Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 62/2026

-149

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Hemingway Gastro Group s.r.o., se sídlem v Praze 1, Opatovická 1737/3, IČO 28211049, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, proti žalované Student Immo-Consulting GmbH,se sídlem Schickenhof 7, 904 03 Norimberk, Spolková republika Německo, zastoupené Mgr. Petrem Brožovským, advokátem se sídlem v Plzni, Božkovská 316/11, o přezkum platnosti a oprávněnosti jednostranného ukončení nájemní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. -101, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 150 Kč k rukám Mgr. Petra Brožovského, advokáta se sídlem v Plzni, Božkovská 316/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhala určení, že přípis žalované ze dne 4. 7. 2023 nazvaný „Ukončení nájemní smlouvy z důvodu naplnění smluvních a zákonných podmínek pro odstoupení od nájemní smlouvy ze dne 25. 6. 2018 a pro výpověď nájemní smlouvy ze dne 25. 6. 2018“ je zdánlivým právním jednáním, ke kterému se nepřihlíží, in eventum určení, že odstoupení od nájemní smlouvy ze dne 25. 6. 2018 a výpověď nájemní smlouvy ze dne 25. 6. 2018, na jejímž základě žalobkyně užívá pozemek č. p. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova č. p. XY, oboje zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, ze dne 4. 7. 2023, jsou neplatné.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 8. 2024, č. j. -63, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. -101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není z níže uvedených důvodů přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

5. Přípustnost dovolání podle nezakládá dovolatelkou zpochybněná otázka sjednaného obsahu a rozsahu služebnosti požívacího práva, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá (nezávisí). V projednávané věci se totiž odvolací soud primárně ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, na které odkázal (bod 10 napadeného rozsudku). K závěru, že (bez ohledu na chybné označení) pronajímatelkou byla Š. U., přitom soud prvního stupně dospěl výkladem nájemní smlouvy ze dne 25. 6. 2018, při kterém s odkazem na právní úpravu obsaženou v a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , zohlednil skutečnou vůli jednajících stran, jakož i jejich následné chování. Poukázal-li v této souvislosti na závěry obecných soudů v řízení vedeném u Obvodního soudu pod sp. zn. , podle nichž Š. U. jako oprávněná ze služebnosti měla právo pronajmout služebnou nemovitost, lze jeho úvahy v tomto směru chápat pouze jako argument podpůrný (argument „navíc“). Výklad smlouvy pak dovolatelka účinně nezpochybnila (ve vztahu k němu totiž neformulovala žádnou otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat, ani nevymezila žádné kritérium přípustnosti dovolání).

6. Pro úplnost lze dodat, že k přenechání věci do užívání jinému se může platně zavázat i osoba, která k tomu nebyla při uzavření smlouvy vůbec oprávněna (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. ).

7. Nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. ).

8. Přípustnost dovolání podle nezakládá ani další dovolatelkou zpochybněná otázka počátku běhu lhůty pro podání námitek proti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání, neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

9. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (jakým je i výpověď z nájmu nebytových prostor, nyní prostoru sloužícího podnikání) v režimu (, , ve znění do 31. 12. 2013 – dále „obč. zák.“) předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice ( obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost (nepřítomné) osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. , ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. ). Kritérium objektivní možnosti seznámit se s obsahem adresovaného hmotněprávního úkonu se přitom uplatní i při doručování písemností právnickým osobám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. ).

10. S předestřenými právními názory se Nejvyšší soud ztotožňuje i v poměrech právní úpravy obsažené od 1. 1. 2014 v zákoně č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. z.“). Povaha výpovědi z nájmu (v dané věci prostoru sloužícího podnikání) jakožto adresného jednostranného hmotněprávního jednání totiž zůstala nedotčena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 17. 5. 2022, sp. zn. , či ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. , a v nich citovanou judikaturu).

11. Jestliže tedy odvolací soud považoval pro počátek běhu lhůty pro podání námitek proti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání datum 4. 7. 2023, kdy byla zásilka obsahující výpověď z nájmu uložena na poště, neodchýlil se od shora uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

12. Námitkou, že dovolatelka nebyla vyrozuměna o uložení zásilky na poště, se odvolací soud nezabýval, neboť ji posoudil jako nepřípustnou novotu ve smyslu a vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Nemohl se jí proto zabývat ani dovolací soud ( ).

13. Dovolací soud proto dovolání odmítl podle

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 17. 2. 2026

Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu