Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1242/2008

23

Cdo 1242/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce JUDr. K. M., insolvenční správkyně, úpadce Olšanské papírny, a. s., Lukavice 21, IČ 00012351, proti žalovanému BEMOINVEST, spol. s r. o., se sídlem v Benešově u Prahy, Na Bezděkově 2056, IČ 45145091, zast. Mgr. Markem Nespalou, advokátem, AK se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, o zaplacení 1.695.811,- Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2007, č. j. -119, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. listopadu 2006, č. j. -66, ve znění opravného usnesení ze dne 4. prosince 2006, č. j. -77, zamítl žalobu o zaplacení 1.218.855,80 Kč a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 476.955,20 Kč a na náhradě nákladů 227.979,20 Kč.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. listopadu 2007, č. j. -189, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ohledně zaplacení částky 1.218.855,80 Kč a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobu o zaplacení částky 476.955,20 Kč zamítl a dále změnil i výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu těchto nákladů 125.280,60 Kč.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, avšak dospěl k jiným právním závěrům. Předmětem žaloby byla smluvní pokuta ve výši 1.695.811,- Kč za prodlení žalovaného s dokončením díla dle smlouvy ze dne 9. března 1999 a jejího dodatku č. 1 za období od 26. srpna 2000 do 22. července 2003, kdy žalobce od smlouvy o dílo odstoupil.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud dále uvedl, že žalovaný dílo nedokončil ve smluveném termínu do 31. července 1999 ani v termínu do 30. června 2000, sjednaném v dodatku č. 1. Žalovaný nepokračoval v provádění prací z důvodu neuhrazení provedených prací za červen a červenec 1999, vyúčtovaných fakturou ze dne 31. července 1999 č. 2223/99/040. Tuto fakturu žalobce neuhradil ani v náhradní lhůtě do 15. března 2000, sjednané v dodatku č. 1. Stavební práce byly přerušeny zápisem ve stavebním deníku ze dne 31. července 1999, podepsaným oběma účastníky.

Odvolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný v období od 26. srpna 2000 do 22. července 2003 nebyl v prodlení a že žalobcův nárok „s ohledem na ust. § 365 obch. zák. není důvodný“. Proto potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně a ve zbývající části změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení 476.955,20 Kč zamítl.

Dovoláním ze dne 18. 2. 2008 žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podle a v případě měnícího výroku je dovolání přípustné podle

V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že odvolací soud s odkazem na ust. § 365 obch. zák. nesprávně dovodil, že žalovaný (zhotovitel) nebyl v období od 26. srpna 2000 do 22. července 2000 v prodlení, a to z důvodu prodlení žalobce (objednatele) se zaplacením provedené části díla. Dále odvolacímu soudu vytýká, že neaplikoval ust. § 370 obch. zák. o prodlení věřitele a je toho názoru, že „předchozí zaplacení provedené části díla zcela jistě není nutným spolupůsobením“ objednatele pro včasné dokončení díla, a proto byl žalovaný v prodlení s dokončením sjednaného díla a je povinen zaplatit předmětnou smluvní pokutu.

V dovolacím řízení bude podle dovolatele nutné vyřešit obecnou právní otázku, a to zda existence prodlení objednatele se zaplacením části provedeného díla je bez dalšího (automaticky) neposkytnutím nutného spolupůsobení objednatele, bez kterého zhotovitel nemůže splnit svůj závazek, a to za situace, kdy neexistuje ujednání, v němž je dokončení díla podmíněno zaplacením části provedeného díla.

Dále dovolatel napadl závěr odvolacího soudu, jímž přisvědčil žalované, že včasné placení je jednou ze základních zásad poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.), a proto je v rozporu s těmito zásadami placení smluvní pokuty objednateli za prodlení s dokončením díla, byl-li objednatel v prodlení se zaplacením ceny části díla.

Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V podání ze dne 11. 3. 2008 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že dovolání je zjevně nepřípustné, neboť po právní stránce nemá zásadní význam. Dále popsal skutkový stav věci a dovozoval, že smlouvou o dílo byl založen synallagmatický závazek, proto žalovaným mělo být plněno až poté, co plnil žalobce. Žalovaný dále odkázal na ust. § 325 obch. zák. a uvedl, že byl připraven plnit a podle ust. § 326 odst. 1 obch. zák. mohl odepřít své plnění do doby poskytnutí plnění žalobcem. Žalobce však pro platební neschopnost faktury za práce provedené v červnu a červenci 1999 nezaplatil (neplnil).

Žalovaný ve vyjádření dále uvedl, že po uplynutí lhůty pro zaplacení dlužné částky sjednané v dodatku č. 1 ze dne 13. prosince 1999 od smlouvy o dílo dne 6. dubna 2000 odstoupil.

Žalovaný se dále ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že pro neuhrazení faktur za provedené stavební práce nebyl v období od 26. srpna 2000 do 22. července 2003 v prodlení.

Dále žalovaný uvedl, že žalobci nedokončením díla nevznikla žádná škoda a smluvní pokuta tak mohla být soudem prvního stupně smluvní pokuta snížena podle § 301 obch. zák. „na nulu“. Jednání žalobce je podle žalovaného v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, když sám znemožnil plnění žalovaného neplacením provedených prací a tím zavdal příčinu k odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného, i když žalobce tvrdí, že písemné odstoupení ze dne 6. dubna 2000 neobdržel.

Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako zjevně nedůvodné odmítl, popř. dovolání žalobce zamítl a přiznal žalovanému náklady řízení ve výši 85.466,- Kč včetně DPH.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) s ohledem na čl. II. bod 12 projednal a rozhodl o dovolání podle účinného do 30. června 2009 (dále též jen „ “) a poté shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou ( ), dovolání obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ( ) a jím bylo dovolání též sepsáno ( ).

Nejvyšší soud dále z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl B, vložka 87, shledal, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 2009, sp. zn. , které nabylo právní moci dne 11. března 2009, byl na majetek dlužníka (žalobce) prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byla ustanovena JUDr. K. M., a s touto osobou bude dovolací soud jako se žalobcem nadále jednat, neboť na výzvu dovolacího soudu přípisem ze dne 28. ledna 2010 navrhla, aby bylo pokračováno v soudním řízení.

Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je v posuzované věci dovolání přípustné.

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž tento soud zamítl žalobu o zaplacení částky 1.218.855,80 Kč. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ust. a c)

V posuzované věci není proti tomuto výroku dovolání přípustné podle , neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně a přípustnost dovolání může být založena jen při splnění podmínek stanovených v

Podle ust. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Pokud jde o výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 476.955,20 Kč tak, že žalobu zamítl, je dovolání proti tomuto výroku přípustné podle ust.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel pokládá za nesprávný právní názor odvolacího soudu, že žalovaný jako zhotovitel nebyl v prodlení v období od 26. srpna 2000 do 22. července 2003 z toho důvodu, že žalobce jako objednatel byl v prodlení se zaplacením provedené části díla, a proto mu nepřísluší sjednaná smluvní pokuta ve výši 1.695.811,- Kč.

Ze skutkových zjištění, v dovolání nezpochybněných, vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 9. března 1999 smlouvu o dílo s tím, že dílo mělo být dokončeno do 31. července 1999.

Zápisem ve stavebním deníku byly stavební práce přerušeny ke dni 31. července 1999 z důvodu žalobcem sdělených finančních potíží a neuhrazených provedených stavebních prací v červnu a červenci 1999 dle faktury č. 2223/99/040 z 31. července 1999. Dodatkem č. 1 ze dne 13. prosince 1999 si strany sjednaly náhradní termín dokončení díla do 30. června 2000 a zároveň ujednaly, že žalobce uhradí práce provedené v červnu a červenci 1999 do 15. března 2000. V náhradním termínu žalobce předmětnou fakturu neuhradil. Žalovaný dílo v náhradním termínu nedokončil, a proto mu žalobce podle čl. VIII. bod 7.1 smlouvy o dílo vyúčtoval smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla ve výši 1.695.811,- Kč za období od 26. srpna 2000 do 22. července 2003, kdy žalobce odstoupil od smlouvy o dílo.

Rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na ustanovení § 365 obch. zák. spočívá na závěru, že vzhledem k tomu, že žalobce neuhradil práce provedené v měsíci červnu a červenci 1999, nebyl žalovaný v prodlení v období od 26. 8. 2000 do 22. 7. 2003, za něž je požadována smluvní pokuta.

Spornou právní otázkou tedy je, zda neuhrazení ceny části zhotovitelem (žalovaným) provedeného díla, při sjednané měsíční fakturaci má za následek prodlení věřitele (objednatele, žalobce), pro nějž nemohl plnit dlužník (žalovaný) svůj závazek dokončit dílo.

Podle § 365 2. věta obch. zák. není dlužník v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

Věřitel je podle § 370 obch. zák. v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.

Z uvedeného vyplývá, že věřitel se mj. může dostat do prodlení, pokud dlužníkovi neposkytne spolupůsobení, které je nutné k tomu, aby byl dlužník vůbec schopen smluvené plnění poskytnout. Součinnost věřitele může být sjednána ve smlouvě, což však není nezbytnou podmínkou pro posouzení toho, zda určitá součinnost věřitele bránila splnění dlužníkova závazku. Vždy půjde o posouzení toho, zda určitá součinnost věřitele je objektivně nutná k tomu, aby dlužník mohl plnit svůj závazek.

Za uvedeného stavu věci a výkladu ust. § 370 obch. zák. nelze v posuzovaném případě dospět k závěru, že žalobce (jako věřitel) tím, že neuhradil provedené práce dle dohody ve smlouvě o dílo (měsíční fakturace provedených prací) neposkytl žalovanému objektivně nutné spolupůsobení k tomu, aby žalovaný (dlužník) mohl svůj závazek plnit. Ze smluvního ujednání o měsíční úhradě provedených prací taktéž nevyplývá, že další postup prací by byl vázán na jejich průběžnou úhradu a v tom bylo spatřováno nutné spolupůsobení žalobce.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce je důvodné, neboť odvolací soud v posuzovaném případě nesprávně vyložil ust. § 365 obch. zák. ve vazbě na ust. § 370 obch. zák. Odvolacímu soudu lze jistě přisvědčit v tom, že včasné placení je jednou ze zásad poctivého obchodního styku.

V dalším řízení se proto bude nutné zabývat zejména tím, zda v posuzovaném případě nelze aplikovat ust. § 326 odst. 1 obch. zák. (po uzavření smlouvy druhá strana neplní svůj závazek vzhledem k nedostatku své způsobilosti poskytnout plnění, a to se může týkat i finanční situace druhé strany) a z toho event. vyvozovat, zda byl dlužník v prodlení či nikoli. V dané věci, po zjištění rozhodných skutečností, lze též uvažovat i o aplikaci ust. § 265 obch. zák.

Dovolací soud proto uzavřel, že dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení 1.218.855,80 Kč, je podle přípustné, neboť dovolací soud shledal, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem. a rovněž důvodné. V další části – výroku odvolacího soudu o zamítnutí žaloby o zaplacení 476.955,20 Kč, jímž byl změněn odpovídající výrok soudu prvního stupně – dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je důvodné.

Nejvyšší soud proto podle rozhodl tak, že zrušil rozsudek odvolacího soudu, a to včetně souvisejícího výroku o náhradě nákladů řízení.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle v novém rozhodnutí o věci samé.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu