Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2668/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Příhodou ve věci žalobkyně TRIO GASTRO s. r. o.,se sídlem v Mariánských Lázních, Nákladní 200/12b, PSČ 353 01, identifikační číslo osoby 29159318, zastoupené JUDr. Pavlem Vespalcem, advokátem, se sídlem v Plzni, Na Jíkalce 1097/13, PSČ 301 00, proti žalované Kasia vera s. r. o.,se sídlem v Říčanech u Prahy, Nádražní 1202, okres Praha – východ, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 25756729, zastoupené Mgr. Jakubem Oniskem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, o zaplacení částky 62 510 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2015, č. j. -75, takto:

Odůvodnění:

Se zřetelem k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále též jen „“).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení, které považuje za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , či jeho části [srov. usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 4/2014“), a dále např. usneseníze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , a usnesení ze dne 17. února 2014, sp. zn. , které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz].

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, dovolacím soudem vyřešené, která má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. již shora citované usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. , a ze dne 30. prosince 2014, sp. zn. ).

Těmto požadavkům dovolatelka nedostála.

Dovolatelka splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že „vyřešená právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. Argument, podle kterého má být otázka hmotného práva dovolacím soudem posouzena jinak - ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem, významově neodpovídá požadavku dle , aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka jím (tj. dovolacím soudem) byla posouzena jinak, a není proto způsobilým vymezením přípustnosti dovolání (srov. shodně již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sen. zn. , ze dne 17. června 2014, sen. zn. , ze dne 19. února 2015, sen zn. , či ze dne 25. května 2015, sp. zn. ).

Dovolatelka ostatně nevymezuje ani otázku hmotného či procesního práva; předložením „otázky prokázání započtení“ vzájemných pohledávek, jakož i k ní se upínající argumentací zpochybňuje toliko správnost skutkového závěru odvolacího soudu o tom, že se jí nepodařilo prokázat tvrzení o skutečnostech, na nichž zakládá žalobou uplatněný nárok.

S tím souvisí též absence vymezení důvodu dovolání splňujícího kritéria Dovolatelka právní závěry odvolacího soudu kritizuje výlučně prostřednictvím polemiky se správností zjištěného skutkového stavu, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci. Nejvyšší soud opakovaně vysvětluje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení , nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (srov. R 4/2014, a dále např. usnesení ze dne 27. března 2014, sp. zn. , ze dne 22. října 2014, sp. zn. , ze dne 28. května 2015, sp. zn. , a ze dne 30. června 2015, sp. zn. ).

Tyto nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v jejich důsledku nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. větu první ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. července 2015

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu