Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3770/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně A. P., zastoupené advokátem, proti žalované Ing. N. Ch., zastoupené  advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. dubna 2008, č. j. -115, takto:

I.      Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. května 2007, č. j. -30, zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi žalované ze dne 23. října 2006 z nájmu žalobkyně k „bytu č. 4 o velikosti 2+1 s příslušenstvím ve třetím patře domu B.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. dubna 2008, č. j. -115, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzaly oba soudy mimo jiné za zjištěno, že žalovaná (pronajímatelka předmětného bytu) dala žalobkyni (nájemkyni bytu, popřípadě společné nájemkyni bytu, svědčí-li žalobkyni a jejímu manželovi právo společného nájmu předmětného bytu) dne 23. října 2006 výpověď z nájmu bytu z důvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), že zásilka obsahující výpověď z nájmu bytu a adresovaná žalobkyni byla dne 23. října 2006 předána k poštovní přepravě, že při jejím doručování nebyla adresátka zastižena, a proto byla zásilka dne 24. října 2006 uložena na poště B. a adresátka byla o tom vyrozuměna, že zásilka byla takto na poště uložena do 8. listopadu 2006 a že poté byla vrácena zpět odesilateli (neboť žalobkyně si ji v úložní lhůtě nevyzvedla). Na tomto skutkovém základě soudy obou stupňů dovodily, že hmotněprávní účinky výpovědi z nájmu bytu nastaly dne 8. listopadu 2006, tj. v okamžiku, kdy žalobkyně i přes oznámení o uložení zásilky nevyužila objektivní možnosti seznámit se s jejím obsahem (a tudíž s výpovědí z nájmu bytu ze dne 23. října 2006). Poté uzavřely, že žaloba byla podána opožděně (až po marném uplynutí šedesátidenní lhůty uvedené v ustanovení obč. zák.), neboť výpověď z nájmu bytu se stala perfektní dne 8. listopadu 2006 a žaloba byla podána až dne 24. ledna 2007. Vzhledem k této skutečnosti odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“). Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle , odst. 3 Předně namítla, že „soud vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“. V této souvislosti uvedla, že jí „nebyla doručena výpověď z předmětného bytu, neměla ani ve sféře své dispozice doklad o tom, že se jí žalovaná takovouto výpověď snaží doručit“, a že „se ani jeden ze soudů de facto nepřesvědčil o tom, že jí byla výpověď odeslána“. Poté namítla, že „nemohla být adresátkou výpovědi z předmětného bytu, když byla pouze odvozeným nájemcem předmětného bytu od nájemce – svého manžela, který má uzavřen smluvní vztah se žalovanou“; zde poukázala na závěry, které v této souvislosti podle jejího názoru dovozuje odborná literatura. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právními názory soudů obou stupňů a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, nebude-li odmítnuto (pro nepřípustnost).

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. dubna 2008, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Dovolací soud zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že v projednávané věci dovolatelka uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod podle (jímž brojila proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci podle obč. zák.) a dále rovněž dovolací důvod podle (jehož prostřednictvím oběma soudům vytkla, že se „nepřesvědčily o tom, že jí byla výpověď odeslána“). Přitom však přehlédla, že k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k vadám podle , (a také k vadám uvedeným v , a b/ a ) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Nad rámec uvedeného však lze dodat, že oba soudy vyšly rovněž ze skutkového zjištění, že zásilka obsahující výpověď z nájmu bytu a adresovaná žalobkyni byla dne 23. října 2006 předána k poštovní přepravě.

Napadené potvrzující rozhodnutí spočívá na právním názoru, že žaloba byla podána opožděně (až po marném uplynutí šedesátidenní lhůty uvedené v ustanovení § 711 odst. 5 obč. zák.), neboť výpověď z nájmu bytu se stala perfektní dne 8. listopadu 2006 a žaloba byla podána až dne 24. ledna 2007. Z obsahu dovolání vyplývá, že ačkoliv dovolatelka v dovolání formálně odkázala rovněž na způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , ve skutečnosti tento dovolací důvod nijak obsahově nekonkretizovala; jinak řečeno prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu správnost zmíněného právního názoru ani nezpochybnila (v tomto směru uplatnila pouze nezpůsobilý dovolací důvod podle – viz předcházející výklad).

Jestliže dovolatelka ve skutečnosti nezpochybnila (prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle ) správnost právního názoru, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pak tento právní názor obstojí již jen proto, že nemohl být podroben dovolacímu přezkumu ( věta první ); musí proto obstát i napadené rozhodnutí vycházející z názoru, že – z důvodů uvedených na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí – byla žaloba podána opožděně.

K otázce povahy lhůty uvedené v § 711 odst. 5 obč. zák. dovolací soud dodává, že judikatura se již ustálila v názoru, že jde o lhůtu prekluzivní (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 13. srpna 2008, sp. zn. , a z 10. června 2009, sp. zn. ).

K dovolací námitce, že žalobkyně „nemohla být adresátkou výpovědi z předmětného bytu, když byla pouze odvozeným nájemcem předmětného bytu od nájemce – svého manžela, který má uzavřen smluvní vztah se žalovanou“, dovolací soud dodává následující. Pokud se snad tímto žalobkyně – v rozporu s logikou věci – pokusila zpochybnit své nájemní právo k bytu, pak Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 17. června 2008, sp. zn. , uveřejněném pod č. 33 v sešitě č. 3 z roku 2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že výpověď z nájmu bytu daná osobě, která není nájemcem bytu, nemá žádné právní účinky.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (, a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 342,- Kč představující 19 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. října 2009

JUDr. Miroslav  F e r á k, v. r.

předseda senátu