Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2937/2023

-656

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně: M. K., zastoupená Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1324/1, proti žalovanému: M. G., zastoupený Mgr. Evou Kocmanovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koperníkova 4526/1, o zaplacení 819 788,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2022, č. j. -551, takto:

Dovolání seodmítá.

1. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 12. 2022, č. j. -551, rozsudek Okresního soudu Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 12. 2020, č. j. -246, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 5. 2. 2021, č. j. -262, a opravného usnesení téhož soudu ze dne 15. 2. 2021, č. j. -270, ve výroku I. potvrdil, pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 328 720 Kč (výrok I. písm. a/ rozsudku odvolacího soudu), změnil jej tak, že žalobu o zaplacení dalších 387 762,77 Kč zamítl (výrok I. písm. b/ rozsudku odvolacího soudu), a zrušil (společně s nákladovým výrokem II.) v části ukládající zaplacení specifikovaného příslušenství a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti výroku I. písm. b) rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku výše bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému za dobu od 1. 5. 2015 do 31. 12. 2019, coby vlastníku rodinného domu (čp. XY ve XY) a garáže, umístěných bez právního důvodu na jejích pozemcích (parcelních čísel XY a XY v k. ú. XY), jež jsou v nezastavěném rozsahu k uvedeným stavbám též připloceny. Kladla přitom rovněž otázku způsobu dokazování výše takto vzniklého bezdůvodného obohacení za užití znaleckých posudků (včetně posudku revizního). Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolených otázek odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ), případně, že jde – v části týkající se hodnocení revizního znaleckého posudku – o otázku v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešenou.

3. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Judikatura Nejvyššího soudu se ustáleně přiklání k názoru, že protiprávním užitím cizí hodnoty (srov. , , dále jen „o. z.“) je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. K obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku přitom dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem a v jaké intenzitě své vlastnické právo ke stavbě realizuje, nebo zda užívání stavby přináší zisk, případně komu. Uvedené závěry lze pak vztáhnout i na spoluužívané pozemky stavbou bezprostředně nezastavěné, tvoří-li se zastavěným pozemkem funkční celek – ucelený areál (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , a ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. ). Jde-li současně o pozemky funkčně související s určitou stavbou, je obohacujícím se subjektem ve smyslu shora řečeného právě její vlastník (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. ).

5. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je pak ustálena v tom smyslu, že peněžitá náhrada za protiprávní užití cizí hodnoty musí být poskytnuta ve výši (zpravidla) obvyklého nájemného vynakládaného za užívání stejné nebo obdobné věci v daném místě, čase a za srovnatelných podmínek (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 53/2000, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. , a ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. ). Určování výše bezdůvodného obohacení, které v konkrétním případě odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase, se neobejde bez skutkových zjištění podpořených spolehlivými podklady, jež jsou zpravidla představovány znaleckými posudky. Obecně bývá úsudek o v místě a čase obvyklém nájemném založen na ceně užívacího práva srovnatelných nemovitostí. Nelze-li porovnávací metody využít, musí soud, respektive znalec, nedostatek obdobných nemovitostí reflektovat a s ním se vypořádat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. , či ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. ). Uvedené absenci komparativního materiálu je zapotřebí též přizpůsobit kritéria obvyklé ceny a při stanovení obohacení získaného bez právního důvodu vycházet i z jiných reálně zjistitelných faktů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. , či ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. ).

6. Dle závěrů ustálené rozhodovací praxe se soudy při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývají tím, zda posudek má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů; soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, má-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. , či obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. ). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená však, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. ). Zákon ( ) pak nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. , a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ).

7. Odvolací soud se výše citované judikatuře nikterak nezpronevěřil, posoudil-li nárok žalobkyně na náhradu za bezesmluvní užívání jejích pozemků, na nichž byly v posuzovaném období bez jakéhokoliv občanskoprávního titulu umístěny stavby (rodinný dům a garáž) žalovaného a jež byly v nezastavěných částech k uvedeným stavbám též připloceny, jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V souladu s ustálenou judikaturou, na níž není důvodu čehokoliv měnit, pak odvolací soud výši vzniklého bezdůvodného obohacení poměřoval obvyklým nájemným vynakládaným za užívání obdobných pozemků v dané lokalitě a čase za srovnatelných podmínek.

8. Skutkové podklady pro závěr o obvyklém nájemném pak odvolací soud, respektuje uvedenou judikaturu, opatřil formou znaleckého dokazování. Recentní judikatuře se přitom nezprotivil ani tím, že při přetrvávajících pochybnostech o přesvědčivosti a využitelnosti hodnocených znaleckých posudků (znalkyně Ing. Bc. Martina Doležalová nevysvětlila, z jakého důvodu stanovila obvyklé nájemné částkou odpovídající sazbě 9,5 % z obvyklé ceny pozemků, znalkyně Ing. Šárka Kašparová posuzovala obvyklou cenu pozemků, a nikoliv obvyklé nájemné) po výsleších znalkyň přistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku. Zjevně se tím neodchýlil ani od dovolatelkou odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , , či , neboť v projednávané věci nedostatek posudku znalkyně Ing. Bc. Martiny Doležalové (nedostatečné odůvodnění použití koeficientu 9,5 %) jejím výslechem odstraněn nebyl a odvolací soud odborné závěry znalkyně svým vlastním názorem zjevně nenahradil, ustanovil-li revizního znalce a následně vyšel z jeho odborných konkluzí.

9. Revizní znalecký posudek Ing. Miloše Kociána pak odvolací soud hodnotil v souladu s výše uvedenou judikaturou. Zohlednil přitom, že znalec splnil zadaný znalecký úkol a logicky a přesvědčivě odůvodnil svůj znalecký nález, včetně použité oceňovací metody. Vysvětlil totiž, že při určení výše obvyklého nájemného vyšel z (porovnávací metodou stanovené) obvyklé ceny stavebních pozemků a pozemků určených k zastavění rodinnými domy v daném období a lokalitě (zjištěné ceny korigoval příslušnými koeficienty, jejichž užití v posudku náležitě osvětlil), z níž za užití výnosové metody stanovil obvyklé nájemné jako nájemné ekonomické pokrývající náklady spojené s vlastnictvím a pronájmem nemovitostí a přinášející přiměřený výnos z kapitálu vloženého do jejich pořízení.

10. Zpochybňuje-li přitom dovolatelka samotné závěry odvolacího soudu o výši obvyklého nájemného, coby výsledku hodnocení provedeného dokazování, polemizuje tím se skutkovými, a nikoliv právními konkluzemi. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

11. Předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzovaném případě tedy naplněny nejsou, neboť odvolací soud dovolatelkou předestřené otázky vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou, na níž není důvodu čehokoliv měnit ( ).

12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

13. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (, věty druhé, ).

14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 11. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu