Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2954/2008

33

Cdo 2954/2008

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

ZEPTER INTERNATIONAL s. r. o.

se sídlem v Praze 1, Spálená 112/55, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 30a, proti žalovanému

K. D.

, zastoupenému JUDr. Stanislavem Hospůdkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1047/35, o zaplacení částky 42.325,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. prosince 2007, č. j. -105, ve znění opravného usnesení ze dne 22. ledna 2008, č. j. -108, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Drtiny, Ph.D., advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 30a.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí druhým ve věci vydaným rozsudkem ze dne 29. května 2006, č. j. -85, zamítl žalobu o zaplacení částky 42.325,40 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení (jeho předchozí rozsudek ze dne 16. srpna 2004, č. j. -41, zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. září 2005, č. j. -59, a věc mu vrátil k dalšímu řízení). Vzal za prokázané, že účastníci dne 15. 1. 1993 uzavřeli kupní smlouvu č. 264361, jejímž předmětem byla sada nádobí zn. ZEPTER D-120, D-060 OVÁL a dva kusy D-929 thermocomputer za cenu 2.335,- DEM. Kupní cena byla splatná v šesti měsíčních splátkách v českých korunách podle kurzovního lístku České národní banky; první splátka byla splatná 15. 2. 1993 a poslední dne 15. 7. 1993, přičemž žalobkyně se zavázala dohodnuté zboží žalovanému dodat. Podle soudu prvního stupně uvedená kupní smlouva odporuje dobrým mravům a je proto podle (dále jen „obč. zák.“) absolutně neplatná. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že žalovaný byl podle smlouvy povinen vypočítat si podle aktuálního měnového kurzu výši jednotlivých měsíčních splátek a smluvní protihodnotu měl obdržet až po zaplacení poslední splátky. Nad rámec tohoto závěru soud prvního stupně dodal, že považuje za „svérázný“ postup žalobkyně, která podala žalobu téměř po třech letech od splatnosti poslední splátky. Tento postup mohl žalovaného utvrdit v přesvědčení, že žalobkyně akceptovala jeho poštou zaslané odstoupení od smlouvy, jehož doručení se nepodařilo prokázat.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. prosince 2007, č. j. -105, ve znění opravného usnesení ze dne 22. ledna 2008, č. j. -108, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 42.325,40 Kč s 16% úrokem z prodlení od 11. 10. 1995 až do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru - vycházeje ze stejných skutkových zjištění - že předmětná kupní smlouva je určitá, srozumitelná a dobrým mravům neodporuje. Tzv. měnová doložka, podle níž je kupní cena vázána na cizí měnu v den splatnosti splátky přepočtené na tuzemskou měnu, neodporuje zákonu o cenách ani zákonu na ochranu spotřebitele; jde o dovolené ujednání v rámci smluvní volnosti účastníků.

V dovolání, jehož přípustnost žalovaný (dále též „dovolatel“) opírá o (dále jen „“), odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; aniž jej upozornil na změnu náhledu na otázku (ne)platnosti kupní smlouvy ze dne 15. 1. 1993 (a tím mu znemožnil s tímto opačným právním názorem polemizovat), změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhověl. Dovolatel bez bližšího vymezení právní otázky, s jejímž řešením odvolacím soudem nesouhlasí, zevrubně cituje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. . Zároveň vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudů obou stupňů, že se mu nepodařilo prokázat doručení zásilky obsahující odstoupení od sporné kupní smlouvy. S tímto odůvodněním navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu.

Žalobkyně navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout.

Dovolání, které je přípustné podle , není důvodné.

Podle lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Takovou vadu řízení spatřuje žalovaný v postupu odvolacího soudu, který jej neupozornil na změnu v právním posouzení platnosti kupní smlouvy a nedal mu tak možnost s tímto - oproti soudu prvního stupně opačným názorem – „polemizovat, snášet věcné a právní argumenty, popř. nabízet důkazy“.

Podle soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

Podle má-li předseda senátu zato, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.

K jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, patří i nedostatky v poučovací povinnosti soudu prvního stupně podle Citované ustanovení vymezuje poučovací povinnost soudu při jednání. Jeho smyslem je, aby účastníkovi nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má, a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má. V zájmu předvídatelnosti soudních rozhodnutí je potřebné, aby o těchto procesních povinnostech byli účastníci náležitě poučeni. Tato poučovací povinnost je povinností svou povahou objektivní a nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo stát, došlo k porušení tohoto zákonného ustanovení a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou, bez ohledu na to, zda poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím (popř. dovolacím) řízení. Existence vady řízení spočívající v porušení je pak dána i tehdy, splní-li účastníci z pohledu právního názoru zaujatého soudem prvního stupně v jeho rozhodnutí ve věci samé svoji povinnost tvrzení i povinnost důkazní, a odvolací soud dospěje k jinému právnímu názoru, který vyžaduje, má-li být věc podle něj meritorně rozhodnuta, doplnění tvrzení účastníků o další rozhodné skutečnosti, jež nebyly z pohledu právního názoru soudu prvního stupně potřebné, když odvolací soud nemůže sám postupovat podle vzhledem k nepřípustnosti uplatnění nových skutečností nebo důkazů. Podle uvedených ustanovení nemohou být účastníci přímo poučováni o hmotném právu; to platí i o poučovací povinnosti podle , při níž možnost jiného posouzení věci po právní stránce než podle účastníkova právního názoru je jen důvodem (pohnutkou či motivem), pro který je soud povinen účastníka poučit o povinnosti doplnit vylíčení rozhodných skutečností, který však soud účastníku nesděluje. Odvolací soud se vytýkané vady (nesplnění poučovací povinnosti podle ) nedopustil. Nebylo totiž důvodu takové poučení žalovanému poskytnout. Žalovaný úplně vylíčil rozhodující skutkové okolnosti, na nichž založil svou procesní obranu. Odvolací soud na základě stejných skutkových tvrzení, téhož závěru o skutkovém stavu věci a na základě právního posouzení věci podle týchž ustanovení , a obč. zák., doplněných o aplikaci , a obč. zák. rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 42.325,40 Kč s příslušenstvím. Učinil tak veden úvahou o platnosti kupní smlouvy, podle které „žalovaný byl povinen si vypočítat sám splátky podle měnového kurzu, aniž by v té době obdržel jakoukoli protihodnotu“. Rozhodnutí odvolacího soudu nebylo tedy založeno na závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ve vztahu k tvrzením, jež mohla pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, ani na právním posouzení věci založeném na aplikaci odlišných hmotněprávních ustanovení, ale na odlišném výkladu shora citovaných ustanovení . Nejvyšší soud uvedl již v usnesení z 27. června 2003, sp. zn. , že „postup podle ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení přistupovat.“ Tyto závěry jsou zcela použitelné pro daný případ, kdy skutkový stav byl provedenými důkazy objasněn a jiný právní názor soudu na zjištěný skutkový stav poučovací povinnost soudu podle nezakládá. Dovolací důvod podle není dán.

Jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, popř. vady uvedené v , a b) a nebyly namítány a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.

Podle je-li dovolání přípustné podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až 135 Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).

Nesouhlasem se shodným závěrem soudů obou stupňů, že neprokázal doručení žalobkyniy datované dnem 19. 1. 1993, jíž odstoupil od kupní smlouvy, naznačil dovolatel uplatnění dovolacího důvodu podle K tomu, aby tento dovolací důvod řádně uplatnil, jej ovšem kvalifikovaně, tj. v souladu se shora uvedenými dvěma podmínkami, nevymezil. Tento dovolací důvod tak nebyl řádně uplatněn.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím řádně použitého dovolacího důvodu podle nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání podle části věty před středníkem zamítl.

Podle věty prvé, , a je neúspěšný žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ ], stanovená podle bodu 4, , a částkou 7.250,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle a 3 , ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 14. června 2010

JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu