Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3004/2016

26 Cdo 3004/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Kralupy nad Vltavou, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Štefánikova 720, IČO 00036013, zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172/3, proti žalované Ing. A. K., K. n. V., zastoupené JUDr. Zuzanou Chlupáčovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Na Okrouhlíku 2044/23, o zaplacení částky 33. 546 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2016, č. j. -297, takto:Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mělníku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 12. 2014, č. j. -223, žalobě v rozsahu částky 33.062,90 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím vyhověl a ve zbytku ji zamítl. Dále zamítl vzájemnou žalobu žalované o zaplacení 25.100 Kč, rozhodl o poplatkové povinnosti a o nákladech řízení účastníků a státu.

Proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Žalobce v průběhu odvolacího řízení navrhl, aby do řízení na jeho místo vstoupilo Společenství vlastníků jednotek domu, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Lobeč 1097, IČO 04203984 (dále jen „Společenství“), s čímž Společenství vyslovilo dne 3. 12. 2015 písemný souhlas. Žalobce uvedený návrh odůvodnil tvrzením, že došlo k rozhodné skutečnosti, se kterou je spojen přechod práva, o kterém je vedeno řízení, neboť dne 18. 5. 2015 proběhla volba orgánů Společenství a žalobce jako družstvo uvedené v ustanovení a 2 , o vlastnictví bytů (dále jen „ “), k tomuto dni pozbyl oprávnění vykonávat správu domu.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 1. 2016, č. j. -297, návrh žalobce zamítl. V souladu s notářským zápisem sepsaným dne 20. 5. 2015 Mgr. Marií Musílkovou, notářkou ve Slaném, sp. zn. NZ 122/2015, N 139/2015, shledal, že v daném případě došlo ke vzniku Společenství dne 2. 8. 2010 dle ustanovení a k volbě výboru Společenství a nahrazení vzorových stanov novým zněním stanov dne 18. 5. 2015.Uvedl, že „žalobce sice vykonával funkci orgánu Společenství, avšak bez zákonného zmocnění, jehož předpokladem je svolání shromáždění, k čemuž ze strany žalobce po vzniku Společenství prokazatelně nedošlo“. Uzavřel, že výkon funkce orgánu Společenství předpokládá jednání za Společenství, žalobce však v tomto případě podal žalobu sám za sebe. Z výše uvedených důvodů neměl za splněnou základní podmínku pro postup podle ustanovení , (dále jen „ “), neboť po zahájení řízení nenastala právní skutečnost, s níž je spojen přechod práv účastníka řízení. Žalobcem tvrzená skutečnost nastala již k okamžiku vzniku Společenství ke dni 2. 8. 2010.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil dovolací důvod podle ustanovení Namítal, že zánik postavení družstva jako správce není spojován se samotným vznikem společenství vlastníků jednotek, ale s okamžikem volby orgánů společenství. Dále uvedl, že otázka, zda povinnost vymáhat v rámci správy domu pohledávky za jednotlivými vlastníky jednotek přešla ze žalobce na Společenství až dnem zániku postavení žalobce jako správce domu, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena a odvolací soud ji posoudil chybně. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že ke vzniku Společenství došlo ze zákona dne 2. 8. 2010 a žalobce se stal jeho členem. Postavení správce domu, které vykonával na základě vlastního rozhodnutí, jej neopravňovalo k vymáhání pohledávek za vlastníkem jednotky. Navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. ) – dále opět jen „ “.

Dovolací soud předně shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ).

Poté přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle věty před středníkem má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka. Ve smyslu věty první před středníkem soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce.

V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že v domě byly jednotky (celkem 23) vymezeny prohlášením datovaným 27. 6. 2007, že dnem 2. 8. 2010 byla žalované jako v pořadí třetímu různému vlastníku jednotky doručena (smlouva o převodu bytu do vlastnictví člena družstva) s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí a že dne 18. 5. 2015 se konalo shromáždění Společenství, na němž byly schváleny jeho Stanovy a zvolen výbor jako orgán Společenství. S ohledem na tyto skutečnosti Společenství vzniklo v souladu s ustanovením dne 2. 8. 2010 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. ). Z ustanovení plyne, že do okamžiku zvolení statutárního orgánu plnil žalobce funkci orgánů Společenství a že zvolením výboru Společenství tato jeho funkce zanikla.

Dovolatelem předložená právní otázka, zda došlo okamžikem řádného zvolení statutárního orgánu Společenství k zániku práva správy domu žalobcem (kterou žalobce vykonával na základě prohlášení vlastníka budovy – ), je v tomto případě nerozhodná. Nejvyšší soud již v minulosti vysvětlil, že zvolením orgánů společenství vlastníků jednotek zaniká i právo správy domu družstvem uvedeným v ustanovení a 2 (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. ). Není sporu o tom, že do okamžiku zvolení statutárního orgánu plnil žalobce funkci orgánů Společenství a zajišťoval správu domu. Byl však oprávněn jednat za Společenství (které vzniklo dne 2. 8. 2010, tedy před zahájením řízení) pouze jako jeho orgán, proto nemohla nastat okamžikem zániku práva správy domu skutečnost rozhodná pro procesní nástupnictví. Lze tedy souhlasit se závěry odvolacího soudu, který správně uzavřel, že pro postup dle ustanovení nebyla splněna základní podmínka.

V posuzovaném případě není relevantní ani otázka, který subjekt uplatňuje svým jménem pohledávky související se správou domu za vlastníkem bytové jednotky v době, kdy bytové družstvo plní funkci orgánů Společenství, neboť Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že předmětem řízení o návrhu podle není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. ). Tato otázka se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé, proto i případný nedostatek věcné legitimace účastníka řízení se projeví až ve výsledku řízení.

Lze uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek napadené usnesení obstojí. Proto dovolací soud dovolání zamítl ( ). O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhoduje, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu