Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3210/2019

-412

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně ISSO – Inženýrské stavby Sokolov, s. r. o., se sídlem  ve Svatavě, Pohraniční stráže 255, PSČ 357 03, identifikační číslo osoby 18248675, zastoupené Mgr. Barborou Musilovou, advokátkou,se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96, proti žalované Prosecké skály s. r. o.,se sídlem v Praze 9, Freyova 1/12, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 24243108, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168,  o zaplacení částky  14 681 408 Kč příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9  pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, č. j. -366, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 61 080,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky.

Stručné odůvodnění:( )

Dovolání, jež může být přípustné toliko podle , Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že v dovolání, které může být  přípustné jen podle , je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. již usnesení ze dne  27. 8. 2013, sen. zn. ,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 4/2014“).

Dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, majíc dovolání za přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení „otázky hmotného nebo procesního práva“, při jejímž řešení  se odvolací soud odchýlil  od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; dle jejího mínění je rozhodnutí odvolacího soudu „především v přímém rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a  sp. zn. a celkově je jeho rozhodnutí v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu“.  

Otázku hmotného práva, kterou měl odvolací soud řešit v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dovolatelka výslovně nezformulovala; z obsahu dovolání je patrno, že v rozporu s judikaturou má být právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož k prodlení žalobkyně s prováděním díla (a tedy ke vzniku povinnosti zaplatit smluvní pokutu a ke vzniku odpovědnosti za škodu) nedošlo, neboť nemohla splnit svůj závazek v důsledku prodlení dovolatelky s poskytnutím nezbytného spolupůsobení.

Podle obsahu dovolání však dovolatelka ve skutečnosti rozpor tohoto právního závěru s judikatorními závěry dovolacího soudu citovanými v dovolání nenamítá; společným jmenovatelem jejích argumentů vztažených k  závěrům rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. , ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. , ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. , a ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. , a k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2007, sp. zn. , a ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. (které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách), je tvrzení, že mezi případným jejím prodlením s poskytnutím součinnosti při provádění díla a prodlením žalované s prováděním díla neexistuje příčinná souvislost.  

Existence příčinné souvislosti však není otázkou právní, nýbrž skutkovou (srov. k tomu závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. , a dále např. rozsudek ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 1025, usnesení ze dne 26. 2. 2008, , a důvody usnesení ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 109/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Příčinná souvislost se prokazuje; právní posouzení příčinné souvislosti spočívá toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 49/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupuje-li dovolatelka tak, že prosazuje vlastní verzi skutkového stavu věci, na níž pak následně staví argumentaci právní, sluší se připomenout rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (z četných rozhodnutí srov. již citovaný R 4/2014 a dále např. usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. ).

Zkoumat, zda je závěr odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti v souzené věci správný (zda je skutečně opodstatněn), by znamenalo podrobit dovolacímu přezkumu správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů, ten však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, provázená odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. (jde o nález ze dne 2. 6. 2009, uveřejněný pod číslem 129/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a sp. zn. (jde o nález ze dne 28. 6. 2011, uveřejněný pod číslem 126/2011 tamtéž) a na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 11. 5. 2011) a sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 29. 5. 2013), že z napadeného rozhodnutí nelze rozpoznat, jaké myšlenkové konstrukce vedly odvolací soud k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, resp. nejsou z něho seznatelné důvody, pro které bylo její odvolání shledáno nedůvodným, napadený rozsudek je tudíž nepřezkoumatelný a bylo porušeno právo dovolatelky na spravedlivý proces.

Nejvyšší soud souhlasí s dovolatelkou v tom, že odvolací soud mohl být v odůvodnění svého rozhodnutí sdílnější. V absenci podrobného vypořádání se s odvolacími námitkami žalované (dovolatelky) však v poměrech zde souzené věci neshledává ústavně právní rozměr.

Ústavní soud např. v nálezu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 225/2014 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, s odkazem na svou předchozí judikaturu vysvětlil, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení. Pojmu „adekvátně“ přitom nutno z pohledu mezí nezávislého soudního rozhodování (y ČR) rozumět tak, že se požaduje přiměřeně dostatečná míra odůvodnění, tj. rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu s tím, že závazek odůvodnit rozhodnutí nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Rozsah reakce na konkrétní námitky je tedy co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní, resp. i s otázkou případů hraničních, když nutno reflektovat, že lze požadovat pouze takovou míru přesnosti, jakou povaha předmětu úvahy připouští.

Za rozhodné z hlediska zásad vytýčených Ústavním soudem považuje Nejvyšší soud skutečnost, že ve zde souzené věci žalobkyně (dovolatelka) uplatnila v odvolání tytéž námitky, jimiž argumentovala již v řízení před soudem prvního stupně a s nimiž se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí velmi podrobně a pečlivě vypořádal. Jestliže se odvolací soud v takové procesní situaci víceméně omezil na sdělení, že se s vývody soudu prvního stupně ztotožňuje, a odkázal na jeho odůvodnění, které vyhodnotil a výslovně označil jako výstižné, pak je zřejmé, proč shledal odvolání nedůvodným, a právo dovolatelky na spravedlivý proces podle názoru Nejvyššího soudu dotčeno nebylo.

Zjevně neopodstatněná je výtka, že odvolací soud se v rámci právního posouzení věci omezil na pouhý odkaz na judikaturu. Odvolací soud v bodě 25 odůvodnění svého rozhodnutí na citaci judikatorních závěrů navázal výkladem, jak se tyto závěry podle jeho úsudku promítají v poměrech posuzované věci.    

Přípustnost dovolání proti té části prvního výroku a proti druhému výroku napadeného rozsudku, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je vyloučena ustanovením

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Dovolání obsahovalo návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. , a z judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 26. 3. 2019, sp. zn , ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. , či ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.    

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 13. 11. 2019

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu