Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4774/2014-95

-95

U S N E S E N Í

DCA

debt collection agency, s. r. o.

, se sídlem v Brně, Stará osada 27, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 25566261, proti žalované

Společenský dům, s. r. o.

, se sídlem v Otrokovicích, Tř. Spojenců 727, PSČ 765 02, identifikační číslo osoby 25300989, zastoupené JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem se sídlem v Brně – Bystrci, Kachlíkova 891/15, PSČ 635 00, o zaplacení částky 288 533,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. března 2014, č. j. -56, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „“).

Dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. října 2013, č. j. -30, kterým bylo rozhodnuto, že se připouští, aby na místo žalobkyně vstoupil J. K., podnikatel se sídlem ve Starém Městě, Luční čtvrť 1867, PSČ 686 03, identifikační číslo osoby 44022930, není přípustné.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být - mimo jiné – uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a).

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v řešení otázky, „zda je platně sjednána rozvazovací podmínka za stavu, kdy je tato rozvazovací podmínka k datu jejího uzavření najisto a určitě známa“, resp. „kdy k datu uzavření rozvazovací podmínky již není žádné budoucí nejistoty o sjednávané rozvazovací podmínce z pohledu její existence a obsahu“. Argumentuje, že odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Odvolací soud však takovou otázku neřešil; platností sjednané rozvazovací podmínky se v napadeném rozhodnutí nezabýval, a zabývat se jí neměl důvod. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 24. června 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci), že při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo ( ), se soud nezabývá otázkou, zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle ustanovení , nýbrž spadá již do posouzení věci samé (je jeho součástí). K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil též např. v usnesení ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V intencích těchto závěrů Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovozuje, že při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví podle ustanovení nelze zkoumat platnost smlouvy o postoupení (srov. např. usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. října 2011, sp. zn. , ze dne 22. listopadu 2011, sp. zn. , a ze dne 12. prosince 2012, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz).

Též v souzené věci je otázka, zda rozvazovací podmínka byla sjednána platně a zda došlo k jejímu splnění, otázkou významnou až pro posouzení žalobcovy aktivní věcné legitimace v rámci rozhodnutí o věci samé.

Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sp. zn. , že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

Protože nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení , které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu, o něž v projednávané věci nejde, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. větu první ), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta první, a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2015

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu