Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 198/2025

28 Cdo 198/2025-464

USNESENÍ

Croft s. r. o.,

MASIV STAV, s. r. o.,

IČO 28584627, se sídlem v Čeladné 703, zastoupena Mgr. Lucií Ocelíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2024, č. j. -435, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 9. 2024, č. j. -435, rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 6. 2023, č. j. -315, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 3. 8. 2023, č. j. -324, potvrdil ve výroku I, jímž byla žaloba o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil jej ve výrocích II a III o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku, zda v případě zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ “), z důvodu, že představuje prostředek zneužití procesní úpravy podle , zůstává zachována aktivní věcná legitimace postupitele k vymáhání postoupené pohledávky. Měla za to, že uvedená otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena. V souvislosti s tím vytýkala, že ji odvolací soud (pro případ jiného právního posouzení věci) podle nevyzval k tomu, aby doplnila tvrzení a důkazy potřebné k prokázání své aktivní věcné legitimace. Kladla dále otázku rozložení důkazního břemene stran prokázání pravosti písemného uznání vymáhaného dluhu žalovanou. Uváděla, že jde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud rovněž neřešenou.

3. Podle , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Účinky oznámení o postoupení pohledávky vzniklé před 1. 1. 2014 se v souladu s o. z. řídí i po tomto datu ustanoveními , , účinného do 31. 12. 2013, dále i jen „obč. zák.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , uveřejněné pod č. 21/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 pak aktivní a věcnou legitimaci při vymáhání postoupené pohledávky upravoval HYPERLINK "https://www.aspi.cz/products/lawText/4/378639/1/ASPI%253A/40/1964%20Sb.%2523530.1" HYPERLINK "https://www.aspi.cz/products/lawText/4/378639/1/ASPI%253A/89/2012%20Sb.%2523"obč. zák. Věřitel, který smlouvou podle obč. zák. postoupil svou pohledávku jinému (postupníkovi) a toto postoupení pohledávky oznámil dlužníkovi nebo bylo postupníkem dlužníkovi prokázáno, ztrácel oprávnění vymáhat pohledávku na dlužníkovi, neboť věřitelem se stal postupník. Od tohoto okamžiku byl dlužník povinen plnit postupníkovi namísto svému dosavadnímu věřiteli (tj. postupiteli). Výjimku zakládalo ustanovení obč. zák., které – za splnění předepsaných podmínek – dávalo postupiteli možnost vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet postupníka, jestliže ho o to postupník požádal, a to jen v případě, že pohledávku současně nevymáhal postupník a že byl dlužníkovi prokázán souhlas postupníka s vymáháním dluhu postupitelem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 100/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. , cit. výše, ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. , či ze dne 24. 5. 2018 sp. zn. ).

5. Rozhodovací praxe dovolacího soudu dále konstantně dovozovala, že ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem není platnost postoupení právně významná a možnost dlužníka napadat závěr o věcné legitimaci i v rovině hmotněprávních vztahů byla značně omezená. Oznámil-li totiž postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi (§ 526 obč. zák.), pak dlužník neměl vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky (notifikační úkon vyvolal zamýšlené právní důsledky – týkající se osoby oprávněné přijmout plnění – i tehdy, jestliže k cessi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná). Nebyl-li dlužník oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky, zanikl jeho závazek splněním postupníkovi i v případě, kdy smlouva o postoupení pohledávky neexistovala (ať již z jakéhokoliv důvodu). Nebylo-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu, rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemohla být významnou ani v soudním řízení. Námitka neplatnosti postupní smlouvy (a trvání aktivní věcné legitimace postupitele v důsledku ní) tak s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postavení, dlužníkovi vůči postupníku nepříslušela (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003 sp. zn. , uveřejněn pod č. 16/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. ).

6. Judikatura Nejvyššího soudu je současně ustálena v závěru, že zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví dle nemá význam pro posouzení otázky aktivní věcné legitimace postupitele. Soud při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví ( ) otázku aktivní věcné legitimace neposuzuje, přičemž návrh dle (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) může zamítnout i z důvodu zneužití procesního práva podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. ). Předmětem řízení o návrhu podle totiž není posouzení, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, které soud může zkoumat až v rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

7. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil, dovodil-li – v režimu (v projednávané věci je uplatňována pohledávka z titulu nedoplatku ceny sjednané smlouvou o dílo ze dne 6. 9. 2012) – že bez ohledu na zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví dle (z důvodu, že představuje prostředek zneužití procesní úpravy ve smyslu ) žalující dovolatelka (a to i bez zřetele na platnost či samotnou existenci smlouvy o postoupení pohledávky) pozbyla aktivní věcnou legitimaci k vymáhání uplatněné pohledávky již okamžikem, kdy žalované (dlužnici) oznámila, že pohledávku postoupila postupníkovi – obchodní korporaci Balanga Invest s.r.o. ( obč. zák.).

8. Vytýká-li pak dovolatelka, že v odvolacím řízení nebyla ve smyslu vyzvána k tomu, aby doplnila tvrzení a důkazy potřebné k prokázání své aktivní věcné legitimace k vymáhání uplatněné pohledávky, upozorňuje tím na vady odvolacího řízení. Ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ovšem dovolací soud přihlíží (jen) tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věty druhé ); jejich prostřednictvím tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Nadto se sluší připomenout, že poučení účastníků řízení podle ( ) přichází v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkům prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. Jinými slovy, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci (v posuzovaném případě k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně postačovalo zjištění o notifikaci postoupení pohledávky žalované dlužnici), není třeba k poučení podle přistupovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. , a rozsudky ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. ).

9. Klade-li dovolatelka dále otázku rozložení důkazního břemene stran prokázání pravosti písemného uznání vymáhaného dluhu žalovanou, zpochybňujíc tím odvolacím soudem rovněž vyslovený závěr o promlčení uplatněné pohledávky, dlužno dodat, že ani při jejím řešení se odvolací soud ustálené judikatuře dovolacího soudu nikterak nezpronevěřil. Respektoval totiž judikaturní konkluze, dle nichž je-li zpochybněna pravost soukromé y, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této y vyvozuje pro sebe příznivé následky (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. ). V souladu s nimi dovodil, že v situaci, kdy žalovaná zpochybňuje pravost dovolatelkou předloženého uznání dluhu, popírajíc, že by je podepsala, nesla důkazní břemeno ohledně pravosti posuzované y dovolatelka, dovozující z ní pro sebe příznivé následky (přetržení promlčecí doby – , obchodního zákoníku). Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ), jež vyústilo v závěr, že provedeným dokazováním (viz zejména znalecké posudky z oboru písmoznalectví Ing. Miroslava Bílka a Mgr. Miloše Švandy a znalecký posudek z oboru kriminalistika – technické zkoumání listin Ing. Vladimíra Sitty, MBA) nebyla prokázána pravost podpisu jednatele žalované na inkriminované ě, jež byla předložena toliko ve formě elektronické konverze (reprodukce) dokumentu, nelze přitom úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

10. Podané dovolání tedy – se zřetelem k výše vyřčenému – předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje.

11. Napadá-li snad dovolatelka rozsudek odvolacího soudu v nákladovém výroku, není v uvedeném rozsahu dovolání přípustné ( ).

12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a v situaci, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. 1. 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 4. 2025

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu