Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4342/2019

32 Cdo 4342/2019-61

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodlv senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně TplusT servis s. r. o., se sídlem v Praze – Černém Mostě, Doležalova 1045/20, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 24141402, zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti žalované Skanska Transbeton, s. r. o., se sídlem v Praze 9 – Letňanech, Toužimská ul. 664, PSČ 199 00, identifikační číslo osoby 60471778,zastoupené Mgr. Jaroslavem Hrozou, advokátem se sídlem v Praze, Balbínova 223/5, o zaplacení částky 370 260 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2019, č. j. -48, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní – v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalované, které může být přípustné podle , Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Spor ve zde souzené věci je – též co do řešené otázky procesního práva – typově shodný se spory vedenými mezi společností BYDOK, s. r. o. (která je spolu s žalobkyní a společností Traffictrade s. r. o. smluvní stranou souhlasného prohlášení o zrušení dohody o postoupení pohledávek za žalovanou, na jejímž základě podala žalobkyně ve zde souzené věci, stejně jako společnost BYDOK, s. r. o., v níže uvedených řízeních, návrh na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví dle ), a žalovanou před Městským soudem v Praze pod sp. zn. a sp. zn. , v nichž o zcela shodně odůvodněných dovoláních žalované proti rozhodnutím odvolacího soudu, odůvodněným shodně z hlediska obsahového, Nejvyšší soud rozhodl usneseními ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. , a ze dne 27. 1. 2020, sp. zn. (která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách), a to tak, že je jako nepřípustná odmítl. Nejvyšší soud neshledává ve zde souzené věci důvod, proč by měl rozhodnout jinak.

Nelze přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud se při posouzení návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví podle odklonil od v dovolání označené rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, v níž jsou formulovány obecné zásady, které mají soudy respektovat při aplikaci (tj. nesoustředit se pouze na splnění stanovených formálních předpokladů a se zřetelem na se věnovat též okolnostem svědčícím o zjevném zneužití tohoto procesního institutu), jestliže – oproti požadavku dovolatelky a s odkazem na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu – neposuzoval otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávek a s tím související věcnou legitimaci žalobkyně.

Spatřuje-li dovolatelka zneužití práva v intencích v tom, že návrhem na procesní nástupnictví podle žalobkyně účelově sleduje docílení záměny účastníků jenom proto, aby se vyhnula negativním procesním důsledkům spojeným s neplatným postoupením pohledávky, pak se dožaduje posouzení platnosti postupní smlouvy, na základě níž měla žalobkyně nabýt předmětnou pohledávku, /a posouzení s tím související otázky věcné legitimace žalobkyně, tedy takových otázek, které soud nemůže zkoumat při posuzování návrhu na procesní nástupnictví, nýbrž až v rozhodnutí ve věci samé (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. , ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. , ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. ). Argumentace dovolatelky rozhodnutími Nejvyššího soudu vyjadřujícími se k otázce, jak má soud rozhodnout v případě zjištění nedostatku aktivní věcné legitimace ve věci samé, je ve vztahu k řešené otázce procesního práva bezcenná.

Otázka, zda je závěrečná argumentace odvolacího soudu vztažená toliko k nedobytnosti možné pohledávky z titulu práva na náhradu nákladů řízení přesná či nikoliv, je v poměrech souzené věci bez významu, neboť jiné okolnosti opodstatňující aplikaci , než právě neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, s níž se odvolací soud řádně vypořádal, dovolatelka nenamítá.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta druhá, část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 2. 2020

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu