě přijal soud prvního stupně ohledně hmotněprávních účinků výpovědi ze dne 12. března 2009, tj. že tyto účinky nastaly dne 19. března 2009. S přihlédnutím k uvedenému právnímu názoru shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla podána po marném uplynutí zákonem stanovené prekluzívní lhůty. Proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm vyjádřil přesvědčení, že projev vůle se nemůže dostat do sféry dispozice adresáta, který z objektivních důvodů (např. z důvodu hospitalizace či dlouhodobějšího pobytu v zahraničí apod.) není v době doručování zásilky přítomen v místě svého bydliště. V této souvislosti připomněl, že již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že z důvodu vážné nemoci (pásový opar) se v době od 17. března do 3. dubna 2010 (správně 2009) v bytě nezdržoval a že jeho dcera, kterou zmocnil k přebírání jemu adresované pošty, byla v té době v zahraničí. Namítl, že v napadeném rozsudku se odvolací soud s těmito okolnostmi nijak nevypořádal. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání vyvracela správnost použitých dovolacích námitek a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění po novele provedené – dále jen „ “) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží.

Napadený potvrzující rozsudek spočívá rovněž na (předběžném) právním názoru, že výpověď ze dne 12. března 2009 byla žalobci účinně doručena dne 19. března 2009, tedy toho dne, kdy byla zásilka obsahující výpověď uložena na poště. Správnost tohoto právního názoru dovolatel – prostřednictvím (způsobilého) dovolacího důvodu podle – zpochybnil. Dovolací soud dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí lze přisoudit zásadní právní význam pro řešení otázky, zda se výpověď dostala do sféry dispozice dovolatele dne 19. března 2009, tj. v den, kdy zásilka obsahující výpověď byla uložena na poště, a to bez ohledu na to, zda se tam dovolatel (jím zmocněná osoba) v době jejího doručování zdržoval; uvedená otázka je totiž soudy rozhodována rozdílně, byť již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena (viz posléze uvedený výklad). Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existence uvedených vad namítána nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 711 odst. 3 obč. zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2 obč. zák.), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu, a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Ve smyslu § 711 odst. 5 obč. zák. nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu. Z řečeného mimo jiné vyplývá, že ve smyslu § 711 odst. 3 věty první obč. zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci a že šedesátidenní lhůta k podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi začne běžet právě ode dne doručení výpovědi nájemci (§ 711 odst. 5 obč. zák.). Pro úplnost zbývá dodat, že šedesátidenní lhůta podle § 711 odst. 5 obč. zák. je lhůtou prekluzívní (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 13. srpna 2008, sp. zn. , z 10. června 2009, sp. zn. , z 20. října 2009, sp. zn. , a ze 17. prosince 2009, sp. zn. ).

Podle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. května 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, str. 157) je výpověď z nájmu bytu hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice ( obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. 9. vydání Komentáře autorů JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., prof. JUDr. Jiřího Švestky, DrSc., JUDr. Marty Škárové a kol. vydané v roce 2004 v nakladatelství C. H. Beck Praha a dále například rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 16. března 2005, sp. zn. , uveřejněný pod C 3314 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. června 2004, sp. zn. , a z 15. ledna 2004, sp. zn. ). Ke zmíněnému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích z 19. listopadu 2008, sp. zn. (tj. v rozhodnutí, na které odkázal soud prvního stupně), a z 22. září 2010, sp. zn. , v nichž rovněž dovodil, že nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony. Není proto důvod bránit se tomu, aby se výklad uvedený shora vztahoval i na ni. Pro úplnost zbývá připomenout, že právní názory prezentované v posledně uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud zaujal již v poměrech právní úpravy výpovědi (pronajímatele) z nájmu bytu obsažené v ve znění účinném po novele provedené

V projednávaném případě dovolatel v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně mimo jiné uvedl, že „se od 17. 3 do 3. 4. 2009 v bytě, z důvodu vážné nemoci (pásový opar), nevyskytoval“ a že „ani jím zmocněná dcera A. Č. v bytě od 18. 3. do 1. 4. 2009 nebyla přítomna, neboť v uvedené době pobývala v zahraničí“ (srov. podání na č. l. 20 – 21 spisu). Dovolací soud zastává názor, že tyto okolnosti (pokud by byly prokázány) jsou způsobilé založit překážku, která až do jejího odpadnutí objektivně vylučuje možnost nepřítomného adresáta seznámit se s obsahem jemu adresovaného projevu vůle – v daném případě výpovědi z nájmu bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2010, sp. zn. ). Uvedené (právně významné) okolnosti však nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, a proto se jimi tento soud zabývat nemohl. Ani odvolací soud se jimi ovšem nezabýval a tento svůj postup ani nijak nevysvětlil (např. odkazem na ustanovení ). Jestliže se tedy odvolací soud (bez dalšího) ztotožnil se závěrem, že dovolatel měl objektivní příležitost seznámit se s obsahem výpovědi již dne 19. března 2009, aniž se vypořádal se shora uvedenými (právně významnými) okolnostmi tvrzenými v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (např. tak, že v daném případě nemohou být odvolacím důvodem), je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle byl užit opodstatněně.

Z řečeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle a jeho obsahové konkretizace správný. Dovolací soud ho proto podle věty za středníkem zrušil a podle věty první věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. června 2011

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu