Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3243/2010

29

Cdo 3243/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Lidového bytového družstva Praha 10, se sídlem v Praze 10, Slovinská 10, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 48030627, proti žalovanému Společenství pro dům Ruská 970/90, se sídlem v Praze 10, Ruská 970/90, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27564843, zastoupenému JUDr. Vlastislavem Karlem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Chlumova 10, PSČ 130 00, o určení, že žalobce je správce domu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2010, č. j. -38, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Ve výroku označeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek ze dne 14. října 2009, č. j. -15, kterým soud prvního stupně určil, že správcem domu Ruská 90, č. p. 970 v katastrálním území Vršovice, obec Praha (dále jen „bytový dům“), je žalobce.

Soudy vyšly zejména z toho, že:

1) Žalobce jako původní vlastník bytového domu vymezil v domě prohlášením vlastníka ze dne 22. listopadu 1999 bytové jednotky. Správcem domu byl v prohlášení určen žalobce.

2) Žalovaný vznikl dne 1. července 2000 a jako pověřený vlastník byl zvolen M. S. se vznikem funkce ke dni 19. dubna 2004.

3) Dne 13. června 2006 se konalo shromáždění vlastníků jednotek bytového domu, na kterém byl zvolen výbor společenství a revizní komise. Společenství dále schválilo změnu správce bytového domu ke dni 1. ledna 2007.

4) Žalovaný doručil žalobci výpověď smluvních ujednání na zajišťování správy domu ze dne 30. června 2006.

5) Dne 25. října 2006 byla mezi žalovaným jako objednatelem a společností REMI, spol. s r. o. jako správcem uzavřena smlouva o zajištění správy bytového domu.

Na takto ustaveném základě odvolací soud – uzavíraje, že žalobci svědčí na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “) – přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož „správcovství žalobce nezaniklo“, neboť nemohlo být, jakožto právní vztah založený nikoliv smlouvou, ale jednostranným právním úkonem (prohlášením vlastníka), vypovězeno podle ustanovení , .

Současně odvolací soud dovodil, že „nezaniklo relevantně ani rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek“; protože to hlasovalo pouze o změně správce, nikoliv o jeho odvolání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení a odst. 3 Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení ), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatel namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v rozporu s ustanoveními a a 2 , o vlastnictví bytů. Žalobce je družstvem uvedeným v ustanovení zákona o vlastnictví bytů, „které bylo původně výlučným vlastníkem domu, v němž se nacházejí jednotky, které byly převedeny do vlastnictví členů družstva, tedy do vlastnictví stávajících členů společenství resp. žalovaného“.

Dovolatel poukazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. a ze dne 1. července 2009, sp. zn. (jež jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) a uzavírá, že zvolením orgánu společenství vlastníků na schůzi shromáždění vlastníků jednotek konané dne 13. června 2006 zaniklo i právo správy domu družstvem uvedeným v ustanovení § 24 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů, a od tohoto data vykonává správu domu jako svůj předmět činnosti společenství.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení , neboť řešení otázky zániku práva správy bytového domu přijaté odvolacím soudem je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle ustanovení § 9 odst. 10 věty druhé zákona o vlastnictví bytů v případech družstev uvedených v ustanovení § 24 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů, která byla původním vlastníkem budovy a vykonávají správu domu, plní funkci orgánů společenství toto družstvo až do doby, kdy budou orgány společenství zvoleny.

Jak dovolatel správně zdůraznil, Nejvyšší soud již v rozsudcích ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. , a ze dne 1. července 2009, sp. zn. , a dále v rozsudku ze dne 25. března 2010, sp. zn. , vysvětlil, že zvolením orgánů společenství vlastníků jednotek zaniká i právo správy domu družstvem uvedeným v ustanovení § 24 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů. Rozhodnutí odvolacího soudu je přitom s tímto závěrem, od něhož se Nejvyšší soud nehodlá odchýlit ani v projednávané věci, v rozporu.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), rozsudek odvolacího soudu podle věty za středníkem zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný ( část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. března 2012

JUDr. Petr Šukpředseda senátu