Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4300/2019

32 Cdo 4300/2019-68

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně TplusT servis s. r. o., se sídlem v Praze, Doležalova 1045/20, identifikační číslo osoby 24141402, zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti žalované Skanska Transbeton, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Toužimská ul. 664, identifikační číslo osoby 60471778, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hrozou, advokátem se sídlem v Praze, Balbínova 223/5, o zaplacení 198 198 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, č. j. -55, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 5. 2019, č. j. -25, kterým soud prvního stupně připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení nabyvatelka práv společnost Traffictrade s. r. o., se sídlem v Karlíku, Zahradní 399, identifikační číslo osoby 27192083.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, „že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud předně konstatuje, že se již ve své rozhodovací praxi zabýval dvěma obdobnými spory, v nichž dovolatelka předkládala s obsahově shodnou dovolací argumentací typově totožnou otázku procesního práva, přičemž v obou věcech bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. a ze dne 27. 1. 2020, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz). Nejvyšší soud přitom neshledává ve zde souzené věci důvod, proč by měl rozhodnout jinak.

Odvolací soud se při posouzení návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví podle neodchýlil od v dovolání označené rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, v níž jsou formulovány toliko obecné zásady, které mají soudy respektovat při aplikaci (tj. nesoustředit se pouze na splnění stanovených formálních předpokladů a se zřetelem na se věnovat též okolnostem svědčícím o zjevném zneužití tohoto procesního institutu), pokud s odkazem na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu, neposuzoval otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávek a s tím související věcnou legitimaci žalobkyně.

Dovolatelka spatřuje zneužití práva (v intencích ) v tom, že návrhem na procesní nástupnictví podle žalobkyně účelově sleduje docílení záměny účastníků jenom proto, aby se vyhnula negativním procesním důsledkům spojeným s neplatným postoupením pohledávky. Dožaduje se tedy toho, aby soud posoudil platnost postupní smlouvy, na základě níž měla žalobkyně nabýt předmětnou pohledávku, a aby učinil závěr v otázce věcné legitimace žalobkyně. Takové otázky však soud nemůže zkoumat při posuzování návrhu na procesní nástupnictví, nýbrž až v rozhodnutí ve věci samé (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. , ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. , ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. ). Argumentace dovolatelky rozhodnutími Nejvyššího soudu vyjadřujícími se k otázce, jak má soud rozhodnout v případě zjištění nedostatku aktivní věcné legitimace ve věci samé, je ve vztahu k řešené otázce procesního práva bezcenná.

Pokud dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu, že se omezil pouze na konstatování splnění formálních podmínek pro postup podle , aniž by zároveň posuzoval jí tvrzené zneužití práva ze strany žalobkyně, pak patrně přehlíží, že odvolací soud se i s touto argumentací vypořádal (srov. bod 11. odůvodnění napadeného usnesení). Odvolací soud poukázal na skutečnost, že žalovanou v odvolání uvedená judikatura směřuje na případy, kdy lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou a uzavřel, že z obsahu spisu, jakož i ze samotného odvolání žalované, nevyplývají žádné skutečnosti svědčící o tom, že by se případná pohledávka žalované na náhradu nákladů řízení měla stát nedobytnou.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta druhá, část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 2. 2020

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu